Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Docela příznačné jsou i ty ryze osobní. 17. listopadu 1989 jsem v Karolinu přebíral medaili OSN For Merits. Z rukou ředitele odboru newyorské centrály OSN, jenž kvůli tomu vážil cestu do Prahy. Pár hodin nato byla spuštěna zločinecká intrika o "studentu Martinu Šmídovi, umláceném policií k smrti". Elektrizovala i atmosféru na světovém akademickém fóru, které jsme s kolegy v Mezinárodním svazu studentstva pořádali k padesátému výročí 17. listopadu 1939. Liberálové, křesťanští demokraté a konzervativci se dožadovali minuty ticha.
Vyhověl jsem jim stylem, za nějž se nemusím červenat. Minutu ticha jsem vyhlásil, ovšem s dodatkem, že respektuji jejich vůli, sám ale nevěřím, že by stát i u nás zabíjel protestující studenty, tak jako v USA za vietnamské války nebo v Řecku i řadě jiných zemí, že z mé strany tak jde o ryze "preventivní minutu ticha". Když se ukázalo, že "mrtvý student" je dirty trick, žadatelé o minutu ticha mi ne a ne uvěřit, že jsem to nevěděl už v tu danou chvíli. Teď tomu věří už dávno. Tím větší respekt k sobě máme dodnes.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Jsme krmelcem cizího kapitálu. Rukama praštěné eurokracie nám předepisuje i klíčové zákony. Většina kapacit, díky nimž jsme bývali suverénním hráčem na světových trzích, byla nejen zcizena za hubičku, ale mnohdy i zprovozena ze světa. Více než šestina našeho HDP mizí rok co rok v zahraničí. Většina "elit", honosících se faraonským luxusem, k němu přišla nejen bez sebemenší zásluhy, ale i za hranou morálky a zákona.
Poprvé v dějinách samostatné republiky jsme komplicem válek, na něž se vztahují "norimberské" paragrafy. Jakou hodnotu má v tak pochmurném stínu to, že i můj názor možná opravdu zveřejníte, ba dokonce v autentickém znění, a ne v účelově zpitvořené zkratce? A třeba si odpustíte i pavlačové nálepky typu "lídr stalinistického křídla" či jiný strašák z ranku pomatených "ultras"?
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Přehrát ta hesla v podobě, v níž sypala písek do očí na prahu devadesátých let minulého století, nastane stonásob větší kabaret než ze všech "retro", zesměšňujících dobu před listopadem 1989. Většina lidí, kteří nic neukradli, už ví, že skočili na špek kolosálnímu podvodu. Proto se také všechny politické značky, které v tom švindlu mají prsty, vztekají v menšinové opozici. Chytne-li česká levice druhý dech, dinosaury loupeže tisíciletí už nic lepšího nečeká.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Vrátit se k tomu, co bylo skutečným cílem drtivé většiny. Přála si zásadní modernizaci toho, co už měla za samozřejmost, a ne hvězdnou hodinu kazisvětů, dirigovaných hrstkou vykuků, cizím mamonem a mocnostmi. Cesta za většinovým přáním vede přesně opačným směrem, než jakým míříme posledních třicet let. Chce to mnohem suverénnější zemi, ekonomicky i politicky. Jedině v ní lze napravit i vše, co doba dluží nejen demokracii a lidským právům, ale i naší bezpečnosti.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
