Osudy hrdinů od Kyjeva: vězení, emigrace, záhadná smrt

Jan Gazdík Jan Gazdík
3. 11. 2013 17:40
Potomci tří českých hrdinů Sovětského svazu vzpomínají, jací jejich otcové a strýc byli
Richard Tesařík, Antonín Sochor a Josef Buršík se Zlatými hvězdami hrdinů SSSR.
Richard Tesařík, Antonín Sochor a Josef Buršík se Zlatými hvězdami hrdinů SSSR. | Foto: Vojtěch Marek

Kyjev (Od našeho zpravodaje) - Tihle tři Čechoslováci byli navýsost výjimečnou a svéráznou partou. Kromě až zarputilé statečnosti, za kterou byli v bitvě o Kyjev vyznamenáni Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, měli Richard Tesařík, Antonín Sochor a Josef Buršík společný i tragický poválečný osud.

Tesařík byl vězněn a poté vyhozen z armády, Sochor zahynul za dosud nevyjasněných okolností při autonehodě, Josefa Buršíka odsoudili na 14 let žaláře, odkud utekl do Spolkové republiky Německo.

V neděli 3. listopadu - na den přesně po 70 letech shlédli v Kyjevě jejich potomci Richard Tesařík, Ludvík Sochor a Naďa Mifková velkolepou rekonstrukci osvobozovacích bojů.

Netajili se trémou, jak na ně emotivní oslavy dolehnou. Richard Tesařík přemítá, co by si dnes asi s obávaným tátou o tehdejších bojích řekl. Ludvík Sochor byl zase zvědav na přijetí Ukrajinců, protože ví, že Češi jsou kvůli výraznému podílu na osvobození jejich hlavního města v Kyjevě dodnes oblíbení. A praneteř Josefa Buršíka Naďa Mifková měla připravenou zásobu kapesníků. "Celé to asi brobulím, když si představím, co tu můj strejda se svými vojáky asi prožíval," říká. 

Tesařík: Bouřlivák a nespoutaný živel

Kdo si jednou získal důvěru Richarda Tesaříka, tomu by se hrdina bitvy o Kyjev rozdal.

Richard Tesařík o svém otci: Hrdinové zkrátka nejsou ulízaní chlápci s jemnými mravy.
Richard Tesařík o svém otci: Hrdinové zkrátka nejsou ulízaní chlápci s jemnými mravy. | Foto: Jan Gazdík

Takhle ho poznal i historik Miroslav Brož z Československé obce legionářské. Jednou Tesařík otevřel sekretář a podal Brožovi krabici s válečnými kříži a medailemi za chrabrost: „Vezmi si který chceš - třeba tenhle válečný kříž. Jen ber... dokud dávám." Brož zprvu odmítl, když to ale hostitel zopakoval o poznání naléhavěji, jeden z řádů si na památku vzal. Z té hromady mimochodem vykukovala mimořádně ceněná Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu.

Svého tátu ve zmíněném gestu poznává i zpěvák skupiny Yo Yo Band Richard Tesařík, podobou věrný otcův otisk. „To byl celý on - bouřlivák a nezkrotný živel. Svým životem a chováním popuzoval kdekoho a nejvíc komunistické hodnostáře. Však na to také doplatil vyhazovem z armády a nepomohly ani válečné zásluhy ani nesporné vůdcovské schopnosti," říká hrdinův syn.

"Hrdinové zkrátka nejsou ulízaní chlápci s jemnými mravy. Většinou jde o drsné a tvrdé osobnosti, jimž se pak v normálním životě často těžko žije. Alespoň táta takový byl, až jsme z něj měli někdy s bráchou strach. Báli se ho, alespoň pokud vím, i v armádě. On se - slušně řečeno - s nikým se moc nemazal."

Jak vzpomínal jeden z bojových kamarádů, válka poznamenala Richarda Tesaříka přílišnými úspěchy: "Dala průchod jeho bouřliváctví."

V bojích o Kyjev proslul Tesařík jedním ze svých - později oblíbených - kousků. Aby mohl řídit boj v nepřehledném rumišti trosek městských domů, otevřel příklop tankové věže a téměř nekrytý velel svým tankům tak, že Čechoslováci zabránili zničení  mostu i nádraží a jako první obsadili střed Kyjeva.

I kvůli prokázanému hrdinství a hvězdě hrdiny SSSR velení armády Tesaříka po válce dlouho tolerovalo. K problémům a konfliktům, při nichž dával nadřízeným s gustem najevo neschopnost, docházelo však stále častěji. Vyslali ho na válečnou akademii do Moskvy, ale i tam Tesařík poučoval i své profesory. Nakonec ho z prestižní akademie vyhodili, když veřejně zfackoval jednoho ze studentů - důstojníka německé lidově demokratické armády - a vynadal mu do nacistů.

„V tátovi byl po těch válečných hrůzách blog nenávisti k hitlerovcům, jehož se až do smrti nezbavil. Dnes bych si s ním moc rád popovídal, protože převyšoval své okolí o několik pater… zemřel ale moc brzy (27. března 1967 - pozn. red.) na infarkt v pouhých jedenapadesáti letech - to už měl ale jinou rodinu. Mě bylo tehdy jedenadvacet," vzpomíná syn Richard Tesařík.

K Tesaříkovým stále častějším poválečným výstřelkům a zahořklosti přispěl i konflikt s ministrem národní obrany Alexejem Čepičkou, jehož obvinil z kariérismu. Křivdy vyvrcholily jeho zatčením a téměř ročním vězněním. Opakované žádosti Prahy, aby Sověti Tesaříkovi odejmuli titul Hrdiny SSSR, však Moskva ignorovala.

Syn Richard neví, co s ním návštěva místa bojů, kde se proslavil jeho otec, udělá. "Ale na rekonstrukci bitvy jsem opravdu zvědav. Každý rok v Česku máme ´bitvu´ u Slavkova, ale o vzpomínce na podobnou akci, která předcházela osvobození republiky, nevím."

Na tátu byl prý vždycky hrdý, nehledě na jeho přísnost a drsňáctví. Dokonce chtěl být jako malý kluk z obdivu k němu tankistou. "Což se mi jako vojákovi v základní službě v roce 1964 splnilo. Bohužel," odpovídá někdejší řidič-instruktor tanku T-54.

„Fajn chlap, ale fanfarón až na půdu," vzpomíná na Richarda Tesaříka i historik Brož. Hvězda hrdiny SSSR Kyjeva se k němu nakonec také dostala. "Přál si, abych vám ji dala," řekla mu tehdejší generálova manželka Sylvie.

Sochor: Ten, který cvičil Izraelce

Čím se vlastně Antonín Sochor zapsal do historie víc? Odvahou v boji proti nacismu, anebo tajným poválečným výcvikem židovských dobrovolných jednotek Hagana? V Československu tehdy za několik měsíců sestavil a špičkově vycvičil dvě židovské brigády složené z válečných veteránů, s nimiž pak odletěl do Izraele, kde se stal poradcem operační správy izraelské armády. Když se ale vztahy mezi komunistickým Československem a nezávislým Izraelem ocitly na bodu mrazu, Sochora povolali domů.

Ludvík Sochor s otcovými řády. Patří klukům z mé roty, říkával jeho otec.
Ludvík Sochor s otcovými řády. Patří klukům z mé roty, říkával jeho otec. | Foto: Jan Gazdík

Válku hrdina od Kyjeva přežil, ale jeho podíl na obranyschopnosti Izraele ho stál podle všeho život. Zahynul při autonehodě za dosud nevyjasněných okolností 15. srpna 1950 - v pouhých šestatřiceti letech. Nedlouho před tím zaútočil při návratu z Izraele na Sochorův letoun neidentifikovaný stíhač a pilot transportní dakoty přistál jen s velkým štěstím na Maltě.

"Táta vykládal, že do moře vyhazovali všechnu zátěž, jen aby na Maltu s prostříleným a poškozeným strojem doletěli... i bedny s tehdy nedostatkovými pomeranči, takže jich - nám dětem - přivezl jen pár, co stačil vzít do kapes," vzpomíná Sochorův syn Ludvík. Narodil se dva měsíce před útokem Kyjev, kde jeho táta velel rotě samopalníků. Antonín Sochor, stejně jako Tesařík s Buršíkem, se zamiloval a vzal si jednu z dívek československé jednotky v Sovětském svazu.

S vojáky, které poručík Sochor vedl 3. listopadu 1943 do boje, si zásadně tykal - nic mu to ale neubíralo na autoritě. A jak vzpomínají veteráni, šli by za ním i do pekel. Sochor se nimi hlásil i do těch nejriskantnějších akcí - například do průzkumných hlídek v týlu protivníka.

"A byl výjimečný i v tom, že když ho vyznamenávali Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu, nezapomněl dodat: ´Patří klukům z mé roty.´ On jim dokonce navrhoval za statečnost v boji vyšší řády a hodnosti než měl sám, takže ho pak někteří i přeskočili," říká už citovaný historik Miroslav Brož.

Podle něho měl Antonín Sochor náturu ze žuly. Když se například hitlerovci kryli při obraně Kyjeva za těla civilistů, Sochor změnil duchapřítomně plány útoku a vedl ho přes zahrady sousedních domů. Nacisty obešel a vpadl jim do boku. Lidé z živého štítu přežili, zatímco hitlerovce Čechoslováci zlikvidovali.

Předvídavost a chladnokrevnost koneckonců Sochor prokázal i po bitvě u Sokolova, když zraněný včas utekl z Charkovské nemocnice a vzal s sebou zdravotnici Marii Pišlovou s Vilémem Rawkem. Krátce na to nacisté Charkov znovu dobyli a povraždili či za živa upálili stovky raněných (většinou sovětských, ale i československých) vojáků. "Nikdy jsem to Tondovi nezapomněla. Mohl se v tom zmatku postarat jen o sebe," vzpomínala později Marie Pišlová - Kvapilová.

Sochorovu odvahu, ale i taktické myšlení oceňuje i jeho syn Ludvík, sám někdejší velitel divize a důstojník generálního štábu Armády České republiky: "Ti kluci za sebou sice měli bojový křest u Sokolova, ale nejednou se ocitli mezi prvními, kteří dobývali Kyjev. S tím se moc nepočítalo. Útočný boj ve městě s odstřelovači v oknech a na střechách je navíc něco docela jiného, než když byli zakopáni v obraně u Sokolova. S o to větším uznáním se před jejich odvahou skláním."

Grafika: Sokolovská vřava v přímém přenosu

V záznamech československé brigády v SSSR se o dobývání Kyjeva píše: "Sochorovovi samopalníci za podpory Tesaříkových a Buršíkových tanků obsadili závod Bolševik, kde zničili 3 protitanková děla a několik kulometných hnízd. Při dalším postupu jako první vnikli do prostor osobního nádraží Kyjev I. Následujícího dne dosáhl Sochor s Tesaříkovými a Buršíkovými tankisty jako první z útočících vojsk břehů Dněpru. Jeho samopalníci zlikvidovali obsluhy čtyř německých dělostřeleckých baterií, odrazili nepřátelský protiútok, ukořistili 4 děla, tři nákladní automobily, dva motocykly a další zbraně..."

Jak že to říkal Antonín Sochor? "Ta zlatá hvězda patří klukům z mé roty."

Buršík: hrdina, jehož vymazali

Vystřižen z fotografií, vygumován z textů a časem i z pamětí většiny lidí. Když se Václav Krojc jako kluk v hodině dějepisu pochlubil, že jeho strejda Josef Buršík taky bojoval u Kyjeva a byl tam vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, odbyla ho ihned učitelka: "O tom se teď nebudeme bavit!"

Praneteř Josefa Buršíka: Jak se znám, před očima se mi spustí film o osudech strejdy Buršíka, budu bulet a nebudu k zastavení.
Praneteř Josefa Buršíka: Jak se znám, před očima se mi spustí film o osudech strejdy Buršíka, budu bulet a nebudu k zastavení. | Foto: Jan Gazdík

"Ani rodiče se proto před námi o Pepíkovi nebavili z obavy, abychom se jako děti před nikým neprořekly, že máme v rodině nepřítele režimu," vzpomíná na ty časy Buršíkova praneteř Naďa Mifková.

Nepříjemností měla rodina kvůli Buršíkovu útěku na Západ i bez toho dost. "Rodiče nám o Josefovi začali vyprávět, až když jsme dospěli. Teprve potom jsem začala chápat, jak odvážného muže máme v rodině. Jen mě tehdy dost mrzelo, že ho osobně neznám a že se s ním ani nemohu pochlubit kamarádům," dodává Buršíkova příbuzná. Se strýcem se poprvé setkala až po pádu komunistického režimu, když ji bylo pětadvacet let.

Historik Miroslav Brož popisuje Buršíka stručně: "Prostý, nezvykle odvážný, ale také dost vzdorovitý chlap." Buršíkovým velitelem v bitvě u Sokolova byl Otakar Jaroš (jako první cizinec byl vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, zahynul při obraně Sokolova). Za statečnost byl Buršík už tehdy vyznamenán válečným křížem a Řádem rudé hvězdy. U Kyjeva velel rotě středních tanků T-34. V rozkazu velitele brigády Ludvíka Svobody jsou zmiňovány jeho "vynikající bojové zásluhy při dosáhnutí řeky Dněpr a proniknutí do centra Kyjeva".

Později se vyznamenal i při krvavé karpatsko-dukelské či ostravské operaci. Přesto ho už krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 začali sledovat agenti obranného zpravodajství. Nabídku k vedení ilegální odbojové skupiny odmítl s podezřením, že jde o provokaci Státní bezpečnosti, přesto byl krátce nato Buršík zatčen a vyslýchán v pověstném hradčanském domečku.

Od mučení ho patrně uchránila jen hvězda Hrdiny SSSR. I tak byl ale odsouzen ke 14 letům žaláře. Motivy verdiktu soudu shrnuje vojenský historik Eduard Stehlík v jedné větě: "Komunisté začali mít hrůzu z každého, kdo ukázal, že je schopen bojovat za svobodu, ať to stojí, co to stojí."

Buršíkovi s manželkou se přesto podařilo s pomocí rodiny a přátel uprchnout z vězení na Západ. Pozdějí pak režim povolil vycestování i jejich dvěma dcerám. Josef Buršík pak dal o sobě znovu vědět v roce 1968 po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Na sovětském velvyslanectví v Británii vrátil na protest všechna sovětská vyznamenání.

Naďa Mifková na strýce vzpomíná jako na hodného a tolerantního pána. "Zarytého bojovníka musel skrývat někde hluboko v nitru. Jednou jsem se ho zeptala, jestli se ve válce bál. Překvapil mě, prý mockrát. Dokonce až tak moc, že z té hrůzy a vypětí několikrát plakal. V mých očích tím jen získal, protože si přede mnou nehrál na hrdinu a strach tehdy dokázal potlačit," svěřuje se praneteř.

Naďa Mifková se dnes obává jediného. Až bude rozehrána velkolepá rekonstrukce bitvy o Kyjev s překonáním Dněpru, celou akci prý asi propláče. "Jak se znám, spustí se mi v tu chvíli před očima ´film´ o osudech strejdy Buršíka a nebudu k zastavení. Už teď z toho mám husí kůži," přiznává Buršíkova praneteř.

Na pondělí chystáme fotogalerii z velkolepé nedělní rekonstrukce bitvy u Kyjeva.

Fotoreportáž: Jak dnes žije Sokolovo, kde před 69 lety padli Češi a Slováci

 

Právě se děje

před 55 minutami

Izraelské letectvo obnovilo údery proti Islámskému džihádu v Pásmu Gazy, neoficiální příměří se hroutí

Izraelské letectvo obnovilo údery proti Islámskému džihádu v Pásmu Gazy v reakci na ostřelování raketami, jímž palestinská radikální skupina porušila příměří dohodnuté ve čtvrtek. Informovala o tom v noci na pátek izraelská armáda. Podle agentury AP oznámení nasvědčuje tomu, že neoficiální příměří vyhlášené před téměř 24 hodinami se hroutí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy