Vážený pane,

obdržel jsem od Vás dopis, ve kterém se vracíte k loňskému prosincovému kongresu ODS, na kterém jsem se vzdal funkce čestného předsedy. Považujete za chybu, že jsem se zřekl možnosti držet alespoň jakýsi kredit ODS a být vzorem ve straně, kterou jsem zakládal.

Funkce čestného předsedy byla od samého počátku pouze formálního charakteru. Od chvíle, kdy jsem z čela ODS odešel, jsem přestal mít jakýkoliv vliv na její směřování. To není "stěžování si" na okolnosti, to je popis reality, která v souvislosti s mým odchodem z čela ODS logicky nastala. Tato skutečnost by mě příliš neznepokojovala v případě, kdyby ODS od té chvíle nezahájila postupné, ale systematické opouštění principů a hodnot, na kterých jsem tuto stranu budoval. Nemyslím tím jen změnu stylu či tváře, která se zřejmě od nového vedení očekávala, ale fundamentální posun strany do leva. To se bohužel stalo.

V takové straně jsem nemohl zůstat a to i při vědomí, že opouštím spoustu politických přátel, spolupracovníků a straníků, kteří mi dlouhá léta pomáhali a politicky mě podporovali. Z Vašeho dopisu je zřejmé, že právě mezi tuto skupinu patříte i Vy. Věřte, že si těchto lidí velmi vážím a vím, že jich je v ODS celá řada. Bohužel však nejsou v této chvíli slyšet a za ODS mluví hlasy, které se snaží popřít vše, co jsme s těmito lidmi dlouhá léta a složitě budovali. Tomu jsem z pozice čestného předsedy nemohl mlčky přihlížet.

V závěru svého dopisu vyjadřujete naději, že možná jednou nastane čas k mému návratu. Věřte, že i já bych byl velmi rád, kdyby se ODS vrátila na to místo politické mapy, kde se nacházela v době, kdy jsem z jejího čela odcházel. O to ale nyní musíte bojovat Vy, řadoví členové ODS. Zcela upřímně Vám v tomto boji držím palce, protože i mne trápí, jaké myšlenky a osobnosti dnes ODS prezentují.

S přátelským pozdravem

Václav Klaus