Druhý prosincový čtvrtek chybí v pražské montessori základní škole Archa spousta dětí, jsou nemocné. Na dvě učitelky tak připadá pouze šest žáků. V občanské výchově s nimi mají na programu komunikaci mezi nevidomými a neslyšícími. "Jak komunikují ti, kdo nemohou mluvit? Nejdříve mi předveďte, co vás nejvíc baví, aniž byste to řekli slovy," vyzývá Kateřina Nytrová a děti se hned pustí do pantomimy.
Jsou zvyklé zapojovat se do hodiny. A také na to, že občas mají místo jedné učitelky hned dvě. Vystudovaná žurnalistka Nytrová totiž studuje v programu organizace Učitel naživo, aby získala pedagogické minimum a mohla začít naplno učit. Od září proto každý týden dochází na praxi do Archy, kde jí pomáhá zkušenější Kristýna Matějíčková.
Ta vyučuje čtrnáctým rokem, druhým rokem působí v programu jako provázející učitelka, tedy mentorka. Jejich úkolem je připravit studenty učitelských oborů, kteří přicházejí na praxi do jejich školy, na to, jak to v ní skutečně funguje. Radí například, jak se připravit na výuku, co a jak učit nebo jak si zorganizovat práci.
Také poskytují důležitou zpětnou vazbu. "V běžném životě nemáte čas se za každou hodinou ohlédnout a říct si, jestli jste naplnila cíl výuky. Jestli to, co jste děti učila, fungovalo. Ale tady ten luxus mám. Mám někoho, kdo tomu rozumí, vidí to a je ochoten se o tom se mnou bavit," popisuje Nytrová.
Během vyučování přenechává mentorka Matějíčková iniciativu svojí méně zkušené budoucí kolegyni. V září Nytrová výuku jen pozorovala, pak se postupně zapojila do role učitelky. "Hodně to nechávám na Kateřině a ptám se jí, jak ji v tom mohu podpořit. Někdy jsem klidně jen v roli asistenta, který něco podá, zařídí, okopíruje, a Katka je tou, kdo vede výuku," líčí Matějíčková.
Uzákonění přinese odměny i povinné studium
Jsou i další školy, které mají provázející učitele. Fungují ale nesystémově, není jasně stanovené, co je jejich rolí nebo jaké jsou předpoklady pro výkon této pozice. Na odměny pro provázející učitele také nejsou peníze od státu. Změnit by se to mělo ukotvením této pozice v novele zákona o pedagogických pracovnících. Novelu schválila vláda a v tomto týdnu ji mají v prvním čtení projednat poslanci.
"Provázející učitelé, kteří splní podmínky pro výkon této role, budou mít nárok na příplatek ke svému platu ve škole, kde jsou zaměstnáni. Nebudou už mít tedy dohodu o provedení práce s fakultou připravující učitele, místo toho dostanou příplatek v rámci své pracovní smlouvy," říká mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Školy na ně dostanou peníze na celý rok. Podmínkou je podepsání dohody s pedagogickou fakultou, ve které se stanoví, že provázející učitel se bude alespoň 30 hodin za školní rok nad rámec výuky věnovat studentovi, který k němu přijde na praxi.
Kromě toho se bude muset 20 hodin průběžně vzdělávat a absolvovat 20 hodin vstupního studia. Další podmínkou bude alespoň pět let zkušeností s učením. Učitelé, kteří mentorováním stráví ještě více hodin, budou podle Lednové v budoucnu moct vyučovat méně hodin. O tom se má ale ještě jednat.
Pedagogické fakulty také budou moct nadále sjednávat praxe uzavíráním dohod o provedení práce s provázejícími učiteli, kteří z nějakého důvodu nesplní státem daná kritéria. "V tom případě budou fakulty hradit odměnu těmto učitelům i nadále z vlastního rozpočtu," dodává Lednová. Popsaný model chce ministerstvo školství pokusně ověřovat v letech 2023-2025. Platit by měl od ledna 2026.
Mentoři mají zabránit odchodům ze školství
"Příprava budoucích učitelů je jednou z velkých bolestí české vzdělávací soustavy. Provázející učitelé mají zkvalitnit jejich praxi. Pozice mentora je velmi důležitá a může zabránit tomu, čeho jsme ve školství svědky - že řada učitelů, kteří nastoupí, v prvním roce nebo dvou školy opouští," upozorňuje místopředseda sněmovního výboru pro vzdělání Marek Výborný (KDU-ČSL).
