V Česku se diskutuje o povinných psychotestech pro držitele zbrojního průkazu. Zabýváte se souvislostmi mezi duševními nemocemi a masovou střelbou. Jaký je mezi nimi vztah?
Vidíme, že jen asi pět procent případů masové střelby spáchá někdo s vážným duševním onemocněním, tedy například se schizofrenií nebo psychotickými poruchami. Zhruba 25 procent střelců se potýká s duševním onemocněním, jako jsou deprese, sebevražedné myšlenky či zneužívání návykových látek.
Ale není to hlavní důvod, proč to dělají. Obvykle neumí zvládat zátěžové situace, neumí se s nimi vyrovnat. Často je motivuje to, čemu se říká "sbírání křivd", tedy pokud se jim stane něco špatného, nejsou za to schopni přebrat zodpovědnost a místo toho obviňují jiné lidi.
Nedávno jsem pak při výzkumu narazila na další faktor, a to že často někdo v jejich životě nedávno zemřel, což může být katalyzátorem agrese.
Lisa Pescara-Kovachová
- Profesorka pedagogické psychologie na Toledské univerzitě v Ohiu se ve svém výzkumu i výuce zaměřuje na střelby ve školách a na pracovišti, terorismus, mýty ohledně spojitosti duševního onemocnění a masové střelby či prevenci násilí.
- Působí jako ředitelka Centra pro vzdělávání v oblasti masového násilí a sebevražd. Působí i v dalších organizacích, které se zabývají prevencí násilí.
- Spolupracuje se školami, univerzitami či policií na systému posuzování hrozeb, který má předcházet násilí či sebevraždám.
Ve hře je tedy více faktorů. Zároveň má jistě část lidí, kteří střelbu spáchají, psychopatické sklony, což ale není duševní nemoc v pravém slova smyslu.
Ano, je v tom rozdíl. Když lidé mluví o duševních nemocech, často hází všechno do jednoho pytle. Jsou tam jemné i drastické rozdíly. Člověk, který má psychopatické sklony, nemá svědomí. Už se s tím narodí, nedokáže se napojit na ostatní lidi a je mu jedno, jestli bude brát životy. Vidíme to hodně u psychopatů. Ale pokud budeme ukazovat prstem na lidi, kteří bojují například s depresemi, budou pak váhat, jestli si mají nechat pomoct. Lidé, kteří mají potíže se svým duševním zdravím, jsou spíše obětmi násilí, než že by byli násilní.
Doporučila byste tedy Česku zavést povinné psychotesty pro majitele zbraní?
Dalo by se namítnout, že prověřování duševního zdraví před nákupem ruční zbraně by mohlo potenciálně snížit riziko sebevražd. Počet hromadných střeleb to ale výrazně neovlivní. Musí existovat mnohostranný přístup k řešení masových střeleb, který zahrnuje omezení přístupu k vysoce smrtelným střelným zbraním, jako je například útočná puška AR-15, či omezení, které se týkají smrtící munice.
Je také potřeba přísně prověřovat, zda nemají žadatelé o zbraně kriminální minulost. Důležité je i omezení počtu zbraní, které je možné zakoupit, posunutí věkové hranice osob, od které si mohou lidé zbraň legálně koupit, a zvýšená pozornost věnovaná duševnímu zdraví. Ta by měla cílit na mladé lidi dlouho předtím, než vůbec začnou uvažovat o spáchání takového činu.
Samotné psychotesty nepovedou k významné změně. Zákony a přístupy k tématu by měly sahat daleko za hranice prověřování duševního zdraví.
Pokud by ale byly psychotesty povinné, dokáže je tedy například psychopat přelstít?
Ano, rozhodně. Tito jedinci jsou často chytří. Pokud chtějí skrýt, kdo jsou, udělají to. Je možné si psychotesty předem nastudovat a pak u nich říkat, co chtějí testující slyšet. Mezi psychopaty také máme dva druhy lidí. Ty, kteří jsou úspěšní, a pak ty, co nejsou tak inteligentní a končí například ve vězení.
Nejsem velkým fanouškem psychotestů. Myslím ale, že tajné služby, jako jsou CIA a FBI, mají způsoby, jak psychopata odhalit. Například když u nich chcete pracovat, musíte těmito testy projít. Takže jsou zde lidé, kteří tyto testy umí dělat dobře. Poznají, pokud se člověk přetvařuje. Dokážou to poznat i z řeči těla, například jestli se vám zrychluje tep.
Takových lidí ale není mnoho.
