V Krkonoších se dá umrznout i v létě. Patřit by k nám měly i Jizerky, říká šéf KRNAP

Michaela Endrštová Michaela Endrštová
7. 8. 2022 7:17
Sněžka na první pohled vypadá jako hora kamení, přesto se na ni vydá i deset tisíc lidí za den. Často ale porušují pravidla a ničí tím přísně chráněnou přírodu Krkonoš. Pokud se to nezmění, mohou podle ředitele Krkonošského národního parku Robina Böhnische přibýt ochranné sítě i u Pančavského vodopádu. V rozhovoru mluví i o tom, proč by měly být Jizerské hory součástí parku.
Robin Böhnisch - ředitel Správy KRNAP na archivním snímku z roku 2021
Robin Böhnisch - ředitel Správy KRNAP na archivním snímku z roku 2021 | Foto: Václav Vašků

Nejznámější místa Krkonoš, jako je Sněžka nebo pramen Labe, se dlouhodobě potýkají s příliš velkým množstvím turistů. Jak to vypadá letos, když lidé po dvou letech pandemie opět více cestují do zahraničí? 

Přijde mi, že Sněžka je stálice. Pokud turisté ubývají, nebo přibývají, tak v řádu stovek. V letošní letní sezoně se na nejvyšší českou horu vydává tak osm nebo deset tisíc turistů denně. Často si neuvědomujeme, nakolik je Sněžka atraktivní, protože na ni koukáme každý den. Když se ale bavím s přáteli, kteří nejsou odsud, tak Sněžku vnímají jako něco, co je potřeba dobýt a kam se potřebují opakovaně podívat. A pak tu jsou Poláci, kteří kromě Tater a Beskyd nemají hory. Zdroj polských turistů je proto nevyčerpatelný.

Jaký počet lidí na Sněžce je ještě únosný?

Nezáleží to tak úplně na počtu, ale na tom, jak se chovají. Sněžka by třeba snesla ještě víc návštěvníků, pokud by se ale chovali, jak mají. Chvíli se zdrželi, neodhazovali odpadky a nevstupovali na arkto-alpínské trávníky, kde rostou vzácné rostliny a hnízdí ohrožení ptáci. My jsme si limit počtu lidí na Sněžce interně nestanovili, na jednání s polskými kolegy jsem zaznamenal jejich ideální představu, maximálně dva tisíce za den.

Vy ale říkáte, že by vysoký počet nevadil, kdyby se lidé chovali podle pravidel… 

Dá se to tak říct. My jsme teď spustili kampaň Nešlap vedle, ublížíš nám hnedle!. Chceme upozornit na zákaz vstupu mimo vyznačené trasy. Chceme, aby si turisté zvykli na klidová území, která se objevila v roce 2020 s novelou zákona o ochraně přírody a krajiny. Jsou tam, kde je natolik křehký ekosystém, že by neunesl neusměrněný pohyb osob. Třeba na několika místech, kde toká a žije tetřívek. Jejich vznik jsme museli obhájit před zástupci obcí, které jsou v Radě KRNAP, i před ministerstvem životního prostředí. 

Chcete klidová území do budoucna rozšířit?

Teď rozšíření neplánujeme. Buduje se ale dálnice do Královce kolem Žacléře, takže je možné, že budeme přemýšlet o rozšíření klidového území o Rýchory. Ty budou kvůli dálnici mnohem dostupnější. Už teď je velký zájem o koupi nemovitostí v Žacléři, návštěvníků Rýchor může přibýt. A s vysokou návštěvností, jak vidíme na Sněžce, stoupá počet prohřešků proti pravidlům chování v národním parku.

Už třetí rok po sobě jste na Sněžku přes léto instalovali ochranné sítě. Proč jsou tak důležité? 

