Pro dnes již dospělou Zdenu je kvůli jejímu nízkému vzdělání velmi složité najít si práci. Studium na základní škole ukončila již v osmé třídě, protože jeden ročník musela opakovat a rok navíc k dokončení vzdělání na základní škole již neabsolvovala. Její matce připadalo prospěšnější, když jí bude pomáhat v domácnosti a s výchovou mladších sourozenců.
Zdena je příkladem toho, že se v Česku dětem ze sociálně slabých rodin ve škole příliš nedaří. Jejich vrstevníci ze stejných poměrů v jiných postkomunistických zemích, jako je například Polsko či Estonsko, jsou v tomto ohledu úspěšnější a v mezinárodních šetřeních PISA dosahují lepších výsledků než Češi.
Navíc v zahraničí nejsou mezi jednotlivými školami tak velké rozdíly, naopak v Česku vznikají velké nerovnosti. Ze studie, kterou pro Nadaci České spořitelny vytvořil sociolog Daniel Prokop spolu s odborníky z PAQ Research a think tanku IDEA, vyplývá, že v zemi je hned několik škol, kde žáci dosahují výrazně horších výsledků než jejich vrstevníci ve zbytku republiky.
"A nejde o výhodný kompromis, jak si často namlouváme. Výrazné zaostávání dětí z rodin s nízkým socioekonomickým a kulturním statusem není vyváženo excelencí těch na druhé straně společnosti. Ti se svým protějškům ze států jako Estonsko, Polsko, neřku-li Finsko výsledky sotva vyrovnají," dodává sociolog Prokop.
Problémem jsou takzvané zbytkové školy, kde dochází k segregaci žáků, nejčastěji romských dětí, ze sociálně vyloučených lokalit. Právě zaostávající školy jsou typické tím, že jejich žáci pracují v méně motivujícím prostředí a zároveň v nich dochází ke koncentraci žáků, kteří jsou vnímáni jako problémoví. Aktuálně je podle studie v Česku přibližně 80 plně segregovaných škol a dalších 55, kde je nejméně třetina romských dětí.
"Je to realita, která poškozuje tisíce dětí v České republice. Jenom menšina těchto škol je v sociálně vyloučených oblastech, třeba v Chanově. Většina ale vzniká v oblastech, kde to nutné není," říká Prokop.
Důvodem vzniku segregovaných škol mimo sociálně vyloučené lokality může být i fakt, že vznikly z původních zvláštních škol. Přestože papírově jsou to už klasické základní školy, historicky jsou do nich posílány děti ze sociálně slabšího prostředí. Podle ředitelky kladenské pobočky Člověka v tísni Kateřiny Hůlové je tam většinou rodiče sami hlásí. V Kladně navíc děti, které mají nahlášené trvalé bydliště na magistrátu města, pod tuto školu rovnou spadají.
Rodiče mají jiné starosti než vzdělání svých dětí
Ředitelka základní školy v mostecké vyloučené lokalitě Chanov Monika Kynclová potvrzuje, že se u nich dětem tolik nedaří. K tomu, aby se situace zlepšila, by škola potřebovala více prostředků k intenzivnímu doučování, které nabízí, a větší zájem o vzdělání svých dětí ze strany rodičů. Podle ní jsou na škole jen jednotky rodin, které podporují své děti v úspěšném dokončení základní školy a případně v dalším studiu.
"Většina rodičů do práce nechodí. Jsou na úřadu práce a nemají vztah ke vzdělání, a tak nedokážou své děti plně podpořit. Na této škole jsem 35 let a za tuto dobu nám získalo maturitní vysvědčení asi sedm žáků," říká Kynclová.
Hůlová upozorňuje, že tito žáci jdou dost často jen ve stopách svých rodičů. Ti mnohdy studovali na zvláštních školách nebo mají jen základní vzdělání, tudíž nejsou schopni dítěti s probíranou látkou poradit. Tyto děti mají již na počátku svého studia výrazný handicap, který navíc prohlubují problémy, jež musí rodina řešit, jako je například nestabilní bydlení nebo nedostatek peněz či oblečení.
"Rodiče mohou být oběťmi různých trestných činů nebo bydlí na ubytovnách, kde není vůbec prostor na věnování se školní přípravě. Téma podpory žáků ve studiu je tudíž odsouvané dozadu," vysvětluje Hůlová.
Stabilní domov je přitom pro děti klíčový. Studie ukazuje, že žáci z rodin, které se často stěhují nebo bydlí na ubytovnách, mají oproti jiným dětem ze stejných socioekonomických poměrů až třikrát větší šanci, že budou mít ve škole problémy.
To může vést až k tomu, že řada z nich sice absolvuje povinnou devítiletou školní docházku, ale bez dokončeného základního vzdělání, protože skončí dříve než v deváté třídě. Ve školním roce 2018/2019 bylo podle statistik ministerstva školství takových dětí celkem 4 205.
