Praha - Premiér Mirek Topolánek musí dva týdny před volebním kongresem odrážet ve vlastní straně kritiku, že se pustil do vyjednávání se sociální demokracií.
Topolánkův soupeř o vedení strany Pavel Bém mluví o nové opoziční smlouvě, o "paktování se" s ČSSD.
O co v dohodě jde? Proč začal Topolánek vyjednávat? Kde tato vyjednávání skončí a jakou cenu za dohodu hodlá zaplatit?
Některé odpovědi podal premiér v rozhovoru, který poskytl Aktuálně.cz.
Krom toho hovoří o svých plánech s ratifikací tří důležitých smluv, které mohou ovlivnit osud jeho vlády a politický osud jeho samotného - Lisabonské smlouvy a dvou smluv, které řeší umístění radarové základny americké protiraketové obrany v českých Brdech.
Paktování? Nehorázné
A.cz: Proč vyjednáváte s Jiřím Paroubkem? Váš soupeř pro volby předsedy ODS Pavel Bém o tom nedávno řekl, že se "paktujete s ČSSD".
Pořád jsme my a ČSSD strany, které stojí významně proti sobě, jsme hlavní soupeři na politické scéně. Nicméně s Jiřím Paroubkem se bavím, strávil jsem s ním desítky, možná stovky hodin při vyjednávání po volbách. Grémium ODS mě už před rokem pověřilo tím, abychom na české předsednictví našli určitou shodu v poslanecké sněmovně. Pokládám za poměrně neurvalé a lživé výroky některých mých vnitrostranických soupeřů, kteří říkají opak. Já jsem byl pověřen, abychom našli takový model, který nám umožní vůbec fungovat během předsednictví, protože to nebude jednoduché.
A.cz: Co tedy ta dohoda obsahuje? Jaké konkrétní podmínky "klidu zbraní"?
Dohoda ještě není připravena, mají ji na starosti vyjednavači. Na straně ČSSD je to Jan Kohout a Lubomír Zaorálek, z naší strany je to Alexandr Vondra a šéfka zahraničního odboru Úřadu vlády Adéla Kadlecová. Předmětem té dohody není nic jiného, než určitý pokus o nastavení mechanismů spolupráce. Nejsou tam žádné personální otázky, není tam nic o párování poslanců ve sněmovně, nemá to parametry dohody na jakýchkoliv politických tématech.
A.cz: Zavazujete se k ratifikaci Lisabonské smlouvy?
V závěrech dohody se hovoří o tom, že vláda nemíní brzdit proces ratifikace Lisabonské smlouvy. To je dneska záležitost striktně Ústavního soudu a Parlamentu. Stojí tam také to, že vláda míní zahájit diskuzi o vstupu do eurozóny a přijetí eura.
Já se snažím ODS vysvětlit, že bruselský socialismus není zdaleka tak strašný jako ten, který jsme měli, nebo ten, který hrozí. Ratifikaci Lisabonské smlouvy beru jako nutné zlo, aniž bych jásal nad přesunem části pravomocí do Bruselu a zvýraznění velkých států, nikdo mě z žádného eurofilství nemůže podezřívat.
A.cz: Bude součástí dohody shoda nad ratifikací radarových smluv?
Myslím, že to na to nebude mít vliv.
Dohodu s ČSSD posoudí koaliční lídři
A.cz: Kdy dohodu ukážete veřejnosti?
Jiří Paroubek byl teď na dovolené a vrací se příští týden. Pokud bude připraven nástřel dohody, sedneme si nad ním i s koaličními partnery. Ta dohoda nikdy neměla být dohodou mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem, či ODS a ČSSD. To je dohoda mezi koalicí a koaliční vládou a parlamentem. Přičemž předpokládáme, že koaliční strany budou naše předsednictví respektovat. Teprve potom půjdeme společně na jednání s Jiřím Paroubkem a jeho kolegy z poslanecké sněmovny.
A.cz: Můžete být konkrétnější? Jakou úlohu by měla ČSSD hrát?
Opozice bude vtažena do našeho předsenictví, bude participovat na přípravě, byť jsou dnes naše priority už dány. Sociální demokraté budou mít možnost dosadit své experty do jednotlivých týmů, které předsednictví a jeho priority vyjednávají.
A.cz: A pokud se nepodaří tuto dohodu uzavřít?
Pokud by taková dohoda nebyla, bylo by to předsednictví problematické. Nicméně dá se to přežít i bez dohody.
S ČSSD jsme stále soupeři
A.cz: Pokud se vám spolupráce osvědčí, může se promítnout i na parlamentní úrovni?
Já si myslím, že nedá. Není to ani předmětem té smlouvy. Dokonce bych řekl, že všude, kde podobnou dohodu udělali, vzala poměrně rychle za své. A tato dohoda - pokud se podaří uzavřít - vezme za své při zahájení kampaně do Evropského parlamentu. Ale náběh našeho předsednictví stojí za to udělat společně.
A.cz: Takže si ODS s ČSSD nepadá do náruče, jak tvrdí Vaši kritici...
Ta dohoda střet těchto dvou stran neovlivní. Střet tady existuje, je ideologický, nedá se vymazat dohodou o něčem, co je nad tím. Předsednictví je podle mě věc národního zájmu, nikoliv stranického. Takže v tomto smyslu je možno takovou dohodu udělat. Musíme prokázat schopnost organizovat život v tom půlroce, nesmíme si nechat to předsednictví vzít a musíme ukázat, že v žádném případě neplatí, že je možné malé nebo střední země z jejich předsednictví vytlačit nebo ho upozadit.
Lisabon a kongres
A.cz: Bude Lisabon jedním z témat kongresu ODS?
Já budu na kongresu ODS prosazovat, aby ODS nakonec propustila lisabonskou smlouvu minimálně do dalšího dění. Protože bez irského ANO ta smlouva nebude nikdy platit. Vzhledem k ekonomické situaci Irska a k tomu, co se v Evropské unii děje, není vůbec jisté, zda ta smlouva ratifikována bude.
A.cz: A radar?
To je problém, který je s tím svázaný. Minimálně v tom, že také, stejně jako Lisabonská smlouva, nějakým způsobem potvrzuje naši příslušnost k euroatlantickému okruhu. Není to pouze záležitost Prahy, Varšavy a Washingtonu. Pokud se americká administrativa nerozhodne jinak, budeme v ratifikaci pokračovat. Nezakrývám, že situace v ODS je taková, že po případné neratifikaci radaru si nedovedu představit, že bych jakkoliv přinutil například senátory za ODS, aby ratifikovali Lisabonskou smlouvu.
A.cz: To ovšem dost riskujete...
Je to trochu politicky riskantní, to je pravda. Já na kongres pojedu s tím, že jsou nutné obě ty smlouvy. Není možné si vyzobávat rozinky v zahraniční politice a tvářit se, že neexistuje nějaká realita.
A.cz: Pokusíte se hlasovat o radaru na listopadové schůzi?
Můžeme se o to pokusit. Já bych dal daleko širší prostor diskuzi ve sněmovních výborech. Jsem přesvědčen, že pokud ČSSD dostane prostor k diskuzi a zmizí laciná rétorika, tak by minimálně část sociálních demokratů pro ty smlouvy hlasovala. Jestli se bude projednávat nebo ne bude záviset na tom, jestli jsme schopni smlouvy do toho prvního čtení dostat. K tomu druhému čtení nedojde dříve než někdy v únoru nebo březnu. Pak by to už mělo být rychlé.
