Praha - Zuzana Vuová po třech měsících práce pro OSN v Libanonu přiletěla na týdenní "dovolenou" do Česka. U rodičů v rodném Mostě strávila jen jeden den. "Mám povinnosti v Praze, včera jsem diskutovala se studenty na gymnáziu v Táboře. Ještě jsem si nestihla odpočinout. Ale na to jsem vlastně zvyklá," směje se pětadvacetiletá dívka vietnamského původu.
Narodila se v České republice, občanství se jí ale podařilo získat před 10 lety. Teď jako první mládežnická delegátka z Česka zastupuje republiku v OSN. A shodou okolností tam také v rekordně krátkém čase zvládla získat práci, přestože byla mezi úspěšnými kandidáty nejmladší.
V přijímacím řízení na post pracovnice OSN, které trvalo rok, uspěla v konkurenci čtyřiceti tisíc lidí z celého světa. Musela například projít pětihodinovým testem, kde psala několik dlouhých i kratších esejí v angličtině, utvořit například prezentaci o mládeži, uspořádat briefink, zapojit se do e-mailové komunikace a dalších asi 70 vědomostních otázek. "No, nebyla to žádná sranda. Úspěšní kandidáti obvykle na místo čekají rok až dva, mně zavolali po třech měsících," přiznává Vuová.
Původní plán sice byl zůstat nějakou dobu v Česku, jezdit po školách a snažit se motivovat mladé lidi, aby se více angažovali ve veřejném dění. Ale když už se někomu podaří projít tak náročným výběrovým řízením, nabídka práce ve vysněném oboru se neodmítá. "Kdo odmítne, toho ze seznamu vyškrtnou," vysvětluje Vuová.
Titul získala na Pomone College v kalifornském Claremontu v oborech politologie a románské jazyky, dále studovala na Londýnské ekonomické škole hospodářskou politiku Evropy. V libanonském Bejrútu se nyní věnuje sociálním tématům, důchodové politice a rozdělování dávek, ale také péči o postižené či nevyléčitelně nemocné v arabských zemích. Řeší i mládežnická témata a snaží se o lepší spolupráci mezi členskými státy.
Vyslání mládežnické delegátky do OSN podpořilo ministerstvo zahraničních věcí, školství a Česká rada dětí a mládeže. "Na ministerstvu zahraničí měli vekou radost, když se mi podařilo získat v OSN práci," říká Vuová.
Nikdo nás neposlouchá, nechceme jen memorovat, stěžují si mladí
Než odjela, zažila mnoho debat na středních školách. "Dá se říct, že mladí lidé jsou částečně frustrovaní. Nejvíce se bojí, že po absolvování školy neseženou práci. Nelíbí se jim, že nikdo nebere vážně jejich názory. Nepohodnou se s učiteli, vadí jim memorování, které po nich ve školách chtějí," vyjmenovává největší bolístky středoškoláků Vuová.
Hodně jezdí mimo Prahu, kde je například pro studenty mladší 18 let těžké sehnat jinou brigádu než ve fastfoodu.
"To, že jsem z Mostu, mi v regionech pomáhá," říká. Studenti jsou prý často alergičtí na to, když jim "přijede vykládat o životě někdo z Prahy". Jakmile jim řeknu, že jsem z Mostu, hned ke mně mají větší důvěru. A možná i více věří, že mohou něco dokázat," míní Vuová.
Sama na svá léta na gymnáziu vzpomíná rozporuplně. Pochvaluje si, že se naučila systematické práci, chyběly jí ale výzvy, diskuse a kritické myšlení. Proto na poslední rok střední školy odjela do Ameriky. "Začala jsem cítit, že opakovat tu samou látku potřetí jen více do hloubky už není pro mě," popisuje důvody, proč se za oceán vydala.
V Americe si studenti vybírají kurzy podle svého zájmu a obtížnosti, kterou zvládají. Když se hodně zajímají o španělštinu, mohou za rok přeskočit tři různé úrovně. "Nemusíte být pořád ve třídě se stejnými lidmi," upozorňuje.
Ve Spojených státech se jí poprvé někdo zeptal na její názor. "Bylo to pro mě neuvěřitelné. Na seminářích jste ve skupince s deseti lidmi a ti říkají tak zajímavé věci, že jsem o nich přemýšlela třeba další týden," vysvětluje své nadšení. Hodně se tam také píšou eseje, což v Česku není zvykem a ze začátku s tím měla Vuová problém. Pak jí ale pomohli spolužáci.
Češi jsou laxní
Ambiciózní Mostečanka měla už dva projevy na půdě OSN jménem České republiky, podařilo se jí změnit některé klíčové body v rezoluci o mládeži, kterou bude OSN schvalovat letos na podzim. Na to, co by při projevu v OSN řekli, se ptá také studentů na středních školách. Hodně se zmiňují o nezaměstnanosti. Mladí Češi se podle Vuové o politiku zajímají velmi málo.
Na svých výjezdech se snaží mladé přesvědčit, že by si měli založit studentský parlament a spolurozhodovat o chodu školy. Nebo zkusit založit nějakou mimoškolní činnost. "Byla jsem na školách, kde neměli ani jeden kroužek. Člověk nemusí hned do OSN, aby změnil svět. Začít se má doma," myslí si.
Často se ale setkává s laxním přístupem "Kdo by to vedl? To nám určitě nedovolí, říkají studenti. V Americe je to naopak, je tam strašně moc mimoškolních činností, které většinou zakládají sami studenti. Škola jim jen poskytuje prostory," popisuje.
Ještě se dvakrát přestěhuji, pak se možná usadím
Nebojí se v Libanonu, v zemi, která sousedí se Sýrií? "Přesně na to samé se mě ptala máma, když jsem jí řekla, kde mi nabídli práci. Ale můžu říct, že se tu cítím bezpečně a jsou tu hrozně hodní lidé," dušuje se Vuová a hned přidává příklady.
"Když jsem měla pouze platební kartu a v restauraci přijímali jen hotovost, řekla mi servírka, že jí to dám příště, ačkoli jsem tam byla poprvé. Když jsem potřebovala tužku, zašli ji do obchodu koupit a pak mi ji nechali," dává příklad.
Dnes funguje i jako mentorka pro ostatní mladé lidi, kteří chtějí studovat v zahraničí. "Pomáhala jsem jednomu polskému klukovi. Přihlásil se na ty nejtěžší školy a nikam ho nevzali. Byl z toho hrozně smutný, rok se připravoval a teď mi psal: Zuzko, hádej, co se stalo, a poslal mi fotku přijímacího dopisu ze Stanfordu. To bylo skvělé," říká.
Do třiceti se Vuová chce ještě přestěhovat alespoň do dvou zemí, ve kterých ještě nebyla. "A pak se možná usadím," slibuje. Moc přesvědčivě ale nezní.
