Praha - Štábní rotmistr Miloš Prášil je prvním českým vojákem, který od generálního tajemníka NATO Jaap de Hoop Scheffera dostal medaili za zásluhy.
Prášil byl loni počátkem května členem posádky, kterou při plnění bojového úkolu v Afghánistánu při náhlém sesuvu půdy smetla lavina bahna a kamení. Rotmistr byl těžce zraněn a strávil noc na kameni v řece, než mu ráno mohl pomoci záchranný tým. I tak pod lavinou zahynul jeden český voják, další čtyři lavině těsně unikli a utrpěli jen lehčí zranění.
"Myslím, že si medaili zaslouží," prohlásil náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, který romitru Prášilovi vyznamenání připnul na uniformu. "Je to velmi významná medaile, generální tajemník NATO ji nerozdává na počkání," dodal Picek.
Šéf Sevoroatlantické aliance Scheffer udělil medaili českému vojákovi poté, co mu to navrhnul velitel mezinárodních sil ISAF v Afghánistánu generál Dan Mc Neill.
Nejdelší noc v životě
Vojáci, kteří před rokem v Afgánistánu přežili sesuv půdy bez vážnějších poranění, vzpomínají na tragickou událost jako na jednu ze svých nejdelších nocí v životě.
Věděli, že lavina kamení a bahna strhla dva z nich do hlubokého údolí, kde tekla řeka. Ale v úplné tmě, bouřce a v obrovské mase bahna, které se stále pohybovalo, jim nemohli pomoci. V tu chvíli nevěděli, jestli jejich dva kolegové ještě žijí. Vysílačkou zavolali pomoc a čekali.
Rotmistru Prášilovi se podařilo z laviny vyprostit. Ačkoliv měl několik zlomenin, vážně zraněnou hlavu, vyhozené koleno, podařilo se mu v řece, kam ho proud kamení a bahna strhnul, vyškrábat na kámen, kde přečkal do rána. Neustále ale hrozilo, že ho prudký ledový tok strhne.
"Celou dobu jsem byl při vědomí, což mi zachránilo život," vzpomíná Prášil. Během nekonečné noci myslel na svou rodinu a na své kamarády z jednotky, jestli také přežili.
Ještě jedna operace
Brzy ráno se přecejen dočkal pomoci. Spolubojovníci z jednotky se po rozednění vydali na obhlídku a asi čtyři sta metrů po proudu našli těžce zraněného a podchlazeného Prášila.
Lanem ho vytáhli nad řeku a poskytli mu první pomoc. Když dorazil záchranný tým, odvezl do vrtulník do vojenské nemocnice v Mazar e Sharif. A pak domů. "Než jsem odletěl do mise, slíbil jsem rodině, že se vrátím," říká. Po takřka roce ještě není zcela zdravcotně v pořádku. Česká ho ještě jedna operace kolene. "Ale to už není nic vážného," usmívá se Prášil.
Manželka: Do Afghánistánu už ho nepustím
Čerstvě oceněný rotmistr Miloš Prášil se i přes tragickou nehodu, která ho mohla stát život, do civilu nechystá. "Z armády odejít nechci," tvrdí Prášil, podle něhož na události v květnu 2007 nenese nikdo vinu. "Byla to shoda několika náhod," říká.
Jeho manželka, s níž má Prášil dvě malé děti, jeho rozhodnutí respektuje, ale o případné další misi a především o Afghánistánu už nechce slyšet ani slovo. "Teď už se bojím," přiznala manželka.
Prášil je v armádě od roku 1996, je příslušníkem 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. V zahraničních misích už byl pětkrát: sloužil v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Makedonii a v Afghánistánu.
