Obří sucho už Česko zažilo. Bez přehrad by teď Praha žíznila

Jan Gazdík Jan Gazdík
23. 7. 2015 11:10
V roce 1947 byl nedostatek vody tak katastrofální, že Československo muselo obilí ve velkém nakupovat v cizině. Teď experti varují: Kdyby nebylo přehrad, neměla by například Praha momentálně co pít.
Slunce a voda. Ilustrační foto.
Slunce a voda. Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Praha, Mladá Vožice - Kolem mlýnské usedlosti Pavla Revického v Nové vsi na Táborsku protéká - na vodu vždycky vydatný - Novoveský potok. Přesněji řečeno: až do úterka protékal.

Teď je místo něj jen široká vyschlá strouha. "Tohle je kraj bohatý na vodu, takže v něm naši předci stavěli i početné mlýny. Teď je ale vše vyprahlé na troud," říká Revický.

Dost si sliboval od předpovědi meteorologů, podle níž měly přijít bouřky. "Nespadla však ani kapka. Spotřebu vody, kterou ve studni ještě máme, jsme proto omezili na minimum. A lépe na tom nejsou ani sousedé," tvrdí.

Ani jiné oblasti Česka na tom podle geografa a hydrologa Bohumíra Janského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nejsou lépe. "Zrovna jsme měli poradu s kolegy a ti mi říkali, že například v Týnci nad Sázavou má řeka průtok pouhé tři kubíky za vteřinu, ačkoliv běžně dosahuje i třiceti kubíků. A Berounka? Ta jen protéká mezi kameny," upozorňuje.

Vsaďme na přehrady

Předpověď meteorologů přitom neříká nic o tom, že by mělo v následujících týdnech zapršet.

Pokud bude oteplování klimatu pokračovat tak rychle jako dosud, může mít Česko s vodou vážný problém už za deset let. "Například hladiny podzemních vod v dyjsko-svrateckém úvalu, ale i na dalších místech Česka, a teď dokonce i ve Středočeském kraji, dlouhodobě klesají. Musíme tedy něco s předstihem udělat. Jinak budeme mít s vodou opravdu vážný problém," varuje hydrolog Janský.

Jednou z možností je podle něj výstavba vodních děl, která zadržují vodu v české kotlině, do níž žádná odjinud nepřitéká a jen odtéká.

S tím souhlasí i hydrolog Jan Daňhelka z hydrometeorologického ústavu: "Stále těžíme z přehrad, které postavili naši předkové. Ať již jde o ty ještě z devatenáctého století, anebo vltavskou kaskádu, vodní dílo Želivka či provoz Káraného, díky nimž má v těchto dnech například Praha dostatek vody. Bez nich bychom na tom byli s vodou mnohem hůř. Jen málokdo ví, že tyto nádrže vznikly primárně jako akumulátory vody."

Z dílny přírodovědců z Univerzity Karlovy proto vzešel projekt, který navrhuje obnovit zaniklé nádrže na Šumavě (využívány byly i ke splavňování dřeva). Ty by mohly zadržet množství vody o velikosti tří středně velkých přehradních jezer.

"Taková díla, jako je Lipno, Orlík či Slapy, už v Česku z mnoha důvodu nemohou vzniknout. Ale menší přehrady se kvůli úbytku vody stavět budou muset - při vší úctě k protestům ochránců přírody. Vodní díla už nemůžeme brát v době měnícího se klimatu jako zhoubu a devastaci krajiny. Vždyť co je důležitější? Dostatek vody pro lidi, anebo stráň s chráněnou luční květinou?" ptá se Bohumír Janský.

Jakmile chybí voda celkově, tak ta stávající zhoršuje svoje vlastnosti, sice tedy nějaký objem máme, ale je méně kvalitní, říká pedolog Jan Vopravil. Česká krajina je podle něj zdevastovaná. | Video: Daniela Drtinová

O výstavbě menších nádrží se už v krajích diskutuje. Probírá se lokalita po lokalitě, přičemž se původní počet šedesáti vytipovaných míst se stavební uzávěrou neustále zmenšuje.

"Měníme přírodu a s ní podle všeho i klima. Takže se musíme naučit žít v jiných podmínkách. Něco se tady zkrátka děje a my se tomu musíme přizpůsobit, adaptovat se na jiné životní podmínky," dodává Janský.

