"Tady to bylo, přímo jak tu stojíme," gestikuluje senátor Jiří Čunek na parkovišti před poliklinikou, kde ještě nedávno stával "vřed" Vsetína pavlačový dům. Senátoři z výboru pro lidská práva začínají dvoudenní cestu po stopách vsetínského řešení problému.
Muži v sakách vystupují z aut, rychle prochází kolem barevných kontejnerových domů, Jiří Čunek vysvětluje, senátoři poslouchají. Po chvilce vchází do budovy, kde sídlí sociální pracovníci Diakonie.
Čtyři senátoři, jejich asistenti, Čunek, kameramani, všichni se sunou do místnosti, kde skupinka dětí připravuje papírové vánoční řetězy. Senátoři i novináři rychle zaplňují malou místnost a fotí.
"Vtrhli jste sem, aniž byste se ohlásili," zlobí se na ně sociální pracovnice Marta Doubravová. "Alespoň se zujte. Měli jste zavolat a domluvit se, tohle je neseriózní. Snažíme se tu pro děti budovat prostředí důvěry, kde se můžou svěřovat se svými problémy. Jak nám ale můžou věřit, když si sem každý vtrhne, jako vy."
Pobouření senátoři opouští místnost. "Že chtěla, abychom se zuli, to jsem ještě skousla, ale že nás vyhodila, no toto," rozčiluje se senátorka Liana Janáčková. "Copak nechápe, že my jim tímhle můžeme pomoci, dostaneme to do republiky."
Senátoři ještě chvíli hudrují, šéf výboru a organizátor výpravy Josef Pavlata je ale spokojený. "Myslím, že bylo dobře, že jsme tam takhle vtrhli, aspoň bylo vidět, že to není naaranžované a že ty děti opravdu pracují."
"Proč se nebavíte s námi," pokřikují ženy z oken domu. "Jen nás tu natáčíte jak zvířata, proč jste se o nás nezajímali, když jsme bydleli na Pavlačáku?"
Zákonodárci se dávají nesměle do diskuse. "Máme tu plíseň, každý den musíme vytírat vodu, která se tu hromadí," popisuje problémy Michal Dunka. "Za půl roku přijdeš s kamerama a řekneš, že jsme to zničili my," říká na adresu senátora Čunka.
"Je to tím, že moc perete a drží se tu vlhko," říká Čunek. "Pošlu sem firmu, aby se na to podívala."
Kontejnery: "Vše v pořádku"
Za chvíli už zima žene senátory zpět do aut. Po půl hodině návštěva končí, Čunek i senátoři si spokojeně notují. Romové už méně, většině totiž do bytů nedávno vtrhli exekutoři a zabavili jim část majetku.
"Nechápu to, splácím dluh na penále, který mám, a přesto mě vzali televizi a zaplombovali skříňovou stěnu," líčí pan Dunka. "Stejně je na tom i většina ostatních."
Tisková mluvčí vsetínské radnice Eva Stejskalová potvrzuje, že "letos jsme nechali nařídit 162 exekucí a dvě třetiny z nich připadají na lidi, kteří žijí zde." Starosta Čunek ale prý o ničem neví. "O exekucích nic nevím," říká. "Ale těší mě každý příjezd politiků."
Senátor Pavlata ještě v rychlosti do televizních kamer shrnuje, že "lidská práva tady nebyla porušena. I přesto, že zde jsou platiči. Ten dům byl na zbourání a neměli by kde bydlet."
Tím pro senátorský výbor končí první část výjezdního zasedání. Na druhý den je čeká cesta na Jesenicko, návštěva tří obcí a vystěhovaných rodin.
Zatímco kontejnerovými domy se senátor Čunek pyšnil, na Jesenicko už s kolegy nepokračuje. "Nebyl jsem se tam ještě podívat, a ani to neplánuji," řekl Čunek. "To není moje práce."
Senátoři na cestě
Ani senátoři se však na Jesenicko příliš nehrnuli. Ze čtyř členů jich nakonec do vzdálených obcí vyrazili pouze dva - Josef Pavlata a Milan Bureš.