Sněžka na první pohled vypadá jako mrtvá hora kamení. Ale není. Se 1603 metry je nejvyšším bodem georeliéfu na českém území a panují na ní velmi specifické přírodní podmínky. Existuje tam několik rostlinných druhů, které se nevyskytují nikde jinde na světě, nebo v Česku a Polsku, než právě v Krkonoších. Podobně to platí o několika druzích živočichů. Na Sněžce je velmi krátká vegetační sezona, asi 70 dní, takže každé šlápnutí vedle znamená mnohem závažnější zásah než na jiných místech. Je tam nesmírně křehký ekosystém, a když se naruší, vyrovnává se s tím mnoho let. 

Zvažujete umístit ochranné sítě i jinam? 

Na Sněžce fungují výborně. Zároveň ale vedou nepoučené návštěvníky k domněnce, že mohou všude tam, kde sítě nejsou. Proto jsme s jejich dalším umisťováním opatrní. Horkým kandidátem je ale už několik let Pančavský vodopád, kde lidé ignorují strážce, vstupují do vodopádu i na jeho okraj. Tím poškozují takzvané mokvavé skály, na kterých se vyskytují velmi vzácné druhy rostlin. 

Jaké další problémy přináší velké množství turistů?

Opouštění stezek a vyšlapávání alternativních cestiček. Investujeme ohromné částky do infrastruktury, domníváme se, že pokud budou mít lidé kvalitní pěšinu nebo cestu, nebudou mít tendenci chodit jinudy. Zátěž ale turisté představují i pro obce. V horských obcích například někteří parkují místním na předzahrádkách. V posledních letech čím dál víc cítíme, že nás obce pokládají za spojence, se kterým se snaží usměrňovat návštěvníky Krkonoš. 

A daří se to?

Částečně. Ve spolupráci se Svazkem měst a obcí Krkonoše máme spoustu projektů cílených na turisty. Mně se třeba hodně líbil projekt, kdy jsme představovali méně známé a přesto atraktivní lokality. Brožury s přehlednými mapami distribuujeme na horské boudy nebo třeba na akce pro cestovatele. Chceme, aby lidé více zůstávali v horských obcích, navštěvovali technické i církevní památky, utratili peníze v méně známých krkonošských centrech, podporovali místní hospodáře.  

Má vaše snaha o lákání turistů na méně známá místa výsledky?

Do Krkonoš jezdí lidé, kterým stačí vyjet lanovkou na Sněžku a udělat si na ní fotku, a pak ti, kteří se na cestu předem připravují, studují mapy, hledají nová atraktivní místa. Obě skupiny jsou bohatě zastoupeny. 

Je lanovka na Sněžku velký problém? Byl byste radši, kdyby nejezdila?

Lanovka je starší než Krkonošský národní park. Byla postavena v roce 1949, park byl vyhlášen v roce 1963. Lanovku vnímáme jako historickou součást Sněžky. Přestože nás její vlastník, město Pec pod Sněžkou, občas podezírá, že jsme k ní nepřátelští, není to tak. S obcí jsme se domluvili na kapacitě 250 lidí za hodinu. Problematická je pro nás jiná lanovka - ta, co jezdí na horu Kopu v Polsku. Polský národní park nemá takové pravomoce jako my a nemůže její kapacitu omezit. Lanovka tak vozí 600 až 900 lidí za hodinu. To je velmi problematický bod návštěvnosti Sněžky. 

Můžete do toho Polákům mluvit? 

S polským národním parkem máme Strategii společné péče. Pojednává o tom, jak postupně sladit péči o krkonošskou přírodu bez ohledu na státní hranice. Polským kolegům bychom přáli větší možnosti regulovat věci, jako je právě lanovka na Kopu, nebo krajinný ráz.

Vědí turisté, jak se v národním parku chovat, a pravidla ignorují, nebo chybí osvěta? 

Osvěta nechybí, jde o to, jak je účinná. Moje zkušenost z posledních 14 dnů ze Sněžky je taková, že naprostá většina lidí, kteří chodí za ochranné sítě, jsou turisté z Polska. Češi je naopak nabádají, aby to nedělali. Je to dáno i tím, že lidé z polského vnitrozemí nebo až od Baltu jsou daleko méně obeznámeni s pravidly chování v Krkonošském národním parku než Češi nebo Poláci z příhraničí.