Právě. Je otázka, kdo bude testy provádět. Mohou to dělat lidé, kteří například právě dokončili studium a možná nemají takové zkušenosti? Je to obrovská odpovědnost. Pokud se to nedělá správně, může se stejně stát tragédie. Je také otázka, zda si člověk zbraň pořídí legálně. Ve Spojených státech si například můžete na mnoha místech koupit zbraň, aniž byste museli projít kontrolou.
Zmínila jste, že zhruba čtvrtina lidí, kteří spáchají masovou střelbu, se potýká s duševními problémy, jako je deprese. Častější skupinou jsou ale lidé, kteří to udělají kvůli pocitům ukřivděnosti, úmrtí v rodině a dalším faktorům. Mohou tito lidé psychotest při pořizování zbraně oklamat?
Lepší než psychotesty je ve všech scénářích systém, kterému se říká posuzování hrozeb. Také není vhodné používat slovo "oklamat" v souvislosti s duševním zdravím. Může se však vztahovat například na ty, kteří se při testech snaží skrývat extremistické názory. Lidé, kteří mají tyto problémy, je mohou při testu zapřít nebo zlehčovat jejich závažnost.
Jak funguje posuzování hrozeb?
Například ve firmě tak funguje tým, na který se zaměstnanec může obrátit, pokud má obavy, že někdo má problémy s duševním zdravím nebo má sklony k násilí. Tým pak shromažďuje informace a provádí hodnocení, jak vysoké je riziko, že tato osoba ublíží sobě nebo někomu jinému.
Americké tajné služby provádí vyhodnocování hrozeb už dlouho. V Ohiu, kde žiju, jsou týmy pro vyhodnocování hrozeb povinné ve školách, které mají třídy od pátého do dvanáctého stupně. (Americký školní systém se skládá z dvanácti stupňů, poslední je totožný s maturitním ročníkem v Česku - pozn. red.) A fungují.
Bylo už několik případů, kdy se tým byl schopen na dotyčného podívat a říct: Tento člověk má problémy s duševním zdravím. V poslední době mu umřel někdo blízký, má přístup ke zbraním a to nás znepokojuje. Nebo byli lidé, kteří mluvili o sebevraždě, a tým jim dokázal pomoci, aby si neublížili.
Jaké faktory musí tým pro vyhodnocování hrozeb zvažovat kromě přístupu ke zbraním?
Hledáme sebevražedné tendence a deprese. Častý je také pocit odcizení, selhání v životě a neschopnost zvládat zátěžové situace. A pokud navíc dotyčná osoba prohlašuje věci typu "Kdybych mohl, zabil bych tisíc lidí", víme, že bychom měli tuto osobu sledovat a vypracovat plán, jak s ní komunikovat a pomoci jí zpracovat to, co cítí, abychom předešli tragédii. U tohoto systému často neslyšíte o úspěších. Nedostanou se do zpráv.
Kdo by byl součástí preventivního týmu, kdyby byl ve škole?
Měl by tam být například učitel, poradce pro duševní zdraví, někdo, kdo se zabývá kázní, a někdo, kdo je zodpovědný za bezpečnost. Musí být schopni se na člověka podívat jako na celek, ne proto, aby ho potrestali, ale aby přišli na to, jak mu pomoci.
Pokud má ale člověk psychopatické sklony, nemusí působit, že má nějaký problém…
Souhlasím. Inteligentní psychopat je často charismatický. Umí i napodobovat emoce. Pokud jsou například lidé v jeho okolí smutní, on se tak necítí, ale ví, že by měl také působit smutně. Nemají stejné pocity jako ostatní lidé, ale jsou mistři v tom působit, že je mají. A proto například existuje tolik sériových vrahů, kteří mají rodiny, vztahy či děti, zatímco vraždí jiné lidi.
A funguje tedy systém vyhodnocování hrozeb v případě psychopatů?
Pravděpodobně ne příliš dobře. Ale zase jde jen o velmi malé procento. Dalších pár procent jsou lidé, kteří mají problémy s duševním zdravím. Ale ani v tomto případě to není hlavní spouštěcí faktor. Je to celá konstelace spouštěčů. Jak jsem říkala, jde o pocit ukřivděnosti, pocity pronásledování, neúspěchy v práci nebo doma, problémy ve vztazích i rasistické názory. A například u psychotestů o sobě člověk neřekne, že je přesvědčený o nadřazenosti bílé rasy. U testu můžete snadno lhát o svých názorech.
