Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Pro mě začal v Římě, na svatořečení Anežky České. Bylo mi patnáct, první výjezd na Západ, oči doširoka otevřené, nespoutaná euforie, která se pak plynule přesunula domů do Československa. Pak už to jelo. Vybaví se mi velká demonstrace na Letné 25. listopadu. Mráz, nadskakující lidé, živá pozitivní energie.
Beru jako velký bonus, že si pamatuji hnusné a šedivé bezčasí osmdesátých let i pestrost a barvy, které přišly poté - se všemi logickými problémy a nedokonalostmi. Z pozdního listopadu 1989 se mi ještě vybaví postarší paní na jihlavském náměstí, kam jsem ke kašně vyrazil zapálit svíčku před jednou z dalších večerních demonstrací. Sykla na mě: "Někdo ti umřel, smrade?" Echo tohoto syknutí slyším dodnes.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Skoro polovinu z uplynulých třiceti let jsem strávil v zahraničí, a to většinou na východ od nás (Polsko, Ukrajina, Rusko). Viděno perspektivou střední a východní Evropy je život v České republice - při všech nepopiratelných složitostech a problémech - bingo, výhra v loterii, trefa do černého. Hrozně mě mrzí, jak málo si toho lidé doma váží, jak snadno přehlížejí pozitivní změny a berou řadu věcí jako samozřejmost.
Nestrkám hlavu do písku před nejnovější krizí politiky, ohrožením řady institucí, problémy exekucí, dezinformacemi nebo jinými hrozbami. Česko je ale svou historií, polohou i lidským potenciálem odsouzeno k úspěchu. Zkazit si to můžeme jen sami, což bohužel není příliš složité.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Nad Pražským hradem stále visí prezidentská standarta s nápisem "Pravda vítězí". Pro mě je proto heslo "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" neustále platné. Neberu ho jako útok na někoho, spíše jako morální apel k sobě samému i k celé společnosti. To, že někteří lidé dělají z těchto hesel posměšné nadávky, vypovídá nejvíc o nich samotných.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Nerad někomu radím, co má dělat. Sám za sebe jsem před jistou dobou přestal debatovat o tom, koho kdy musíme dohnat (Německo, Západ…), a naříkat na škody, které v této zemi napáchal komunismus. Rozhodující je naše doba, naše okolí, naše bezprostřední kroky, které můžeme udělat směrem k evropským hodnotám, které vyznáváme. My, teď a tady.
Myslím, že po třiceti letech skládáme opožděnou občanskou maturitu. Potřebujeme rozebrat na prvočinitele ústavu a jednoduše vysvětlit sobě i mladší generaci hodnoty, které z ní vyplývají. Klidně si říct, proč je národním zájmem České republiky členství v Evropské unii a NATO. Důsledně a přitom střízlivě strážit instituce. Prokousat se nástrahami internetu. Potřebujeme ale hlavně nemít strach. K tomu chci svou malou troškou přispět do mlýna.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
