Praha - Největší sponzor sociální demokracie Čechorakušan Tomáš Melich se chce u soudu bránit tomu, že jeho jméno figuruje mezi agenty StB.
Na tiskové konferenci o tom informoval volební manažer ČSSD Jaroslav Tvrdík.
"Předpokládá, že podá žalobu na ochranu své osobnosti a žalobu na výmaz z rejstříku, jestliže tam jeho jméno figuruje," avizoval šéf sociálně demokratické kampaně.
Záměr soudit se potvrdil deníku Aktuálně.cz i Tomáš Melich, který je uveden na seznamu spolupracovníků s StB, zpřístupněném Archivem bezpečnostních složek volně na internetu.
Není však jasné, kdy se hodlá na soud obrátit. "To nechce na mně," řekl pouze na otázku Aktuálně.cz.
Až bude po volbách
Melich je nejen největším sponzorem ČSSD, ale také osobním mecenášem předsedy Jiřího Paroubka. Věnoval mu šest a půl miliónu korun, s jejich pomocí nyní vede lídr ČSSD volební kampaň.
Dalších 6,5 miliónu pak dal Melich na organizaci sjezdu evropských socialistů v Praze.
Na to, že se o Melicha zajímala ekonomická kontrarozvědka totalitního Československa, narazil deník Aktuálně.cz právě při tom, když pátral po okolnostech daru pro předsedu Paroubka.
Na stadnardní žádost, kterou může podal každý občan, byl v archívu Ústavu pro studium totalitních režimů objeven veřejně přístupný spis StB, ve kterém Melich popisován jako agent a obchodník se zbraněmi, jež pomáhal komunistickému Československu v 80. letech prodávat vojenský materiál do rozvojových zemí.
Peníze (zatím) nepáchnou
Navzdory údajům uvedeným ve spisech, nemá ČSSD podle Tvrdíka zatím žádnou pochybnost, že by peníze od Melicha nebyly čisté.
Sociální demokraté zatím nechtějí ani prozradit, z jakého podnikání Melichovy dary plynou.
"Měli jsme možnost hovořit s panem Melichem o této skutečnosti a pan Melich reagoval jednoduše, že nemůže existovat žádný jeho osobní závazek ke spolupráci, tak jak byl některými medii naznačen," uvedl Jaroslav Tvrdík s tím, že k zveřejněným informacím chybějí důkazy.
"Neexistuje možnost, že by spolupracoval se Státní bezpečností," zdůraznil.
Část pravdy od Tvrdíka
Aby ČSSD začala o Melichovi pochybovat, musel by prý být předložen vázací akt, jímž se upsal ke spolupráci s StB. To sociální demokraté považují za jediný relevantní důkaz Melichovy spolupráce.
"Směrnice pro činnost těchto zločineckých organizací vyžadovaly, aby napsal vlastnoruční vázací akt, vlastní rukou a stanovil krycí jméno," říká Tvrdík s tím, že jako bývalý ministr obrany je o záležitostech kontrašpionáže dobře obeznámen.
Skutečné znění směrnic StB však připouští i jinou možnost.
"Písemný závazek se nevyžaduje v případech, kdy by podpis mohl ohrozit dobrý vztah kandidáta ke spolupráci s kontrarozvědkou. V tom případě postačí kandidátův ústní souhlas," připouští dobová Směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky.
Když prohraje, vrátíme
Pokud by soud prokázal pravdivost informací uvedených ve spisech, je sociální demokraci rozhodnuta Melichovi peníze vrátit.
"Pokud by je pan Melich nechtěl, věnovali bychom je na charitativní činnost," dodal volební manažer Tvrdík.
Vymazat své jméno ze seznamu spolupracovníků s totalitní mocí se už v minulosti pokoušel poslanec za ČSSD a lídr liberecké kandidátky Pavel Ploc.
Nelíbilo se mu, že figuruje na seznamech vojenské kontrarozvědky jako důvěrník, který ji informoval o dění na zahraničních cestách.
Sociálnědemokratický poslanec kvůli tomu žaloval historiky z Ústavu pro studium totalitních režimů i televizi Prima, která o jeho spolupráci informovala. Soudy ale jeho stížnosti zamítly.
S žalobou na označení agentem StB naopak uspěl herec Jan Kanyza. Jeho svazek byl údajně neúplný a neobsahoval žádné jím podepsané hlášení. Postavil proto obhajobu na tom, že si StB mohla celý spis vymyslet.
Prvně Vrchní soud jeho žalobu zamítl. Rozsudek založil na nově dohledaných svazcích StB, které Kanyzovi přihoršovaly, a z výpovědi údajného hercova řídícího důstojníka Zdeňka Vaníčka, který potvrdil, že se s hercem scházel.
Do případu ovšem zasáhl Nejvyšší soud, který například z formálních důvodů zakázal, aby se za důkazy považovaly informace z nově dohledaných svazků.
Po novém zhodnocení důkazů vynesl Vrchní soud rozsudek, že „ministerstvem vnitra nebylo prokázáno, že by žalobce přislíbil v roce 1975 ústním příslibem spolupráci StB".
