Praha - Vláda končí přesně po dvou letech a čtyřech měsících. Za tu dobu stačila splnit třetinu svých slibů.

Z programového prohlášení vlády nejvíc splnil ministr financí Miroslav Kalousek, ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, ministr vnitra Ivan Langer, ministr životního prostředí Martin Bursík a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Pět nejpilnějších

Kalousek rozjel reformu veřejných financí, v níž mohou pokračovat i jeho nástupci. Účinnost jeho změn prověří ekonomická krize.

Nečas zkorigoval dramatické zvýšení sociálních dávek, které schválila sněmovna hlasy všech poslanců koncem roku 2005. Připravil penzijní systém na stárnutí populace a až pád vlády ukončil jeho pokus liberalizovat pracovní trh.

Langer začal modernizovat policii a založil systém eGovernmentu, který převádí komunikaci úřadů do elektronické podoby. Neuskutečnil plán na efektivnější státní správu.

Bursíkovi se podařilo aspoň částečně zavést ekologickou daň a podpořit obnovitelné energetické zdroje. Neprosadil, aby byla tuzemská doprava šetrnější k životnímu prostředí.

Pospíšil dokončil trestní zákoník a začal připravovat občanský zákoník. Upřesnil insolvenční zákon a navrhl změnu volebního systému. Nepodařilo se mu však posílit důvěryhodnost a zrychlit práci justice. 

Tři největší výbuchy

Největším výbuchem vlády byla reforma zdravotnictví, z níž se přes všechnu snahu ministra Tomáše Julínka a premiéra Topolánka podařilo prosadit jen poplatky u lékaře.

Fiaskem skončila zahraniční politika, které se během evropského předsednictví nepodařilo splnit bod programového prohlášení "zvýšit prestiž ČR v EU a ve světě".

Na účet světové krize lze připsat katastrofální neúspěch při snižování schodku veřejných financí.

Namísto vyrovnaného hospodaření museli odcházející ministři přiznat, že v letech 2009-2012 budou úspěchem schodky do 150 miliard. V polistopadové historii byl dosud nejvyšší schodek 109 miliard.

Do seznamu nesplněných slibů patří také plán vytvořit seznam nejpotřebnějších dopravních staveb, podpora investic do nových technologií a konkurenčního prostředí na trhu s elektřinou, lepší přístup k evropským dotacím, integrace chudých romských komunit, pokusy o konečné vypořádání restitucí zemědělské pudy a o vyrovnání s církvemi.