Nikdy se už přesně nedozvíme, kdy dávný majitel domu na říčanském náměstí, číslo popisné 60, peníze do sklepa ukryl. S velkou pravděpodobností se tak stalo někdy před 20. listopadem 1420. Tehdy ke středočeskému městečku dorazila husitská vojska pod vedením Jana Žižky. Dobyla místní hrad a město vyplenila.
Fakt, že úspory ve sklepě zůstaly nedotčeny, napovídá, že střadatel pobyt táboritů nepřežil. V zapomnění ležely v podzemí téměř 600 let. Teprve v 90. letech minulého století je při práci ve sklepě náhodou objevil majitel domu Jiří Škába. O víkendu bude celý poklad poprvé v historii k vidění v Muzeu Říčany. Z Oblastního muzea v Brandýse nad Labem jej sem převeze zásahová jednotka policie.
Špatně ražené a jedna "falešná"
Poklad obsahuje 348 mincí. Celkem 343 pražských grošů datoval numismatik z Národního muzea Jiří Militký do období vlády Václava IV. (1378-1419), čtyři mince nechal razit ještě jeho otec Karel IV. (1346-1378). Jeden groš se už při restaurování na první pohled ukázal jako odlišný. Místo stříbra jej tvoří převážně měď, železo a další příměsi. Právě proto byl na rozdíl od ostatních mincí zcela zčernalý a prorezlý.
Jak připomíná Militký, penězokazectví se ve větší míře začalo objevovat už ve 14. století, ale v průběhu toho následujícího se stalo masivním problémem. Samotná mince však falešná být nemusí, protože po smrti Václava IV. Pražané, ale i husité v Táboře razili mince místo ze stříbra z mědi. Pravý původ může objasnit až další podrobný výzkum groše. Jak se však tato zvláštní mince do pokladničky říčanského měšťana dostala, už zjistit nepůjde.
Mince z říčanského pokladu vypadají notně opotřebované. Jsou jakoby ohlazené dlouhým používáním, místy ražba skoro není vidět a v ruce působí spíše jako tenké plíšky. Vady však překvapivě nevznikly letitým oběhem mezi lidmi, ale už při samotné výrobě. O důvodech nedokonalosti vědci dodnes spekulují.
Za Václava IV. se pražské groše razily v obrovském množství. Jedna z hypotéz tedy předpokládá, že kvůli zrychlení výroby byly z postupu vynechány některé kroky, které kvalitu ražby sice zvyšovaly, ale zároveň i prodlužovaly. Oproti době Václavova otce Karla IV. a především dědečka Jana Lucemburského (1310-1346) obsahují mince také znatelně méně stříbra, a naopak více přísad, především mědi. Velká část grošů je ražena excentricky, tedy mimo střed, nebo části mince nejsou oraženy vůbec. Raznice se zřejmě kvůli ledabylé ražbě neotiskla po celé ploše platidla.
Šest krav nebo dvacet tisíc vajec
"Pro obyčejného rolníka bylo 348 pražských grošů opravdu horentní, a pokud by je vůbec kdy dokázal našetřit, zřejmě by se jednalo o jeho celoživotní úspory. Pro měšťana, kterým byl patrně i střadatel našeho pokladu, však toto jmění představovalo zřejmě jen část naspořených fondů," vysvětluje historik Radek Holodňák z Muzea Říčany.
Podle něj mohl podobnou sumu řemeslnický mistr nebo obchodník našetřit během několika let. "Jednalo se tak zřejmě o jakousi pojistku na lepší časy. Proto je pravděpodobné, že střadatel měl podobných pokladů uložených vícero na různých místech," říká historik.
Jelikož v hrnečku jsou pouze groše ražené před smrtí Václava IV., Holodňák předpokládá, že k uložení peněz došlo nedlouho před ní nebo krátce po ní, tedy někdy v roce 1419.
Otázkou zůstává, zda si středověký střadatel ukládal své groše do sklepa pravidelně, nebo tak učinil až v předtuše blížící se pohromy v podobě plenících husitských vojsk. Každopádně schovávání značné části úspor na utajená místa v domě bylo obvyklé ještě ve dvacátém století, tedy po rozšíření bankovních služeb.
Jakou hodnotu mělo ve 20. letech 15. století 348 grošů, vypočítává historik Martin Hůrka z Oblastního muzea v Brandýse nad Labem, kde je poklad v současnosti uložen. "Za tuto částku si tehdejší majitel mohl koupit přibližně šest krav nebo jednoho až dva koně. Pokud by dostal chuť na vajíčka, mohl by si jich dovolit na 20 tisíc. Asi by si za danou sumu pořídil i nějaké jednoduché venkovské stavení na vesnici," říká Hůrka.
Jen pro představu, tehdejší tesařský mistr v převážně dřevěném městečku si za týden vydělal 18 grošů, nádeník na poli dostal týdně za práci pět grošů. Přepočteno na dnešní hodnotu stříbra by 348 grošů stálo přibližně 125 tisíc korun. Historická hodnota je však podle Holodňáka nevyčíslitelná.
Nejstarší sklep v Říčanech
Pro laika je to možná překvapivé, ale ještě zajímavější než nalezený depot je samotný středověký sklep. Dnes bychom jej označili spíše jen za pozvolna klesající chodbu s valenou klenbou, ale tak se tehdy sklepy běžně stavěly. Obezděn lomovou břidlicí místního původu, ze které je postaven i necelých 300 metrů vzdálený říčanský hrad. "Sklep bezpochyby můžeme považovat za nejstarší známý v Říčanech a je možné, že pamatuje i úplné počátky města ve 13. století," dodává historik Holodňák.
Všechna svá tajemství sklep zatím nevydal. Jeho část je totiž zasypána a na podrobný průzkum teprve čeká. "Nevíme přesně, jak sklep vypadal, zda měl například v některých částech dřevěný, nebo kamenný strop. V zásypu se na první pohled nachází pouze málo klenbových kamenů. Podrobný průzkum by nám mohl například napovědět, jak se na samém počátku existence města stavělo. Samostatnou kapitolou jsou pak nálezy zbytků keramiky, kachlů, cihel, kostí a dalšího odpadu, kterými byly zbytky sklepa po dlouhou dobu místními obyvateli zasypávány," vysvětluje Hůrka.
Městečko Říčany ve své době nedisponovalo žádnými hradbami. Kromě hradu spoléhalo jen na vyvýšenou polohu a dva rybníky dole v mělkém údolí. I proto bylo poměrně zranitelné. Zkázu mu tak přinesli nejen husité, ale za třicetileté války mezi lety 1639 a 1648 i Švédové. Říčany vydrancovali, vypálili a srovnali se zemí. Přesto poklad ve sklepě zůstal nedotčen.
"Základy současného domu byly kolem roku 1770 postaveny na prázdné parcele. Domníváme se tedy, že původní stavba byla zničena a pozdější vlastníci parcely sklep zasypávali sutí, aby zamezili terénním propadům," popisuje říčanský historik Holodňák.