Cestou do míst, kam vsetínská radnice nechala vystěhovat několik rodin, se zastavují ještě za náměstkyní hejtmana Olomouckého kraje Jitkou Chalánkovou a romskou koordinátorkou Renátou Köttnerovou. Tam také poprvé slyší kritiku Čunkova postupu.
"Rada kraje vydala usnesení, že deportaci těchto lidí považujeme za neetickou a nemorální," říká senátorům náměstkyně Chalánková. "Podle nás byla několikrát porušena lidská práva."
Podle zástupců Olomouckého kraje bylo pochybením, že ti lidé "nikdy neviděli domy předem, podepisovali smlouvy pod nátlakem, město od sebe oddělilo příbuzné." Olomouc také kritizovala kritéria výběru, podle kterých město rozhodlo o jejich vystěhování.
Senátoři jsou rozpačití, dojmy ze včerejška jim do ostré kritiky olomoucké političky nezapadají. "Tak vyrazíme a uvidíme," říká Pavlata. Náměstkyně Chalánková ještě připravuje do košíku dárky pro děti - čokoládové figurky Mikuláše, a může se vyrazit.
Stará Červená Voda: "Situace není dobrá."
Na rozdíl od vsetínských kontejnerových domů, na Jesenicku se senátoři předem ohlásili. V první vesnici, Staré Červené Vodě jsou netrpělivě očekáváni.
"Pokud tato návštěva bude impulsem k tomu, aby se tím politici začali zabývat, tak bude tato návštěva znamenat hodně pro celé Česko," doufá ještě před příjezdem senátorů starosta obce Josef Podlaha. "Je potřeba systémové řešení pro lidi, kteří jsou v tíživé situaci."
Senátoři přijíždí rovnou do domu Kandráčových. Už po prvních krocích do rozpadlého stavení začínají být politici zaražení. Ptají se, jak probíhal převoz rodiny, jak podepisovali smlouvy a poslouchají, co mají za problémy.
"Není tu pitná voda, elektřina probíjí, ze zdí visí dráty, není tu topení, voda je provizorně natažená, v zimě zamrzne," vyjmenovává Žofie Kandračová. Senátoři si nechají vše ukázat, asistenti fotí a diskusi nahrávají na diktafon.
O tom, že tu není něco v pořádku, utvrzuje senátory i znalecký posudek.
"Z uvedených zjištění vyplývá, že rodina Kandračova obývá dům, který není uzpůsoben bydlení," uvádí se v něm. "Rozsah popsaných závad a jejich závažnost je podkladem pro konstatování, že uvedený objekt nesplňuje požadavky na objekt pro trvalé bydlení."
"Co mám dělat, páni senátoři," ptá se na závěr paní Kandráčová. "Hlavně dávejte pozor na tu elektřinu," radí Pavlata. "Ve vašem případě není situace dobrá a budeme o tom informovat ostatní členy výboru."
Mezitím na zahradě domu u zřícené stodoly senátor Bureš naslouchá zeťovi paní Kandráčové. "Dal jsem na Čunka trestní oznámení, protože tvrdil, že jsme neplatiči, já jsem ale už šest let neměl žádný dluh," říká. "Přesto na náš dům uvalili exekuci."
Senátoři se tady poprvé dozvídají, že jen pár dní poté, co byl dům na rodinu převeden na katastru nemovitostí, byla na něj uvalena exekuce.
"Jestliže je exekučně vystěhují, hrozí, že skutečně skončí na ulici," obává se starosta Podlaha. "Neumím si představit, co budeme dělat, vždyť mají malé děti."
Na to senátoři odpovědět neumí. "Budeme muset učinit nějaký výstup, dáme vám pak vědět," slibuje Pavlata. Nachystaného pohoštění se senátoři netkli, mají zpoždění, a tak rychle vyráží do další vesnice.
Systémové změny?
"Bylo by dobré, kdyby tato cesta vyústila v nějakou legislativní změnu," říká náměstkyně Chalánková, která společně s koordinátorkou Köttnerovou senátory doprovází. "Aby se tento postup nestal běžnou praxí."
Podle náměstkyně měl Vsetín možnosti, jak situaci řešit. "Měli s těmi lidmi sociálně pracovat, radit, jak hospodařit s penězi, pomáhat s výchovou dětí, aby se nezadlužovali," říká. "Měli znát jejich potřeby a vycházet i z jejich přání. Takhle si zadělali na problém, který se vrátí jako bumerang."