Jejich počet se navíc liší region od regionu. Zhruba v deseti procentech českých obcí, především v Karlovarském a Ústeckém kraji, nedokončí devět tříd základní školy desetina žáků. Naopak nejlépe je na tom Praha, kde základní školu nedokončí každý 48. žák.
Školy dětem přitom nabízí, aby si základní vzdělání dokončily díky možnosti desátého roku studia. Podle slov ředitelky Kynclové o to někteří zájem mají a každý rok schvaluje několik žádostí o prodloužení studia.
Zavřené školy připravují děti o budoucí příjem
Nerovnosti ve vzdělávání se ještě více prohlubují s pandemickou krizí. Studie, kterou vypracovali ekonomové z think tanku IDEA při instituci CERGE-EI, odhaduje ztrátu jednoho týdne zcela zrušené výuky kvůli pandemii covid-19 na 66 miliard korun. V případě využití distanční výuky se jedná o polovinu, tedy 33 miliard korun ztráty za jeden týden výuky.
Ekonomové počítají s tím, že ztracená výuka se podepíše na budoucí produktivitě práce nynějších studentů. Podle nich každý rok vzdělání zvyšuje budoucí hrubé výdělky jednotlivců v průměru o 7,5 procenta. Průměrný český žák tak v důsledku jednoho týdne bez školní výuky může ve svém budoucím životě přijít až o 35 tisíc korun, což dělá při vynásobení 1,4 milionu žáků a studentů téměř 50 miliard korun. Dalších 16 miliard pak představuje ztráta příjmů budoucích veřejných rozpočtů skrze snížené odvody pojistného.
Absence prezenční výuky vedle snížené efektivity oslabuje také schopnost českého vzdělávacího systému vyrovnávat sociálně-ekonomické rozdíly mezi jednotlivými žáky. "Zatímco zvýhodnění žáci s dobrým sociálně-ekonomicko-technickým zázemím se učí v distančním režimu dál, pouze pomalejším tempem, znevýhodnění žáci naopak začnou ztrácet i to, co se již naučili. V budoucnosti se tak prohloubí již tak vysoké vzdělanostní rozdíly," vysvětluje spoluautorka studie think tanku IDEA Lucie Zapletalová.
I ministerstvo školství si uvědomuje, že distanční výuka přináší dětem ze sociálně slabších rodin výrazně větší komplikace než těm ze stabilních rodin. Řešením problému ale podle něj není nařízení plošného opakování ročníku nebo zkrácení letních prázdnin, aby děti vše, co zameškaly, dohnaly.
"Cestou je cílená podpora těch, kteří to potřebují, a to nejen prostřednictvím letních škol a letních kempů, ale také formou doučování ať už ve školách, či doma v období následujících tří let tak, aby se zmírnily nerovnosti, ke kterým došlo v době pandemie," říká mluvčí ministerstva Aneta Lednová s tím, že ještě letos půjde na snížení nerovností v přístupu ke vzdělávání v důsledku pandemie 350 milionů korun.
Řádná výuka by státu přinesla desítky miliard
Podle Prokopovy studie jsou peníze vynaložené na podporu nejslabších žáků velmi výhodné i pro samotný stát. Zlepšení jejich školních výsledků může dlouhodobě přinést do veřejných rozpočtů v průměru 18 miliard ročně, optimistické výhledy hovoří dokonce o 100 miliardách ročně.
Žák, který dokončí alespoň střední školu, totiž odvede za svůj život v průměru o 2,3 až 2,8 milionu korun více než žák se základním vzděláním. Nejenže stát od těchto lidí v budoucnu získá více peněz z odvodů na pojištění a z daní, ale také ušetří 300 tisíc na sociálních dávkách.
Způsobů, jak se dá znevýhodněným dětem pomoci, je spoustu. Klíčem k úspěchu jsou podle studie kvalitní programy včasné péče, redukce absencí a předčasných odchodů, práce s rodinou nebo dostatečná příprava a podpora pedagogů. Právě díky programům včasné péče by český stát za každou investovanou korunu získal zpět tři až čtyři koruny.
"Absolvování alespoň dvou let předškolní výchovy v mateřské škole je u dětí z lokalit ohrožených vyloučením spojeno s dvakrát vyšší šancí na začlenění do standardní základní školy, dokonce bez ohledu na vzdělání rodičů, etnicitu a konkrétní lokalitu bydliště," uvádí Prokop.
Právě na předškolní výchovu se zaměřilo i ministerstvo školství. Ve strategii 2030+ si jako jeden z cílů stanovuje zjistit příčiny nízkého podílu dětí zapojených v předškolním vzdělávání a do budoucna jejich počet zvýšit.
"V současnosti probíhá v Ústeckém kraji výzkum, který se věnuje právě překážkám účasti na předškolním vzdělávání. Byl také posílen dotační program na integraci žáků ze sociálně vyloučených lokalit. Stejně tak byl vytvořen nový dotační program na hrazení stravného v mateřských školách jako jeden z nástrojů ke zvyšování docházky do předškolního vzdělávání," popisuje Lednová.
