Praha - Před padesáti lety, v době Berlínské krize, která vyvrcholila uzavřením západní části města za vysokou zeď, se komunistické vedení Československa připravovalo na možnou válku se Západem.
Součástí těchto plánů byla i případná evakuace obyvatel z Prahy a dalších velkých měst.
Zjistil to historik Jaroslav Láník, když v archivech zkoumal dobové dokumenty týkající se událostí roku 1961.
Celkem mělo být přesunuto z jedenácti velkých měst do bezpečnějších regionů na 2,5 milionu lidí. Zůstat tam mělo jen 35,5 tisíce osob k zajištění chodu životně nezbytných zařízení.
"Zcela měly být evakuovány Praha, Brno, Ostravsko, Bratislava, Plzeň, Kladno, Pardubice, České Budějovice, Gottwaldov (dnešní Zlín), Olomouc a Ústí nad Labem," řekl Aktuálně.cz Láník, který pracuje ve Vojenském historickém ústavu a o Berlínské zdi právě publikuje články v odborném časopise Historie a vojenství.
Dodal, že ho překvapil plánovaný rozsah případné evakuace. Z dokumentů podle Láníka vyplývá, že by Československo při nasazení zbraní hromadného ničení nebylo schopné značnou část obyvatel ochránit.
Chruščovův nátlak na západní spojence
Sovětský vůdce Nikita Chruščov vyvíjel od roku 1960 kvůli rozdělenému Německu a Berlínu silný tlak na západní spojence, vyhlašoval ultimáta a nakonec rozhodl o výstavbě Berlínské zdi, což už měsíce před tím žádal šéf východoněmeckým komunistů Walter Ulbricht.
Československo a další země sovětského bloku se proto už před stavbou zdi začaly připravovat na reakci Spojených států a jejich evropských spojenců. Jednou z variant bylo, že vypukne válka, při níž se nasadí i jaderné zbraně.
Evakuace do osmi hodin
V dobových dokumentech, s nimiž se historik Láník seznámil, se uvádí, že "vyvedení obyvatelstva z ohrožených prostorů" lze uskutečnit poměrně rychle - za 6 až 8 hodin. Jedním z předpokladů ovšem bylo to, že obyvatelstvo bude seznámeno se svými povinnostmi.
Zpráva o Civilní ochraně obyvatelstva ovšem upozorňovala na "tíživou situaci" v dopravních prostředcích. Většina obyvatel měla opustit své domovy pěšky a počkat v evakuačních střediscích na odvoz autobusy, auty nebo vlakem.
Nedostatek masek
Zpráva kritizovala nedostatečnou kapacitu a technické vybavení krytů ve velkých městech, malý počet prostředků individuální ochrany obyvatel, když pro dospělé bylo jen 4,2 milionu kusů ochranných masek různých typů, ochranné vaky pro děti do dvou let kryly potřebu z necelé poloviny a ochranné kazajky pro děti do pěti let jen z jedné čtvrtiny.
Pro ostatní byla zajištěna výroba ochranných filtračních roušek, které pouze improvizovaným způsobem chránily dýchací cesty před radioaktivním prachem, ale ne proti bojovým biologickým prostředkům a otravným látkám. I tak by podle zjištění historika Láníka bylo do konce roku 1961 chráněno jen asi 84 procent obyvatelstva.
Nejslabším místem ochrany obyvatelstva pak byl naprostý nedostatek dozimetrů všeho druhu, potřeba byla pokryta jen asi z deseti procent. Nedostávalo se ale ani prostředků k případnému odmořování terénu, na ochranu hospodářských zvířat, chyběly dopravní prostředky, ale i ženijní nebo spojovací technika nebo speciální ošacení pro všechny složky Civilní ochrany.
Zdravotnické ztráty 1,2 milionu lidí
Ještě komplikovanější situace by nastala, kdyby byla velká města napadena atomovými zbraněmi.
"Bez provedení evakuace se zdravotnické ztráty v prvních dnech konfliktu odhadovaly na 1,2 milionu, což představovalo téměř jednu desetinu obyvatel státu," uvedl Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu.
V zemi by byl i nedostatek zdravotnických lůžek, mnohá by byla nedostatečně vybavená. Chyběly by léky, biologické přípravky, krev i náhradní roztoky.
"Potřeba krve by podle odhadů stoupla v prvním měsíci války na více než 30ti násobek mírové potřeby, tedy na zhruba 350 tisíc litrů krve pro civilní obyvatelstvo a nejméně 30 tisíc litrů pro armádu. Transfuzní stanice ale mohly získat jen třetinu tohoto množství a v případě evakuace z cílových míst se toto množství ještě snižovalo," konstatoval Láník.
