Praha – Kdyby měla justice teď okamžitě vyhovět všem lidem, kteří žádají po českém státu odškodné, nestačil by jí ani roční rozpočet celé země.
Jak nyní zjistil deník Aktuálně.cz, ministerstvo spravedlnosti eviduje žádosti za téměř dva biliony korun - tedy částku, kterou Česko utratí za jeden a půl roku.
Zdaleka ne všichni však podali žalobu k soudu. Tam se zatím obrátila "jen" čtvrtina poškozených. Zbytek se spokojil pouze s dopisem, kde státu vyčíslil svou újmu za neoprávněné policejní stíhání, zbytečnou vazbu, vlekoucí se soudy nebo třeba zmařené podnikání. A doufá, že stát se s nimi vyrovná mimosoudně.
"U soudů jsou podány žaloby ve výši 390,5 miliardy korun," potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Jiří Hovorka.
I 400 miliard je přitom vysoká částka, která pokryje roční náklady na celé české zdravotnictví a navrch by se dalo postavit až sto kilometrů dálnic.
Mnoho požadavků je navíc podle odborníků i samotného ministerstva nesmyslně přestřelených. Mimo jiné i proto, že to poškození jen tak zkoušejí, přestože mají jen mizivou šanci uspět. Nic je to nestojí. Při žalobě na stát o odškodné totiž nemusí žalobce hradit soudní poplatky ani advokáty státu.
Přitom kdo se soudí o peníze v běžném sporu, musí uhradit soudní poplatek ve výši pěti procent žalované částky až do maximální výše dvou milionů korun.
Za žalobu se má platit
I proto ministerstvo spravedlnosti znovu zvažuje, že zpoplatní také žaloby na stát. Podle ministerského náměstka Roberta Pelikána by takový krok pomohl odbřemenit soudy od zbytečných sporů.
Výsledek je ale nejistý. V minulosti už se o stejný krok neúspěšně pokoušelo několikrát, vždy narazilo na odpor politiků. "Pravidelně, když se upravují poplatky, podáváme i návrh na zavedení tohoto poplatku, ale zatím se pro to ve Sněmovně nenašla politická vůle," říká Pelikán.
I mezi politiky má však tento nápad zastánce. Například předseda ústavněprávního výboru Sněmovny Jeroným Tejc by se případnému zavedení poplatků nebránil. Ale rozhodně ne plošnému, upozorňuje Tejc, podle kterého jde o nadmíru citlivou věc.
"Aby to řadě lidí, kteří byli poškozeni státem, neznemožnilo domáhat se vůbec nějaké částky," poukázal na to, že v mnoha případech žádají o odškodné lidé, kteří si poplatky nemohou dovolit, i kdyby byli sebevíce v právu.
"Stálo by za to uvažovat o určitém kompromisu. Ve sporech o desítky tisíc by se poplatky platit nemusely, ve sporech o miliony už ano," naznačil Tejc s tím, že by ministerstvo mělo vypracovat studii a dobře hranici nastavit.
Je to dvojsečné
"Jakékoliv bezplatné řízení znamená, že to každý zkusí,“ souhlasí advokát Vojtěch Veverka, který se na náhrady škod specializuje. Nastavením hranice by mu sice ubylo klientů, Veverka však uznává, že žalob o nesmyslné částky je příliš.
Současně dodává, že stanovení jakékoliv hranice bude problematické. "Jakmile se žaloby zpoplatní, řada lidí si to rozmyslí. Ovšem včetně těch, kteří na to mají evidentní nárok," poukazuje.
"Musí proto zůstat možnost požádat o osvobození od poplatků, aby nedošlo k odepření spravedlnosti,“ dodal Veverka s tím, že ještě obtížněji se bude hranice posuzovat v případě škod na zdraví. I zde se totiž soudní poplatek nehradí.
Proč to nezkusit, když se neplatí?
Příkladem neúspěšné žaloby "na zkoušku" o astronomické odškodné může být kauza realitního magnáta Radovana Vítka, který na podzim roku 2004 skončil na sedm týdnů ve vazbě pro podezření z organizování prostituce. Stát mu tehdy také obstavil majetek, ale obvinění se neprokázalo.
Vítek až po osmi letech podal na stát žalobu a požadoval 411 milionů korun za to, že mu uvedená vazba zmařila stamilionový obchod. Soud ale považoval případ za promlčený, navíc Vítkovi řekl, že mohl případné škodě sám zabránit.
Na otázku, zda podá odvolání, pak Vítkův advokát Tomáš Rybář řekl: "Proč bych to nezkusil, když za to nemusím platit soudní poplatky." Ani napodruhé ale u odvolacího soudu loni v říjnu neuspěl.
Ještě o něco více – 481 milionů korun – chtěl po státu bývalý šéf fotbalové Sparty Petr Mach. Nezákonné stíhání z konce 90. let mu prý zabránilo zhodnotit jeho majetek. I jeho nárok soud ale zamítl – Mach škodu nejen neprokázal, ale navíc byl pravomocně odsouzen v jiné kauze.
Pelikán: Chováme se kultivovaně
I kvůli těmto případům chce ministerský náměstek Pelikán poplatky zavést. A tvrdí, že by se neměly lišit od poplatků za běžné soudní spory. "Stát se dnes chová dosti kultivovaně. Kde je věc nesporná, plní dobrovolně. K soudu jdou jen věci, kde jsme opravdu přesvědčeni, že stát nepochybil," říká Pelikán.
S tím ale nesouhlasí advokát Václav Vlk, který se také specializuje na ochranu osobnosti a náhradu škody. "Když podáme žalobu, ze sta případů nám dá soud za pravdu v osmdesáti," říká. Přiznává však: "Musíme žádat reálné sumy."
Podle právníka Veverky navíc existuje dost případů, kdy ministerstvo sice dobrovolně zaplatí odškodné, ale velmi nízké. A soudy ho pak ještě navýší.
Ústavní soud: Stát zaplatil málo
Přesně to se stalo v kauze bývalé starostky Libušína Marie Minaříkové, kterou až po jedenácti letech soudy očistily od obvinění, že připravila obecní kasu o téměř dva miliony korun.
Odškodného za poškození jména a délku procesu se domohla až u soudu – a dokonce nadvakrát. Napoprvé vysoudila 312 tisíc korun, ovšem Ústavní soud řekl, že to je málo.
"Když se postižený domáhal zadostiučinění, stát se zachoval v podstatě jako opatrný úředník a jakoby na lékárnických vahách odvažoval míru své odpovědnosti, neboť se obával, že věci jako precedentu by mohli využít s odvoláním na presumpci neviny i skuteční zločinci," uvedla ve verdiktu soudkyně Kateřina Šimáčková.
Po jejím zásahu pak Obvodní soud pro Prahu 2 odškodné pro Minaříkovou minulý týden zdvojnásobil.
