Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
V pondělí 20. listopadu ráno jsem něco slyšela na ulici. Vykoukla jsem z balkonu a tam viděla davy lidí, jak míří směrem k Václavskému náměstí. Šli tam i studenti nějaké střední školy, všichni společně místo vyučování. Bydleli jsme tehdy kousek od Národního muzea. Když jsem to viděla, uvěřila jsem, že je to doopravdy, že se něco fakt změní a že nás čeká něco nového. Poprvé jsem pocítila nějaké vzrušení a naději.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Spíš jako neúspěch. Mohli jsme být mnohem méně zahledění do sebe, více se inspirovat modely jiných evropských zemí. Nechali jsme se strašit, že jakýkoliv sociálnější přístup znamená návrat komunismu. Přitom je to naopak: sociálně soudržnější společnost je odolnější vůči autoritářským úletům.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Jsou vyprázdněná právě proto, že jim chybělo to nejdůležitější: solidarita. Postupně se prosadila vize úspěšného jedince, založená na silném individualismu. Jenže společnost není jen soubor jednotlivců, nelze si odmyslet ty ostatní. Anebo lze, ale pak můžeme o nějakých sdílených hodnotách jen snít.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Zamyslet se nad tím, proč je tu tři čtvrtě milionu lidí zasažených exekucemi, a když k tomu připočítáme jejich rodinné příslušníky, tak jsme na dvou milionech. Dále pak nad tím, proč čím dál víc lidí má problém s bydlením, včetně seniorů, kteří celý život pracovali a dnes nemají na nájem. Spolu s nízkými mzdami se jedná o tři hlavní problémy současnosti a bez jejich účinného řešení nás většina lidí pošle s nějakými hodnotami někam. Docela je chápu.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