Jsou tedy Češi ukázněnější?

Paušalizovat to nejde. Sněžka je oblíbeným místem pro pozorování východu slunce. Ráno se tam potká 150 lidí, kteří si mysleli, že tam budou sami. Dopoledne jsme pak schopni po nich posbírat pytel převážně českých odpadků, během dne pak zase třeba dominují polské odpadky. 

Před časem se zvažovalo zavedení časově omezených vstupenek na nejvíce navštěvovaná místa v parku. Co si o tom myslíte?

Byli bychom pro všechna možná řešení - od limitu návštěvníků v některých částech po časové vstupenky nebo zpoplatnění vstupu do parku, jako to mají v Polsku. Současné zákony to ale neumožňují. Je to na politicích. Odborné argumenty pro to máme.

Nechceme nikomu bránit v návštěvě. Koupí vstupenky za symbolický poplatek by si ale turista uvědomil, že vstupuje na výjimečné území, kde platí pravidla. Navíc i malý poplatek představuje příspěvek na údržbu turistické infrastruktury. Výzkum veřejného mínění v Krkonoších před několika lety navíc ukázal, že se zpoplatněním vstupu souhlasí nadpoloviční většina českých turistů.

Mohl byste být konkrétnější v tom, čím jsou Krkonoše tak ojedinělé? 

Je to první horské pásmo bránící střední Evropu před chladnými a vlhkými větry od Baltského a Severního moře. Když si představíte oblačnost, která se nastřádá nad Baltem a žene se stovky kilometrů přes polskou nížinu, jsou Krkonoše prvním pohořím, o které se zastaví.

Kvůli tomu mají Krkonoše mnohem drsnější, vlhčí klima než třeba Alpy. Občas beru návštěvníky nad Luční boudu, kde je Památník obětem hor. Ukazuji jim třeba případ rodiny, která v Krkonoších umrzla v červnu při práci se senem. Je to drsné místo, ostrov tundry uprostřed Evropy.

Jak česká tundra vypadá?

V Evropě máme arktickou tundru ve Skandinávii a pak u nás v Krkonoších na 47 kilometrech čtverečních. Do té naší se za několik tisíc let dostaly z jihu rostlinné a živočišné druhy z Alp. Krkonoše jsou jediným místem na světě, kde se potkávají druhy arktické tundry a alpských pohoří. Je to unikát a jeden z klíčových důvodů ochrany. Například ostružiník moruška je ve Skandinávii běžný, u nás roste pouze v Krkonoších. Jsou tu také druhy jestřábníků, které nenajdete nikde jinde na světě. 

Odborníci upozorňují, že vlivem globálního oteplování se do Česka dostávají nové invazní druhy. Týká se to i Krkonoš? 

I my to pozorujeme. V Krkonoších se posouvá horní hranice lesa. Začíná zarůstat arkto-alpínská tundra rychlostí 42 centimetrů nadmořské výšky ročně, což je ohromné číslo. Děje se to i v Jeseníkách, ale pomaleji. Krkonoše jsou atraktivnější pro některé druhy invazní a zároveň se stávají méně atraktivní pro původní druhy. Mizí například slavík modráček tundrový. Teď je z něj vymírající druh, což pravděpodobně souvisí s klimatickou změnou. Nejproblémovějším invazním druhem je lupina mnoholistá, která začíná kolonizovat horské louky.

Dá se proti ní nějak bojovat?

Potíž je, že to je pro laika hezká rostlina a ne vždy se ji daří likvidovat, zejména na soukromých pozemcích. Boj proti lupinám proto chceme zesílit. Jsou schopny během několika let zlikvidovat krkonošské louky. Vyzýváme proto na sociálních sítích návštěvníky, aby si lupiny natrhali.

Potíže dělá i to, že si chalupáři vozí z nížiny macešky do květináčů, přitom to jsou velmi problémové rostliny. Kříží se s vzácnou horskou violkou sudetskou. A za několik let už to není vzácná violka, ale divný různobarevný kříženec, který se pak šíří dál. 