Pršet má v méně dnech, ale více

Citelný růst teplot a měnící se klima přiměly vědce ke zpracování analýzy vývoje klimatu v České republice až do roku 2100 - i s adaptačními návrhy pro zemědělství, vodní a lesní hospodářství, stavebnictví, energetiku či zdravotnictví.

Ze studie například vyplývá, že se s pozvolně rostoucí teplotou ve střední Evropě změní i rozložení ročních srážek, což podle klimatologa Radima Tolasze způsobí problémy v zásobování vodou anebo v energetickém využívání vodních zdrojů. "Zimní srážky totiž na jaře doplňují přehrady, takže z těch zásob žijeme v létě. Pokud ale sněhové srážky nebudou - a my k tomu spějeme -, nastane nedostatek vody," vysvětluje Tolasz.

Jedním z účinných řešení je podle doporučení vědců již zmíněná výstavba dalších, menších vodních nádrží.

Z očekávaných změn v rozložení celoročních srážek vyplývá navíc i další riziko: bude sice pršet více, avšak v méně dnech. Důsledkem jsou častější přívalové deště - a tedy i povodně.

Menší počet srážkových dnů znamená na druhé straně rychlejší odtok (při němž se voda do půdy téměř nevsákne) a častější období sucha.

Podle Petra Dvořáka z Českého hydrometeorologického ústavu dnes už jen málokdo z vědců pochybuje, že na výrazném vzestupu teploty atmosféry se svou činností podílejí lidé. Souhlasí s tím i naprostá většina (97 procent) klimatologů mezivládního panelu pro klimatické změny.

Zejména průmysl zvedl průměrnou celosvětovou teplotu ovzduší od roku 1860 o 1,2 °C. V porovnání s rokem 1960 tak i proto zbývá z arktického ledovce už jenom třetina.

Arktický ledový příkrov tudíž v mnohem menší míře odráží sluneční paprsky. Místo toho ohřívají oceán a ten pak i atmosféru. "Čímž narůstají i extrémní projevy klimatu," upřesňuje Dvořák.

Časy "velkého rozkyvu teplot"

Rekordně teplý rok 2014 lze podle vědců považovat za pouhou předzvěst období, které bude - v podobě klimatické houpačky a se stále vyhrocenějšími projevy - následovat.

Pro tyto časy už dokonce mají i název. Popisují je jako léta "velkého rozkyvu teplot".

Růst teplot se tak podle klimatologa Tolasze stává běžnou normou. V posledních deseti letech převažují měsíce s nadprůměrnými teplotami nad těmi teplotně podprůměrnými.

Teplotně mimořádně podprůměrný měsíc byl naposledy zaznamenán v roce 2011. Z těch letošních byl podle ČHMÚ teplotně podprůměrný jen duben.

Ostatní měsíce roku 2015 jsou naopak teplotně nadprůměrné.

Akcelerace všech zmíněných procesů, které souvisí s oteplováním, je podle mínění vědců až neuvěřitelná. Celosvětový průměr růstu teplot je 0,7 °C oproti období 1950 až 1970. Avšak v Grónsku či Arktidě je to už 1,7 °C, a někde dokonce přes 2 °C. Například na severovýchodní Sibiři se průměrná teplota zvýšila o 2,3 °C. Odtud i úbytek ledovců po celém světě. "Je až děsivý," konstatuje hydrolog Janský.

Vše zatím podle vědců nasvědčuje tomu, že letošní sucho překoná to z roku 2003. Podle Janského se dokonce může přiblížit ke katastrofálnímu suchu z roku 1947, kdy neúroda přinutila Československo k rozsáhlým nákupům obilí v tehdejším Sovětském svazu.

Co může za sucho?

K základním příčinám letošního sucha patří podle hydrologa Jana Daňhelky několik faktorů:

Obvykle deštivý duben byl na srážky výrazně podprůměrný. Svou roli sehrála i slabá sněhová nadílka během letošní zimy (její vrchol přišel navíc o měsíc dříve). 

A konečně výrazně nadprůměrné teploty. Rovněž Daňhelka ale předpokládá, že právě teploty v následujících letech ještě porostou. "Bude to i pro nás stále větší problém," upozorňuje.

I proto Pavel Revický obnovuje u svého novoveského mlýna někdejší - desetiletí vyschlý - rybník. "Naši předci měli pro přírodu mnohem větší cit než my, takzvaně moderní lidé. Vodu, která z Česka jen odtéká, zadržovali proto v krajině mnohem důmyslněji než my. I je totiž sužovala nemilosrdná sucha," připomíná Revický.

 

Právě se děje

Další zprávy