Tereza Petrů, lékařka na anesteziologicko-resuscitačním oddělení ve Fakultní nemocnici Plzeň
"Byly dny, kdy na oddělení pro deset lidí zemřeli čtyři pacienti," vzpomíná Tereza Petrů, lékařka na anesteziologicko-resuscitačním oddělení ve Fakultní nemocnici Plzeň. Během nejhorších měsíců pracovala zejména u ventilovaných pacientů.
Jako všichni zdravotníci se tak stala svědkem mnoha tragických příběhů. "Mnoho lidí nakazilo své rodiče a přátele, kteří pak zemřeli. V tom byla pro mě pandemie nejsmutnější," říká.
Snaží se ale řídit mottem "Co tě nezabije, to tě posílí". Z pandemie si odnesla hlavně sebepoznání. "Uvědomuji si, co všechno proběhlo, a často na to myslím. Ale je to pozitivní v tom, že si člověk utřídí své životní priority. Že si řekne, co je opravdu důležité a co není," vysvětluje svůj postoj.
Sama už dokáže vidět světlo na konci tunelu. Počet pacientů výrazně klesá a oddělení se zmenšují. Přiznává ale, že ještě před pár týdny tomu bylo naopak - pandemie odchází rychleji, než sama čekala. "Doufám, že národ pochopí, že jiné řešení než očkování nemáme," sděluje na závěr.