Oráčov – Výrobních hal, jako je ta v Oráčově u Rakovníka, jsou po Česku stovky, možná tisíce. U pracovních stolů sedí čtyři desítky mužů a do obálek vkládají jednu reklamní kartičku za druhou. Soustředí se, ani se mezi sebou příliš nebaví, aby zakázku - přesně čtvrt milionu obálek - stihli.
Stačí ale pohled z okna na plot a několik metrů vysokou zeď s žiletkovým drátem, aby bylo jasno: tahle hala je výjimečná. Jsme ve věznici, která jako jediná v Česku postavila vlastní továrnu. Pronajímá ji soukromé firmě a díky tomu, jak s vězni pracuje, kandiduje zdejší personál na cenu ministra spravedlnosti. Výsledky budou známy v pondělí večer.
V hale se na dvě směny střídá celkem 124 vězňů. Majitel firmy Ladislav Růžička si je nemůže vynachválit. "Máme k dispozici najednou tolik zaměstnanců a nemusíme je pracně hledat na volném trhu. Neexistují ani žádné výpadky v práci. Když jeden vězeň onemocní, lze ho nahradit jiným," vypočítává Růžička.
Jedna z hlavních výhod jeho podnikání je ekonomická – zatímco "venku" by jeho firma musela zaměstnancům platit několikanásobně víc, trestanci zde mohou brát maximálně necelých sedm tisíc korun (v případě haly se to týká jen osmi odsouzených), popřípadě 5400 pro vedoucí směn. Jinak je průměrný plat na hale 1600 korun, závisí totiž na množství zakázek.
Takový styl podnikání a zaměstnávání vězňů Růžičkovi umožňuje vládní nařízení z roku 1999, kdy byl šéfem kabinetu současný prezident Miloš Zeman.
Ladislav Růžička tvrdí, že by mohl zaměstnat dalších až osmdesát vězňů. K tomu by ovšem musel vyrůst další podobný objekt. "Sem by se vešlo hal několik. Dvě, tři, čtyři," ukazuje první náměstek ředitele věznice Bohuš Veselý na travnatou plochu za halou.
"Vězeňská služba ale 25 milionů na stavbu haly nemá," dodává.
Podnikatele, který by stavbu zafinancoval výměnou za bezplatný dlouhodobý pronájem, zatím vedení věznice nenašlo. Návratnost takové investice by byla prakticky nereálná.
Problémy s vězni? Nejsou
Pro vězně, kterých v Oráčově pyká celkem 522, je práce v hale většinou vítaným zkrácením času při výkonu trestu. "Když nic jiného, tak si odsud člověk odnese trochu té zodpovědnosti, protože málokdo ji měl," říká Petr Dymič, kterého za mřížemi čeká ještě více než rok.
Práce je podle něj různorodá a ne každému jde hned. "Vždycky jsem si myslel, že takovou práci dělají stroje. Ze začátku jsem lidově řečeno hořel, ale člověk si postupem času zvykne," pokračuje.
V atmosféře, která se kromě přítomnosti jednoho dozorce neliší od provozu v běžné firmě, se pohybují i tři mistrové. "Baví mě to, protože se tu něco tvoří," říká Růžena Kohelová.
Nestěžuje si ani na vězeňské prostředí a ještě k tomu ryze mužský tým. "Dříve jsem pracovala v utečeneckém táboře, tam také bylo množství různých lidí. Ale tím, že se tady nad nikoho nepovyšujeme, bavíme se s vězni, tak není žádný problém. Chovají se k nám velice slušně," odpovídá mistrová na otázku, zda jsou s trestanci problémy.
Důvody objasňuje vrchní dozorce Tomáš Pták. Vězni totiž dobře vědí, že práce jim může pomoci. "Vidí v tom lepší možnost budoucího podmíněného propuštění nebo možnost zařazení do věznice s mírnějším režimem," vysvětluje Pták.
Největší problém? Nízká kvalifikace
Přesto si stojí za tím, že pravidelný režim může vězňům pomoci i do normálního života. Velká část totiž nemá pracovní návyky. "Osm hodin je pro ně strašně dlouhá doba. Když se říká, že malé dítě udrží pozornost maximálně půl hodiny, tady je to podobné," přirovnává.
Přestože oráčovská věznice patří co do zaměstnanosti odsouzených vysoko nad republikový průměr (podle něj pracuje zhruba 54 procent vězňů, v Oráčově je to přes 64 procent), větší uplatnění brzdí nízká kvalifikovanost vězňů. Kvůli tomu nemohou vykonávat náročnější činnosti.
"Nic neumí, ničím se nevyučili. Velká část odsouzených jsou recidivisté, jedinou kvalifikaci často získali jen ve věznici," konstatuje dozorce Tomáš Pták. Velká část z těch, kteří zdi věznice opustí, proto skončí velmi brzy zpět. Zaměstnavatelé se totiž často bojí bývalé vězně zaměstnávat.
Z toho má strach i odsouzený Petr Dymič. "Vyjdu ven, budu mít nějaký čas podporu v nezaměstnanosti, pak se mi to sníží na hmotnou nouzi. Když mi to neschválí, tak nevím, co budu dělat," říká.
Podobnému scénáři se přesto pokusí vyhnout. Plán na uživení prý už má. Do Oráčova nebo jiného vězení už rozhodně nechce.
