Projekt 30: Nikdy nebylo jednodušší být hrdý na republiku, tvrdí komentátor Klimeš

Josef Pazderka Josef Pazderka
9. 11. 2019 14:24
U příležitosti 30. výročí sametové revoluce oslovilo Aktuálně.cz několik desítek osobností veřejného života a svých spolupracovníků, aby odpověděli na čtyři bilanční otázky. "O krizích Češi umí pořád spíše skvěle rozumovat, než je řešit," tvrdí analytik a komentátor Aktuálně.cz David Klimeš (*1982).
David Klimeš na archivním a současném snímku.
David Klimeš na archivním a současném snímku. | Foto: soukromý archiv Davida Klimeše

Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?

Stejná, jako na roky předtím - všudypřítomné lešení a šeď města. V sedmi letech jsem jako většina vrstevníků převrat příliš nevnímal, na demonstracích s rodiči nebyl. Tedy žádné stavění barikád, jako to údajně dělal pan prezident Klaus už ve čtyřech letech proti nacistům. Revoluci pro mě zosobňuje hanlivý nápis křídou o komunistické soudružce ředitelce na chodníku před základní školou. Ale ani ten jsem asi moc nechápal.

Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…

Jednoznačný úspěch. Naše státnost je nejsilnější, nejlépe zabezpečená, s nejlepším vztahem se sousedními zeměmi a s nezpochybnitelnou ekonomickou i sociální prosperitou, jaké jsme se kdy těšili. Nikdy nebylo jednodušší být hrdý na republiku. To, že se nyní po dvou dekádách celkem stabilního růstu, stabilní politické scény, otevřenosti a optimismu dobrovolně noříme do pasti nemodernizované zaostávající ekonomiky, naprostého rozvratu politiky, uzavřenosti a pesimismu, na úspěchu republiky po roce 1989 vůbec nic nemění.

David Klimeš v roce 1989.
David Klimeš v roce 1989. | Foto: Archiv

Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?

Nepochybně jsou aktuální, je to stále přes všechny otřesy taková nepsaná ústava češství, všichni se k tomu pozitivněji či negativněji stále vztahujeme. Ale trochu se zapomnělo, že ta hesla nebyla myšlena jako dokonavá, že se splní hned zítra a pak už si budeme jen užívat. Ale jako nedokonavá, jako připomínka nutnosti vést permanentní zápas o jejich aktuální význam. Na to rádi zapomněli jak ti, kterým ta hesla bránila v propagaci autoritářství a pragmatismu bez hodnot. Tak ale bohužel i ti, kteří se hesly roku 1989 zaklínají, ale vidí jen významy slov z devadesátých let, které už nyní potřebují aktuální obsah. Protože ho často nenacházejí. Od liberální demokracie paradoxně občas sklouzávají k neliberálnímu, netolerantnímu obranářství starých časů, které už se nikdy nevrátí.

Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?

Mít program a dlouhodobé cíle. Masaryk i Havel se dnes bohužel připomínají už jen jako trochu kýčovité obrázky, jejich poselství by ale pro dnešek bylo velmi ostré. Masaryk by znovu varoval před polovzdělaností a přílišnou zálibou v historismu, a to i u svých příznivců. Chtěl by ambiciózní, ale lidový, většinový program.

Havel by zase nemilosrdně rozbil prázdnotu dnešního jazyka plného klišé a obratů bez významu a nenechal se pro nepodstatné politikaření odvrátit od politiky. Česko má stále veškeré předpoklady stát se jedním z nejúspěšnějších a nejspokojenějších států Evropské unie. Jen se potřebuje naučit překonávat krize, které prostě nevyhnutelně jednou za čas přicházejí. Jak se však ukazuje, o krizích Češi umí pořád spíše skvěle rozumovat, než je řešit.

Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989. 

 

Právě se děje

Další zprávy