Praha - Dvacet let po listopadu 1989 se znovu oživil případ nejznámějšího agenta StB v republice Ludvíka Zifčáka, neboli "mrtvého studenta" z Národní třídy Milana Růžičky.
Zasloužil se o to ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, který v odborném časopisu Paměť a dějiny podrobně popsal, jak se vlastně Zifčák krátce před listopadem dostal do prostředí opozičních skupin, odkud měl získávat informace.
Kuriozitou je, že to nebyl Zifčák, kdo jako první na jaře 1989 kontaktoval disidenty. Byla to disidentka Anna Šabatová, manželka signatáře Charty 77 a představitele Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných Petra Uhla, kdo Zifčáka první oslovil.
Mladý agent u soudu s disidenty
Stalo se to v polovině března 1989 při soudu s představiteli Nezávislého mírového sdružení - Iniciativy za demilitarizovanou společnost, kam čerstvého a mezi disidenty neznámého estébáka Zifčáka poslali jeho nadřízení, aby podal informace o průběhu líčení.
Mladíka v riflovém obleku si všimla Šabatová, která dělala důvěrníka jednomu z obžalovaných. Zifčák ji zaujal tím, že si psal dosti podrobné poznámky.
"Zajímalo ji, zda patří k novinářům, proč se vlastně účastní přelíčení, a nevylučovala ani variantu, že by mohlo jít o příslušníka Státní bezpečnosti," uvedl ve svém článku Pavel Žáček z Ústavu pro studium totalitních režimů, který při psaní textu vycházel z archivních dokumentů.
Jak se zrodil student Růžička
O přestávce Zifčáka oslovila. "Na to reagoval dost vyhýbavě," cituje Žáček Šabatovou. Vlastní verzi později sdělil i Zifčák, přičemž poprvé použil své krycí jméno studenta Milana Růžičky.
"O přestávkách soudního jednání mě kontaktovala Anna Šabatová, manželka Petra Uhla, vyptávala se mě, co jsem zač, odkud jsem. Já jsem ji sdělil připravenou legendu pro tento účel, a sice že jsem student jménem Růžička."
Zifčák-Růžička dostal od svých nadřízených úkol seznámit se s předními představiteli nezávislých struktur.
"Na jaře 1989 se odbor boje proti vnitřnímu nepříteli správy Státní bezpečnosti Praha navzdory platným směrnicím rozhodl oživit operativní praxi z padesátých let, tedy vysazování kádrového příslušníka do 'nepřátelského' prostředí," napsal Žáček.
Zifčák se pro tento úkol dobře hodil, protože byl u StB nový a disidenti ho neznali. "Byla to nová tvář," řekl Aktuálně.cz Žáček.
Akce se Zifčákem se nepovedla
Státní bezpečnosti se ovšem akce se Zifčákem rozhodně nepovedla tak, jak si představovala. Pro mnohé disidenty se Zifčák-Růžička za relativně krátkou dobu do pádu komunismu nikdy nestal důvěryhodnou osobou. Dokládá to i jeho pokus znovu se sejít s Uhlovou manželkou Annou Šabatovou.
V květnu 1989 se Zifčák při odvolacím soudu s představiteli Nezávislého mírové sdružení ptal chartistky Ruth Šormové, proč nepřišla Šabatová a kde je.
"Protože jsem si vzpomněla, že tehdy mi paní Šabatová na jeho adresu řekla, že na ní moc dobrým dojmem nepůsobil, chtěla jsem se ho při jeho oslovení co nejdříve zbavit," řekla později Šormová, která odmítla dát Zifčákovi telefon na Šabatovou a nepředala jí ani jeho adresu.
Zifčákova profesní dráha
- Od ledna 1982 sloužil u SNB jako inspektro pořádkové služby v Praze
- V listopadu 1985 byl přemístěn do Pohotovostního pluku
- V březnu 1989 se stal starším referentem StB Praha
- Jedním z jeho pkolů bylo proniknout jako student Růžička mezi pozici a studentské hnutí
- Po zákroku na Národní třídě 17. listopadu sehrál dosud nepříliš objasněnou roli "mrtvého studenta"
- V polovině ledna 1990 byl odvolán z funkce a 2. července propuštěn do civilu
Jdeš do práce? ptal se disident
Někteří disedenti dokonce potkali Zifčáku, respektive ostravského studenta Růžičku v okolí Bartolomějské ulice v Praze, kde sídlila i tajná bezpečnost.
"Jen jsem se ho ironicky zeptal, jestli jde do práce, on mi ani neodpověděl a zahnul na Bartlomějskou," cituje Žáček jednoho z disidentů v článku v časopise Ústavu pro studium totalitní minulosti. Právě to, že Zifčák často navštěvoval svou kancelář v Bartolomějské ulici a byl u toho vidět, byl jedním z hlavních důvodů toho, proč operace Růžička neuspěla.
Nepomohlo ani to, že Zifčák, vybaven indexem Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě, založil aktivitu Nezávislé studentské sdružení a rozdával mezi pražské studenty letáky, které velmi nápadně připomínaly prohlášení Několik vět.
I když například studentka Jana Matějková jeho hru do poslední chvíle neprohlídla a když Zifčák-Růžička ležel 17. listopadu na chodníku na Národní třídě, sháněla pro něj pomoc.
