Praha - Ať už zákonodárci schválí, či neschválí chystaný návrh ministra zdravotnictví Leoše Hegera na celoplošný zákaz kouření, samotný problém s kouřením to zdaleka nevyřeší.

Podle oslovených odborníků totiž v Česku tato snaha naráží zejména na dvě věci, tedy neschopnost vynutit si dodržování již existujících zákonů a rezignaci na další protikuřácká opatření.

"Někteří kuřáci přestanou kouřit, nebude jich však moc. Většina nepřestane, ale kouření alespoň omezí, protože musí jít kouřit ven, a za večer tak vykouří méně cigaret. Navíc zároveň klesá kouření v domácnostech - všimnou si, že místnosti bez zápachu jsou příjemné," tvrdí lékařka a specialistka na tabákovou závislost Eva Králíková.

Plošný zákaz kouření v restauracích a hospodách by podle ní snížil pokles prodeje cigaret asi o osm až deset procent.

"Celoplošný zákaz kouření má spíše hygienický dopad - hovořit o snížení počtu kuřáků je v tomto případě sporné, ačkoliv u určitého procenta kuřáků by to fungovat mohlo," myslí si zase psycholožka Zuzana Hubinková z Katedry psychologie a sociologie řízení VŠE v Praze.

A nesouhlasí s tím ani zástupce těch, kterých se Hegerovo nařízení v případě schválení dotkne nejvíce - tedy majitelů gastronomických zařízení.

"Nic se nedá regulovat plošně, problém se tu pouze přesune na ulici. Počet kuřáků tímto nepoklesne," konstatuje prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek.

Česko si neumí vynutit dodržování současných zákonů

On sám vidí skutečný problém jinde.

"Už v současné podobě je to dostatečně ošetřeno, kuřácké a nekuřácké prostory mají být od sebe stavebně odděleny - jediný problém je, že to není dostatečně kontrolované. Je ale nesmysl kvůli tomu měnit zákon," říká.

Stárek také dodává, že argumentace, týkající se například často zmiňovaného kouření mladistvých, je pochopitelná, ale ani zde neočekává od Hegerova návrhu velký dopad.

"Více než 40 % se setkává s pasivním kouřením doma - to ale už nikdo neřeší," dodává.

A co děti a mladí?

Názory Králíkové i Hubinkové se však v tomto případě liší. Obě se shodují v tom, že by takový zákaz mohl mít příznivý vliv na počet "prvokuřáků" z řad mladých lidí. A za pravdu jim dává také průzkum, který mezi mladými provedli studenti FSV UK společně s agenturou Ipsos - z něho totiž vyplývá, že 79 % pravidelných kuřáků začalo před osmnáctým rokem věku.

Téměř čtvrtina z pravidelných a více jak polovina příležitostných kuřáků by navíc podle svých slov vůbec nezačala kouřit, pokud by v restauracích, barech, diskotékách a klubech platil zákaz kouření.

"Ano, u mladých by to mohlo mít výraznější efekt," tvrdí Hubinková. I ona však naráží na problém, který zmiňuje již Stárek.

"Legislativa by však musela být důsledněji kontrolována a dodržována - je to podobné jako se současným zákazem prodeje alkoholu mladistvým, který je soustavně porušován," dodává.

Co se prevence kouření u mladistvých týče, bylo by potřeba podle Králíkové udělat ještě mnohem více.

Čtyři kroky k důsledné prevenci

Sama proto navrhuje přijmout čtyři klíčová opatření - ještě výrazněji navýšit cenu cigaret, zavést jednotné balení cigaret (bez loga a s obrázkem zdravotního varování), mít zcela nekuřácké veřejné prostory (nejen vnitřní, ale i vnější) a úplně zakázat propagaci a reklamu - a to včetně vystavování v místě prodeje - tedy prodej jen v trafice s licencí, ne dohromady s potravinami, a i tam jen v neprůhledné skříni.

"Pokud dítě žije v prostředí, kde nikoho nevidí kouřit, cigarety jsou astronomicky drahé a navíc ošklivé, nevidí je ani prodávat, těžko začne kouřit," argumentuje.

Těžké časy českých hospodských

Stárek si také stěžuje na to, že ministerstvo chce znovu měnit podmínky.

"V době krize, v době, kdy se dvakrát zvýšilo DPH, přišla metanolová krize a podobně, se tu dělá vše pro to, aby tento byznys nebyl. Přitom zaměstnáváme lidi, podporujeme ekonomiku a zejména potom cestovní ruch," říká.

Zákaz by se podle něho zcela nesmyslně dotknul i takových podniků jako bary, kde se prodávají doutníky, nebo čajovny, kde se zase kouří vodní dýmky.

Samostatnou kapitolou jsou potom hospody na vesnicích a malých městech, což byl ostatně častý argument mnoha poslanců, kteří se rozhodli, že Hegerův návrh nepodpoří.

"Už dnes se hosté vesnických hospod rozhodují, zda si raději nedají pivo doma, a když jim bude úplně zakázáno kouřit, mnohé takové podniky by to položilo," říká Stárek.

Jak se stavíte k celoplošnému zákazu kouření v hospodách a restauracích? Měly by případně existovat nějaké výjimky? Mělo by Česko následovat příklad prakticky všech ostatních evropských zemí? Nebo je skutečně hlavní problém zejména v samotném prosazování schválených zákonů a předpisů? Diskutujte na mé facebookové stránce!