Podle šetření ministerstva školství z roku 2019 odchází 10 až 15 procent začínajících učitelů v prvních dvou letech po nástupu do školy.
Zavedení pozice provázejícího učitele je podle náměstkyně ministra školství Martiny Běťákové součástí reformy přípravy budoucích pedagogů. "Podíl praxí (při studiu) je u nás relativně nižší, je to osm až deset procent. Navýšení hodin samo o sobě ale nevede k pozitivnímu dopadu. Je důležité mít kvalitní praxe provázené kompetentními učiteli," říká Běťáková.
Podle mluvčí organizace Učitel naživo Anny Francové také díky provázejícím učitelům proniknou ti začínající do oboru rychleji a jejich práce získá mnohem dříve potřebnou kvalitu. "Absolvent také díky tomu nastupuje do profese s větším sebevědomím, přesvědčený o tom, že výuku zvládne. V začátcích je nejtěžší vstřebat rozdíl mezi tím, co se vyučuje na fakultě a co se reálně odehrává ve třídě. Takto si to student může vyzkoušet nanečisto," vysvětluje.
K odchodu mladých učitelů podle ní často vede právě to, že takovou možnost neměli. A když pak nastoupí do školy, může jim připadat, že selhali. "Třeba si pro děti něco připraví a nedopadne to tak, jak očekávali, jenže nemají, s kým si o tom promluvit. To vede k frustracím i odchodům ze školství. Právě na takové situace by měl budoucí učitele připravit provázející pedagog. Může ale pomoct i s praktickou orientací ve škole, například s administrativou nebo s tím, jak funguje učitelský sbor," říká Francová.
Začínající učitelé dělají zbytečné chyby
Kateřina Nytrová již před nástupem do programu Učitel naživo vyučovala na prvním stupni, tehdy ale žádného mentora neměla. "Bylo to nekomfortní v tom, že vstupujete do něčeho neznámého a nevíte, jaké situace mohou nastat, nejste na ně připravená. Intuitivně jsem nějak učila, ale neměla jsem nikoho, kdo by tam byl se mnou a s kým bych to mohla konzultovat. Novým učitelům tak může opadnout nadšení a inspirace. Další věc je, že dělají zbytečné chyby, které by nemuseli dělat, kdyby měli mentora," uvádí Nytrová.
Nyní oceňuje především to, že než na školu nastoupí, může si získané teoretické znalosti vyzkoušet nanečisto. "Kdybych neměla zpětnou vazbu, byl by to hodně pokus-omyl. Tady se tomu vyhneme už jenom tím, že hodiny společně plánujeme. Když přijdu s něčím, co bychom nestihli nebo by to děti nebavilo, dostanu hned zpětnou vazbu a upravíme to ještě před výukou," popisuje Nytrová.
Matějíčková na rozdíl od ní prošla klasickým studiem na pedagogické fakultě. Když pak nastoupila do školy, neměla nikoho, kdo by jí poradil. "Za pochodu jsem se to snažila objevovat a trvalo to mnohem déle, než kdybych dostala k ruce někoho, kdo by mi s tím pomohl. Stal by se ze mě dobrý učitel mnohem rychleji, než když jsem tou cestou musela jít sama," podotýká.
Někteří absolventi podle ní také nevěděli, jak uzpůsobit výuku dětem s poruchami učení nebo co psát do třídní knihy. "Pedagogická fakulta nepustí do praxe vždy úplně připravené studenty, co se týče didaktiky, pedagogiky a administrativy. Nikdo mě za pět let na fakultě například nenaučil, jak se bavit s naštvanými rodiči a jak usměrňovat diskusi," poznamenává Matějíčková.
Spolupráce dvojice funguje tak, že Nytrová každý týden připraví náplň výuky, tu následně spolu konzultují a rozdělí si, co bude mít která na starost. Každý čtvrtek společně vyučují a poté hodinu zhodnotí. "Je to sice časově náročné, ale stojí to za to. Mám nápady, které s Kateřinou sdílím, ale ono to funguje oboustranně - často přijde ona s něčím, u čeho si řeknu, že by bylo dobré to vyzkoušet, takže i pro mě je to obohacení," dodává Matějíčková.
