reklama
 
 

Připomínání totality v ohrožení, šéf Ústavu vysvětluje

23. 3. 2013
Rozhovor s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Danielem Herrmanem
Doporučujeme

* Doplnili jsme do infoboxu vyjádření Michala Uhla

Praha - Ústav pro studium totalitních režimů se tento týden stal znovu předmětem politického sporu, když Senát do jeho rady schválil politologa Jana Bureše. Premiér Petr Nečas vzápětí varoval před tím, že probíhá pokus o paralyzování tohoto ústavu.

Premiér se obává, že přípravy a domluvy ČSSD s KSČM mají vést k odvolání ředitele Ústavu (ÚSTR) Daniela Hermana. Senát, v němž dominuje levice, jmenuje členy správní rady ÚSTR. Daniel Herman poskytl Aktuálně.cz vzápětí po slovech předsedy vlády exkluzivní rozhovor.

Varuje v něm před rozšiřujícím se zpochybňováním totalitní podstaty komunistického režimu, které označuje za silný kalibr.

Aktuálně.cz: Petr Nečas zmiňuje silné tlaky na vaše odvolání. Kdo a proč tyto tlaky podle vás vyvolává?

Poprvé jsem si jich všiml v lednu letošního roku, když se začala scházet nově zvolená správní rada ÚSTR. Tehdy se začalo hovořit o "jistých politických souvislostech": někteří členové rady začali stále otevřeněji hovořit o tom, že jsme blízcí ODS a že pracujeme na zakázku této politické strany. Bez ohledu na to, že zákon pamatuje striktně na to, aby ústav nebyl vystaven politickým tlakům. Něco takového bych jako ředitel nikdy nepřipustil. V naší práci jsme přísně nadstraničtí a věcní.

A.cz: Jak si vysvětlujete premiérova slova?

Vyjadřují ne neopodstatněnou obavu nad politickými tlaky na náš ústav. A já bych byl opravdu velmi nerad, pokud by tyto tlaky začaly zasahovat do odborné práce ústavu. Udělám vše, aby nás do těchto politických vod či hrátek nikdo nevtáhl či nenahnal.

Michal Uhl o řediteli ÚSTR

Ředitel se veřejně hlásí ke konceptu bývalé rady a odmítá nový koncept, který více dbá na profesionalitu a vědecké standardy. Noví radní chtějí menší předpojatost k předmětu bádání a větší pluralitu názorů. Není například možné, aby ředitel vědeckého pracoviště odmítal diskusi o tom, jak popisovat to co se v Československu dělo před rokem 89 a aby odmítal diskusi nad pojmy jako je totalita, socialistická diktatura nebo autoritářský režim. Považuji jako sociolog za nezbytné, abychom si ujasnili pojmy, se kterými pracujeme. Je zcela zřejmé, že shoda na popisu předlistopadové doby v české společnosti není.

A.cz: Je pravda, že jeden z významných členů správní rady ÚSTR Michal Uhl o vás prohlašuje, že jste Ústavem marxismu-leninismu naruby, který svým bádáním o totalitních režimech vyvolává v lidech falešný a zjednodušující dojem, že v této zemi vládla před listopadem 1989 komunistická totalita? Že znásilňujete a zkreslujete dějiny?

Každý má právo na názor. Ale pokud člen správní rady ÚSTR, který je zároveň veřejným činitelem, zpochybňuje zákony, podle nichž byl tento ústav zřízen, považuji to za mnohem závažnější než soukromý názor jakéhokoliv občana. Řídíme se platnými zákony: o zločinnosti komunistického režimu; o ústavu a archivu, podle něhož zkoumáme léta nacismu a komunismu; a konečně zákonem o třetím odboji.

A.cz: Dobře - to je pohled zákona. A ten lidský? Máme teď pochybovat, zda jsme vůbec žili v totalitě?

Ještě k zákonům. Strávil jsem větší část života v totalitě - s těmito zákony se bytostně ztotožňuji. Režim, který v této zemi vládl od roku 1948 do listopadu 1989, byl totalitní v plném rozsahu. Nikdy například nebyla zpochybněna vedoucí úloha Komunistické strany Československa. Vždy tu byl dominantní vliv Sovětského svazu - cizí mocnosti, která naši zemi dokonce vojensky okupovala. Lze polemizovat o různých podobách totality, ale ne o její podstatě. V tomhle se s Michalem Uhlem neshodneme.