Senátoři se ale systémovému řešení brání. "Přijeli jsme to zhodnotit z hlediska lidských práv," říká Pavlata. "Nepřijde mi nutné měnit zákony, ale nejspíš dáme podnět ombudsmanovi, má větší pravomoci než my, může uložit nápravné opatření."
Ani jeho kolega Bureš necítí potřebu systémových změn. "Vidíme to tu poprvé, je to pro nás nové," říká. "Možná to ale bude impuls pro další jednání, zatím však neumím říci, co by mohlo pomoci."
Vidnava: "Horký brambor"
Ve Vidnavě, další vesnici, kam senátoři zamířili, sice domek z venku vypadá dobře, i tady ale probíjí elektřina, propadá se strop, je plíseň.
Zatímco Monika Kandračová popisuje noční deportaci ze Vsetína, děti spokojeně okusují čokoládové Mikuláše, které jim náměstkyně Chválková rozdala. Senátoři dům obhlíží a poslouchají.
"Děti tu jsou pořád nemocné," říká paní Kandráčová. "Když sáhnou na topení, tak jim to dá ránu, probíjí to tu. Když se nám to podaří, vrátili bychom se do Vsetína, jsme tam zvyklí."
Náměstkyně Chalánková předává paní Kandráčové svoji vizitku. "Kdybyste cokoliv potřebovala, zavolejte mi," říká. "To, že jsou tu děti tak často nemocné, je potřeba řešit."
Za chvíli přináší rodina papír, na kterém je nařízení k exekuci domu. "To je neuvěřitelné," říká senátor Bureš. "Senátor Čunek nám včera tvrdil, že jim pomohl, půjčil jim peníze. Oni si ty domky začali opravovat, my je za to chválíme, a pak na ně pošlou exekuci. Včera nám říkal, že pokračuje právní cestou, tak tohle měl na mysli."
Zatímco zpočátku byli ve svých vyjádřeních zdrženliví, po této návštěvě už senátoři nepochybují.
"Jednalo se o deportaci, došlo k závažnému porušení lidských práv," řekl Pavlata. "Je to tu šílené, hrozné a nepřijatelné."
Senátor Bureš souhlasí: "Nelíbí se mi to, je to přehazování horkého bramboru. Čunek se chtěl rychle zbavit problému, ale nedomýšlel důsledky."
Závěr: Lidská práva porušena
Podobné znepokojení je na senátorech patrné i v poslední navštívené vesnici Vlčicích. Nefunguje odpad, není teplá voda, nefunguje záchod.
"Proč nepřijel sám starosta Čunek, aby viděl, jak tu musíme žít," říká paní Žigová. "Děti tu mají záněty ledviny, močových cest, dcera měla zápal plic. Takhle se žít nedá."
Senátoři se zájmem nahlížejí do chladné koupelny, naklání se i nad nefunkční septik a vše si fotí.
"Je to populismus," reaguje Burešův asistent, právník Jaroslav Meyer, když vidí bojler, ke kterému není zavedena elektřina.
"Právně je postup Čunka nenapadnutelný, měl ty kroky připravené předem. O to je to morálně horší. Tvrdí, že jim dal bezúročné půjčky, přitom musí splácet provizi realitce. Hned na to na ně pošle exekuci. Je to nekončící kolotoč, pořád budou dlužit víc a víc. Je to nepochopitelné."
Začíná se stmívat, senátoři se s rodinou loučí. "Je to stejné, jako u ostatních, které jsme dnes navštívili," říká Pavlata. "Lidská práva tu byla porušena, svolám výbor a budeme se tím zabývat. Určitě vydáme zprávu a předáme to ombudsmanovi."
Zástupkyně Olomouckého kraje jsou ale po návštěvě skeptické. Na nich totiž leží tíha dalšího osudu vystěhovaných rodin.
"Tito lidé mají teď velký problém, nevíme, jestli skončí na ulici," říká náměstkyně Chalánková. "Určitě se o ně postaráme. Od senátorů bych ale čekala systémovou změnu. Pokud ji nebudou iniciovat, nezbyde, než abychom to udělali my, jako kraj. Budeme zvažovat zavedení domovského práva."
