A: Ministr životního prostředí minulý týden zasáhl do rozhodování o způsobu péče v Národním parku Šumava. Co se vlastně stalo?
Obce si stěžovaly na příliš krátkou lhůtu na vyjádření ke správnímu řízení o tom, jak se bude zacházet s kůrovcem ve druhých, méně chráněných zónách parku. Zkrácená lhůta měla svůj důvod - do 15. června totiž musí být jasno, v jakém porostu se smí co dělat. Kůrovec totiž nereaguje na volby, ale na vzrůstající teploty. Ale nemyslím si, že zkrácená lhůta je skutečným důvodem protestu obcí.
| Sedm týdnů před volbami ministr životního prostředí Libor Ambrozek zastavil zásadní reformu péče o Národní park Šumava. Ambrozek couvá z horkého tématu Šumava - čtěte ZDE |
A: O co tedy podle Vás šlo?
Vyhřezl na povrch problém samospráva versus státní správa, který nebyl v minulosti dostatečně řešen. První signál nastal už koncem loňského roku, kdy obce odmítly Vizi, poslání a strategické cíle parku. Odmítly to jako celek, přestože jim vadily pouze dva body. To pro mě bylo velkým varováním ve směru komunikace s obcemi. Z jejich strany jsme kritizováni za rychlost postupu a snahu něco dojednat, zároveň také za to, že jsme pomalí.
Infobox
ALOIS PAVLÍČKO (45)- Národní park Šumava vede od počátku roku 2004. Tehdy zvítězil v konkurenci 12 dalších adeptů.
- Během devadesátých let byl členem Společnosti na ochranu motýlů, působil v rodných Prachaticích na referátu životního prostředí, pak tři roky na ministerstvu životního prostředí jako zmocněnec ministra pro projekt mapování cenných lokalit Natura 2000.
- V bezzásahových zónách chtěl být nový ředitel nekompromisní a nezasahovat proti kůrovci, naopak s obcemi stěžujícími si už nějaký čas na to, že jim omezení národního parku ztrpčují život, chtěl komunikovat. Při svém nástupu do funkce také připouštěl, že by nebyl proti požadavkům radnic na kompenzaci za tato omezení.
- Obce si ale dál stěžují na nekomunikaci. Ministr Ambrozek po jejich nátlaku minulý týden pozastavil řízení o zasahování proti kůrovci ve druhých, méně chráněných zónách a nezahájil proces rozšiřování nejvíce chráněných zón.
A: Co za tím podle Vás tedy je?
Vycházím z toho, že o obdobná řízení se starostové některé roky vůbec nezajímají, v těch volebních ale najednou aktivitu vyvíjejí. Je to zpolitizované i ze strany starostů, kteří teď dělají obstrukce.
A: Jste zklamaný?
Ano, věci se dostaly mimo odbornou a regionální úroveň do politického běhu.
A: Nedalo se to čekat? Ochrana přírody přece je politikum.
Předvídali jsme to, ale vzhledem k dlouhodobosti některých řízení nebylo možné se termínu parlamentních voleb vyhnout. Je to vždy v našich plánech čára přes rozpočet.
A: Uvažoval jste, poté, co do situace zasáhl ministr, o rezignaci?
Popravdě řečeno, ano.
A: Proč?
Měl jsem pocit, že jsem překážkou dohody a komunikace s regionem. Tak jsem si říkal, že za této situace bych měl odejít. Zeptal jsem se proto zástupců obcí, zda by můj odchod z funkce pomohl uklidnit situaci. Když řekli, že to nepovažují za prioritní řešení, zůstal jsem. Nechtěl bych vyklidit pole, na kterém se snažím dva roky vést vše k tomu, aby byl Šumavský park mezinárodně uznávaný.
A: Jaké jste měl cíle při nástupu do funkce?
Měl jsem čtyři základní představy. Sjednotit nejvzácnější zóny ve větší celek, aby je šlo lépe chránit. To se nepodařilo. Správní řízení ještě nebylo zahájeno. Obnáší totiž dohodu s obcemi na území parku. Většina jednání, která Správa vedla, neskončila dohodou. Vše skončilo tak, že 14 starostů nebylo ochotno se dohodnout. Jejich vůli musíme respektovat.
A: Nebyla to také Vaše chyba?
Chybu vidím v tom, že jsme chtěli s obcemi ještě před zahájením řízení probrat problematická místa. Půl roku jsme na dohodě pracovali. Byl to vstřícný krok, který nyní vnímám jako chybu. Kdybychom však s obcemi nepředjednávali, celý proces by se zkrátil a my bychom se nedostali do předvolebního období, kdy se řada subjektů chová nečitelně.