Jde o trend, který je nutné sledovat. Nazval bych to určitým vychýlením společenského kyvadla.

A.cz: Teď trochu ironicky: není to vlastně zajímavé téma na badatelský projekt, zda jsme žili před rokem 1989 v totalitě, či ne?

Vaši otázku beru jako nadsázku. Určitě by ji tak ovšem nevzali tisíce vězněných a stovky popravených lidí. Nicméně pro jistotu: pod mým vedením zde žádný podobný projekt nevznikne. Znovu - totalita zde byla a komunistický režim byl režimem zločinným. Nejen podle platných zákonů, ale svědčí o tom zejména utrpení pronásledovaných Čechoslováků.

A.cz: Je tu ještě jiná možnost: vaši odpůrci mohou vyhrát volby a změnit zákony o zločinnosti komunistického režimu.

To opravdu mohou a já s tím nechci mít nic společného.

A.cz: Opravte mě, pokud se mýlím. Ale hrozba, o níž se teď bavíme, je snad jedna z nejdrsnějších a nejobludnějších po pádu totality.

Zpochybňování totalitní podstaty komunistického režimu je opravdu velmi silný kalibr. Tento trend se ale neobjevuje jen u nás... a mnohdy i v zemích, které nemají vlastní zkušenost s komunismem. V tom je ale právě smysl našich zákonů, které nám nařizují zpracovávat období nacistické i komunistické totality a poukazovat na jejich specifika.

A.cz: V čele ÚSTR jste se ocitl po výběrovém řízení. Jste v polovině pětiletého mandátu. A podle mých informací vám členové správní rady vyčítají chyby, které se měly odehrát ještě před vaším příchodem.

Ano. Mám skládat účty za dobu, kdy jsem v ústavu ještě nebyl. O kvalitu práce ústavu ale nejde, jakkoliv se to tak proklamuje. Už před zvolením nové správní rady se vedly diskuse o personálních změnách v tomto ústavu, bez ohledu na to, jak ústav pracuje.

A.cz: Premiér Nečas se obává i snah o utlumení digitalizace archivních dokumentů z let totality. Je to opravdu tak zasádní problém?

Pokusím se to vysvětlit. Bez digitalizace je nemožné odškodňovat hrdiny protikomunistického odboje. Vyloučena je i jakákoli moderní badatelská práce. A to nemluvím o ochraně cenných archiválií. Digitalizace - to je snadný a rychlý přístup badatelů k dokumentům z neobyčejně těžkého a složitého období vývoje naší země.

A.cz: Komu a proč digitalizace vadí?

Vadí zpravidla lidem, kteří buď sami, anebo jejich příbuzní mají ve svém životě dost osobní problémy s některou z etap naší minulosti. Nikoho ale nesoudím, byla to velmi složitá doba. Právě proto je ale důležité se k ní postavit poctivě. A ne ospravedlňovat své tehdejší postoje. Anebo je zakrývat nějakými vědeckými či pseudovědeckými snahami či kategoriemi. Ke konkrétním lidem se však vyjadřovat nechci.

A.cz: A já se na ně chtěl zrovna zeptat.

Nebudu to dělat. Snad jen tolik: premiér určítě ví, co a proč říká.

A.cz: A pak je tu ještě obvinění, že jste - s prominutím - lenoši a jen se tu za slušné platy poflakujete.

Co k tomu říct? Vydali jsme sto třináct cenných publikací, z toho dvaadvacet periodických. Jsou za námi desítky vědeckých konferencí, seminářů a výstav... Tisícovka učitelů prošla našimi vzdělávacími kurzy. A to nemluvím o přednáškách po celé republice.

A.cz: Vysvětlete mi ještě jednu věc. Správní rada na vás nenechává nit suchou. A co ta vědecká? Nedistancovali se od vás její členové v obavě o svůj kredit?

Vědecká rada je složena z renomovaných zahraničních i tuzemských odborníků. Ti naši práci nezpochybňují a za lenochy nás nepovažují. Jsou pro nás velkou oporou.

A.cz. Přestávám tomu rozumět...

A víte že já občas taky?

autor: Jan Gazdík

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama