Praha - Hned první den soudního procesu s lídrem VV Vítem Bártou a jeho někdejším blízkým spolupracovníkem Jaroslavem Škárkou ukázal, jak podivné praktiky v této nejmenší vládní straně fungují.
Utajená jednání se odehrávala v koupelně s puštěnými kohoutky a kdo potřeboval peníze, tomu stačilo říct si svému velkému šéfovi. Peníze pak mezi členy strany putovaly v hotovosti v obálkách.
I takové metody byly líčeny u pondělního soudu, kde se šéf poslanců Vít Bárta zodpovídá za podplácení stranických kolegů Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky. Škárka sám sedí na lavici obžalovaných kvůli přijetí úplatku.
U soudu popsal, jak se ve straně řešily některé záležitosti, o kterých se neměl nikdo dozvědět. Bárta ho prý jednou zavedl do své pracovny, následně do koupelny a tam se ho pokoušel přesvědčit, aby mu pomohl dostat plzeňského politika Pavla Rödla do Věcí veřejných a zajistit mu místo v Ředitelství silnic a dálnic.
"Pustil vodu z kohoutků, domnívám se, že proto, aby náš rozhovor nikdo neslyšel, a pak se mě nátlakem snažil přesvědčit, abych realizoval jeho zájem," uvedl Škárka. Bárta ale takový průběh jednání popřel.
U soudu také vyšlo najevo, jak se ve straně dalo snadno přijít k penězům. Stačilo pouze promluvit s nejmocnějším mužem Věcí veřejných Bártou, postěžovat si na finanční problémy kvůli snížení poslaneckých příjmů a půjčka v hotovosti byla na světě.
Bárta nechtěl za půjčení peněz žádný úrok, nepožadoval sepsání smlouvy ani stanovení splátkového kalendáře. Dokonce se ani nezajímal, na co poslanci jeho peníze potřebují. Bylo prý podle něj lepší, aby si poslanci půjčili od něj, než od třetích osob.
"Úroky jsem v žádném případě nechtěl, nejsem žádný lichvář, dával jsem ty půjčky pro stabilitu poslaneckého klubu. Postup hotovostní transakce byl pro mě nejrychlejší a záruky jsem nechtěl, protože jsem neměl důvod nevěřit, že mi peníze vrátí," okomentoval vše Bárta.
Takto k penězům přišel například poslanec Martin Vacek, nabídku půjčky dostala i poslankyně Jana Suchá, která ji však nepřijala. Stanislavu Humlovi nabídl Bárta zakázku na tvorbu videovizitek, ta se ale nakonec neuskutečnila. A podobně prý k obálce se statisíci přišla i Kočí se Škárkou.
Údajné půjčky pro oba poslance se předávaly v obálkách, které k Bártovi putovaly přes několik lidí. "Byl jsem v kontaktu s mým bratrem. Ten peníze vyzvedl z advokátní úschovny a přes řidiče a další osobu se dostaly ke mně. Kolik peněz v obálkách bylo, jsem nekontroloval," uvedl Bárta před soudem.
Hotovost v obálkách - namísto transparentnější bankovní cesty - putovala ke Škárkovi také jako odměna za jeho činnost výkonného místopředsedy strany. Od členů VV Michala Babáka a Radima Vysloužila prý dostal třikrát 55 tisíc korun. Uzavřenou smlouvu na tyto peníze neměl.
Na dotaz soudu, zda mu takové jednání nepřišlo divné, odpověděl, že ne. Peníze prý řádně zúčtoval a objevily se v jeho daňovém přiznání. Obálkovné podle Škárky mělo přistát i na stole předsedy strany Radka Johna.
"Byl jsem osobně přítomen jednání na firmě ABL, kde se hovořilo, že pan John bude pravidelně dostávat částku 150 tisíc korun. Zda k tomu dochází, nebo docházelo, nevím," řekl soudu Škárka.
Po skončení soudního jednání Škárka před novináři dokonce tvrdil, že Věci veřejné měly dostat od pražských podnikatelů Romana Janouška a Tomáše Hrdličky, blízkých ODS, dvě stě milionů na předvolební kampaň z roku 2010. Prozradil mu to prý samotný Bárta, který údajně dodal, že podnikatelé od VV očekávají jako odměnu dvojnásobnou částku. Podle Škárky tím naráželi na zisk z veřejných zakázek.