V září má být vyhlášen Národní park Křivoklátsko. Co si o tom myslíte? 

V Česku už není prostor pro mnoho nových národních parků. Každý stávající chrání nějaký přírodní fenomén. Na Křivoklátsku je středoevropský opadavý les, který zatím nemá ochranu na úrovni parku. Je to velmi zajímavé místo z hlediska přirozenosti lesů, biodiverzity. Myslím si, že Křivoklátsko je to pravé místo pro vznik národního parku. Kdybych měl jmenovat druhého kandidáta, bude to rozšíření Krkonošského národního parku na Jizerské hory. To se plánovalo už ve 20. letech minulého století. 

Kvůli čemu z toho sešlo?

Ono se to později plánovalo i v 50. letech. Krátce před vyhlášením velkého Krkonošsko-Jizerského národního parku veškeré plány ustrnuly. Nakonec byl Krkonošský národní park v roce 1963 vyhlášen tak, jak ho známe dnes. 

Proč by do něj měly patřit i Jizerské hory?

Protože jsou pokračováním Krkonoš. Přírodovědecky je to stejné pohoří, tyto dvoje hory odděluje jenom jméno. Bylo by milé mít v Krkonošském národním parku Jizerskohorské bučiny, které jsou nově v UNESCO. I tam je podobná historie a kultura obhospodařování, například podobné květnaté louky jako v Krkonoších. Je to jeden celek, kterému by slušel stejný status ochrany. 

Jaké by to přineslo výhody?

Hlavní výhodou národního parku oproti chráněné krajinné oblasti je jednotná péče o přírodu. V chráněných krajinných oblastech je často správcem lesů státní podnik Lesy ČR, ochrana přírody či kompenzace spjaté s hospodařením se musí obtížně dohadovat mezi lesníky a ochranáři. Kdežto lesy v národních parcích patří pod správu parku a složitá jednání tak odpadávají. Obě skupiny - lesníci i ochranáři - jsou součástí jedné organizace a vše si vyříkají interně. 

Neobáváte se, že by pokus o zařazení Jizerských hor pod krkonošský park vyvolal podobnou kritiku obcí jako v případě Křivoklátska?

Do určité míry se toho obávám, protože s každým vyhlášením národního parku nebo jiného chráněného území se vyrojí spousta obav a iracionality. Stejné to bylo, když se v Krkonoších a dalších národních parcích vyhlašovaly nové zóny péče. Lidé si mysleli, že už si tam nenatrhají borůvky nebo houby, což tak není. Obavy by mohly panovat i v případě Jizerských hor. Jde o to, kudy by vedla hranice parku. V případě Křivoklátska by jedinou opravdu dotčenou obcí byla Karlova Ves, u dalších by park zasahoval jen okraj katastrů.  

Chápete ale obavy starostů z přemíry turistů, když sami vidíte, jaké problémy může způsobit?

To je jediná kritika, které v té debatě rozumím. Myslím si však, že kdo se na Křivoklátsko chtěl podívat, už se tam podíval, a nečeká, až se na tabuli z Chráněné krajinné oblasti stane Národní park. Jinak je potřeba říct, že obce mají na národní park obrovský vliv. Ze zákona jsou zastoupeny v radě parku a bez rozumné dohody s nimi nevyhlásíte klidová území, nevymezíte cesty, neschválíte zásady péče. Žádný soudný ředitel parku proto obce neobejde. Nikdy se to nestalo. 

Jaká je budoucnost Krkonošského národního parku? Jak bude vypadat za deset, dvacet let?

V současné době zažíváme další vlnu developerského zájmu nejen v Krkonoších, ale na horách obecně. S obcemi jsme ale na jedné vlně. Uvědomují si, že apartmánový dům pro ně nepředstavuje žádné výhody, pouze zatížení infrastruktury. Jsem rád, že jsme v tom zajedno.