Chtěli jsme také vrátit do hry možnost, aby obce získaly podporu pro život místních obyvatel: nejen možnost dobudování infrastruktury, ale aby měly v tomto směru i jasně deklarovanou podporu Správy parku v následujících letech - právní i finanční. To vše bylo ve Vizi NP zahrnuto, obce v Radě parku ji ale také většinově odmítly.
A: Jaké byly Vaše další cíle při nástupu do funkce?
Mezinárodní spolupráce, ta se daří. Třetí byla péče o park v duchu druhé kategorie Světového svazu ochrany přírody IUCN, tam jsme na půli cesty. Čtvrtý: vnitřní restrukturalizace organizace. Oživení vnitřní ekonomiky, aby po mohl park po vstupu do EU přinést pro region finance. To se také podařilo. Máme naplněné rezervní fondy, jsme ekonomicky silný subjekt, třetí největší zaměstnavatel na Prachaticku. Díky parku může region čerpat z evropských fondů zhruba 2 miliardy korun v rozmezí šesti let.
A: Jedním z cílů bylo ale i zlepšení komunikace s obcemi. Dařilo se to tedy vůbec někdy?
Všechny podklady jsme dávali zástupcům obcí dopředu, půl roku se například jednalo o rozšíření prvních zón. Vloni se podařilo schválit plán péče v 1. zónách na tři roky dopředu. Stejně tak jsme chtěli nyní jednat i o zasahování proti kůrovci ve druhých, méně chráněných zónách, ale obce se postavily proti.
A: Jak si tedy vysvětluje to chování obcí?
Je to asi dané nedůvěrou a obavou o další vývoj parku. Některým obcím vyhovuje současný přístup k lesům a nechtějí změnu. Může to být i vina Správy, že jim nedokázala dokonale objasnit, že národní park není hospodářským lesem. Tato patnáctiletá komunikační chyba, která vrcholí v každém volebním roku. S tím ale rozhodně nepadá záměr udržet národní park. Jsou tu jiné nástroje, jako Plán péče a Natura 2000, která tato území jasně určují.
A: Jaké je tedy řešení?
Jedno je, že se vláda jednoznačně postaví k otázce parku, jako Edmund Stoiber v Bavorsku. Aby řekli jako on - my jsme se rozhodli pro národní park, chceme 75 procent jeho území ponechat přírodním procesům a dále o tom nebudeme jako o volebním tématu diskutovat. Jak koalice, tak opozice. V ČR se nic takového nestalo. A pokud Šumava nabídne perspektivu pro změnu, tak sem také přijdou noví lidé, kteří zde budou chtít trvale žít. To je ta druhá šance. Ne jen tu podnikat, ale i vychovávat své děti.
A: Jste zklamaný?
Obětoval jsem tomu osobní pohodu i čas rodiny. Jsem sice vnitřně raněn, ale nejsem zklamán a ani jsem nerezignoval, protože věřím, že Šumava bude místem, kde zůstane příroda zachována. Šumava by měla být významným zklidňujícím místem v Česku a jeho výkladní skříní. Místem, kde má příroda na sebe právo a její " know how" budou místní lidé využívat. V obou směrech jsou zatím značné rezervy. Moje kroky ale směřují k tomu, aby park nebyl závislý na jedné osobě, aby se tímto směrem vše mohlo ubírat dál, a to i beze mě.
| Nový náměstek správy Šumavského národního parku musí vysvětlovat své spojení s pokusem privatizovat chráněné území. Náměstek parku má "kaňku" z minulosti - čtěte ZDE. |
A: Jaké máte nyní od ministra zadání?
Uklidnit situaci a převést komunikaci do věcné roviny.
A: Jak to uděláte?
Prvním krokem zřejmě budou organizační změny, nebo změny v Radě národního parku. Možná dojde na dílčí změny pracovníků, kteří mají na správě NP na starosti komunikaci.
A: Tento rok slaví národní park 15. výročí vzniku. Co vám dal a vzal?
NP byl velkou nadějí po roce 1989, Šumava byla zapomenutým místem, očekávala se spíš změna v životě lidí. Doufali jsme, že park bude hnacím motorem a alternativou rozvoje života tady. Nyní mám pocit, že motor byl nastartovaný, ale nedojel k cíli, protože měl špatného řidiče i pasažéry. A některé naděje se proto nenaplnily.
A: A vaše konkrétně?
V době vzniku to byla velká euforie. Po nástupu ministra Františka Bendy a pana Žlábka do funkce ředitele parku, to pro mě bylo bolestné období. Roztříštil první zóny, začalq se v nich preferovat těžba dřeva. Od té doby se problémy kupily a hrotily. Situace mohla být zásadně lepší.
