Praha - Známý odpůrce protikuřáckého zákona a místopředseda Senátu Jaroslav Kubera si chce počkat, dokud všichni kandidáti na prezidenta nevyloží karty na stůl. Pak se teprve rozhodne, zda se bude i on sám o post hlavy státu ucházet.
Včera jste prohlásil, že máte dostatek senátorských podpisů na kandidaturu na prezidenta. Kolik podpisů tedy máte? Sháníte ještě další, i když jste už překročil nutný počet?
Pokud si to pamatuji, tak v tuto chvíli devatenáct.
A snažíte se oslovovat další senátory, abyste tento počet rozšířil?
Potřebný počet deseti podpisů je poměrně nízký. Není to tedy nic proti ničemu. Zejména mi jde ale o to, aby to nebyla podpora z jedné strany, že to senátoři nepodepisují za stranu.
Proč jste začal sbírat podpisy, když jste ani neoznámil kandidaturu? Pokud jsem to správně pochopil, tak vy sám ještě nemáte jasno, jestli budete na prezidenta skutečně kandidovat.
Ta situace je velmi zvláštní. Ve skutečnosti ještě žádná kampaň oficiálně není, což je problematické, protože už se utrácejí miliony a nevím, jak si s tím poradí onen dohledový úřad. V dohledování je teď velká móda. Vlastně není ani žádný kandidát. Kandidáti, co to o sobě tvrdí, žádnými kandidáty nejsou. Až předseda Senátu vyhlásí volby, tak teprve začne oficiální kampaň a kandidáti se budou muset zaregistrovat na ministerstvu vnitra. Pak budou teprve kandidáty.
Kdo do toho klání půjde, už myslím víme, pokud si to nikdo z nich nerozmyslí.
Přání je otcem myšlenky. Skoro každý týden se objeví další, a to ještě nejsme po volbách do Poslanecké sněmovny. Ty jsou klíčové a o mnohém vypoví. Odhadovat, jak to dopadne, je těžké a netroufám si hádat. Hlavní cíl je ale nevybíhat předčasně. Klíčové je, že kdo vyběhne brzy nebo vyjede na Tour de France, tak většinou v úniku nevydrží a kilometr před cílem ho peloton dojede a on pak skončí někde v poli poražených. Není opravdu kam pospíchat. Druhá věc je, že se může objevit někdo, před kým smeknu klobouk a řeknu: to je bomba. Není ještě nic rozhodnuté. Většinou ti, co nečekají na ostatní kandidáty, pak mají problém. Lepší je znát všechny soupeře a podle toho se pak rozhodnout.
Chápu to tedy správně, že mezi lidmi, co projevili záměr kandidovat na prezidenta, byste si nevybral?
Nevybral. Já to vlastně nemohu ani rozšiřovat, protože protikandidáty je lepší nejmenovat, natož jim dělat PR. Snad jen maličkost. Všichni, co se hlásili, řekli, že se nebudou vymezovat proti současnému prezidentovi. Vydrželi to asi čtrnáct dní. Já na to mám úplně jiný názor. Cílem voleb není někoho porazit, ale zvítězit. Ne na úkor někoho, nebo tím, že vyhrabu, že ten byl nějakým agentem a pak se musí bránit. To je teď velký trend. Špína, to bohužel stále funguje. Pro mě je to velký handicap, nebudu od sedmdesátých let měnit svoje zvyky, že bych na někoho plival. Nikdy jsem to nedělal a zatím se mi to vždy vyplatilo.
U vás jako politika z konzervativní strany by nenašel podporu kandidát, který je renomovaný vědec a který se snaží nevymezovat, jak jste to teď popsal?
To je sice pravda, ale renomovaných vědců je hodně a prezident je politická funkce, pokud to ještě někdo nepochopil. Měl by se především starat o Českou republiku, což neznamená, že by nemohl komunikovat, jezdit do zahraničí podporovat zemi a podobně. To všechno je v pořádku. Těžiště jeho činnosti by mělo ale být tady doma. Ta politika je k tomu nezbytná. Ještě uvidíme, jaký koncept bude mít představa, že se společnost dá řídit jako stát. Podle mých zkušeností to není realita. Dají se použít některé prvky, ale obecně je to složitá věc, která se nedá matematicky nijak vyjádřit. Stejně jako nálada voličů. Pak stačí, aby v pátek zapršelo a lidi nepřijdou a volby dopadnou úplně jinak.
Byl jste hodně vidět v souvislosti s protikuřáckým zákonem. Motivoval vás tento vývoj v omezení svobody kuřáků a hospodských k tomu, že byste uvažoval o kandidatuře? Pokud budete prezidentem, budete nějak zákon atakovat a podporovat práva kuřáků?
Kdyby jen kuřáků, to je jeden z těch marginálních problémů. Omezení svobody je mnohem drastičtější a ukazuje se v tom, co Senát v poslední době schválil. Je potřeba říct, že to nebyl celý Senát, ale je dobré pojmenovávat strany, které to schválily, aby bylo v budoucnu jasno. To, že jsme postavili inspektory ČOI na úroveň agentů tajných služeb, je jeden z případů zákonů, které bych nikdy nepodepsal. Já jsem řekl už nedávno, že v Senátu nebudu hlasovat pro žádný zákon, který jakkoliv omezuje osobní svobodu, protože je to cesta do pekel.