Pořád jsme však svědky selhávání občanské společnosti, třeba kolem vzniku územních plánů. Přestože jde o jedny z nejdůležitějších dokumentů obce, lidé jim nevěnují pozornost. Plány tak schvaluje zastupitelstvo bez většího zájmu veřejnosti a dostává se do nich prostor využitelný pro apartmánovou výstavbu. Když k ní za pár let dojde, lidé nám začnou posílat petice, ať s tím něco uděláme. Jenže to už je pozdě. 

Znamená to, že poroste potřeba angažovanosti místních obyvatel?

Budoucnost parku nespočívá jen v přírodě, ale i v daleko větším zájmu místních obyvatel o život kolem sebe. Potom to půjde. Krkonoše jsou hory nesmírně postižené odsunem obyvatel po druhé světové válce. Na rozdíl od vnitrozemí se tu občanská společnost vytváří velmi složitě, a když už se tak stane, aktivním občanům se jiní mnohdy vysmívají. Sice se to mění s nástupem nové generace, ale toto dědictví si poneseme ještě dlouho.

Video: Nadměrným počtem turistů trpí nejen Krkonoše, ale i slovenské Tatry (rok 2020)

Tatry jsou přecpané turisty, video zachycuje obří frontu na Rysy (video z roku 2020) | Video: Facebooková stránka Konrad Przebindowski
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 33 minutami

Senátor Zdeněk Hraba končí ve STAN, nesouhlasí se směřováním hnutí

Senátor Zdeněk Hraba se rozhodl ukončit členství ve STAN. Vládní hnutí se podle něj posunulo od hájení zájmů a řešení problémů běžných lidí k prosazování postojů v podstatě opačných, k aktivistické politice, napsal v úterý na Twitteru. Už nadále nechce nést zodpovědnost za "přešlapy a sporné kroky" jiných reprezentantů STAN, které nemůže nijak ovlivnit. Do jiné strany ani hnutí nepřestupuje. Předseda STAN Vít Rakušan sdělil, že Hrabův odchod je vyústěním procesu, kdy se jeho názory postupně vzdalovaly pozicím hnutí. Pro obě strany je čistým řešením, uvedl.

Hraba je předsedou senátní komise pro ústavu, do horní parlamentní komory byl zvolen za STAN v roce 2018 v obvodu Benešov. V úterý napsal, že hnutí mu bylo sympatické tím, že řešilo skutečné problémy lidí "na nejnižší a nejdůležitější úrovni, na městech a v obcích". To se ale začalo měnit. "Postupně však do hnutí začali přicházet noví lidé, nové pohledy, nové zkušenosti s novými kolegy v hnutí. To bylo znásobeno mnohdy nepřijatelnými nápady prosazovanými koaličním partnerem hnutí, tedy Piráty. A některé viditelné tváře pak začaly být pirátštější než sami Piráti," míní. STAN se podle něj - až na četné výjimky - posunulo od pragmatické politiky pro normální lidi, kteří mají rádi a preferují svůj suverénní stát, národ, domov a rodinu, k aktivistické politice.

Zdroj: ČTK
před 50 minutami

Firma, která čelila kritice za práci na běloruské železnici, vypověděla zakázky

Společnost AŽD Praha opustila běloruskou železnici. Firma vypověděla nájemní smlouvy ke svým tamním zakázkám a prodala zásoby. V Bělorusku by zároveň neměl být žádný její zaměstnanec. Společnost o tom dnes informovala na twitteru.

Firma čelila v minulých dnech kritice za svou práci na běloruské železnici. Iniciativa Společenství běloruských železničářů na sociální síti telegram uvedla, že ve dvou stanicích v běloruském Homelu byl uveden do provozu zabezpečovací systém právě od společnosti AŽD. Železniční uzel v Homelu údajně využívali Rusové pro převoz své vojenské techniky, kterou používají v konfliktu na Ukrajině. AŽD Praha k tomu v předchozích týdnech napsala, že šlo jen o nejnutnější práce pro zajištění bezpečnosti provozu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy