Jsou dvě hodiny po půlnoci a v okolí nádraží Praha-Smíchov je ticho. Ve tmě se ozývají jen kapky lehkého deště dopadající do kaluží a občas projíždějící auto, obvykle taxík. Poslední vlaky i autobusy už odjely, do dalších lidé nasednou zase až nad ránem.
Komu ujel poslední spoj a zůstal v Praze jen sám pro sebe, nemusí zoufat. Většina zdejších podniků sice už zavřela, přeci jen je ale jeden poutač, který zbloudilé kolemjdoucí láká na sklenku vychlazeného gambrinusu. Nonstop bar Smíchoff.
V místnost je ticho, jen z puštěné televize zpívá skupina Black Eyed Peas o tom, že se dneska bude slavit, zatímco se na obrazovce hudebního kanálu objevují diváky zaslané nabídky k sexu. Atmosféra v baru tomu v noci ze čtvrtka na pátek ale úplně neodpovídá.
V baru jsou všehovšudy tři lidé. Muž středního věku v dresu Interu Milán se sluchátky v uších hází na terč jednu šipku za druhou, další člověk se kolébá u baru. Ospale vypadá i barman s náušnicemi a kšticí obarvenou na blond. "O víkendu to tady bývá živější," říká, zatímco naplňuje vysoký půllitr pivem. "Jsme přeci jen jeden z posledních nonstopů, co tady zbyl," dodává.
Má pravdu. Ulice byly dříve podobných hospod plné. Jedna taková, spojená s hernou, bývala ještě před pár lety například ve Spálené ulici. Nyní je tam korejské bistro. Mnoho dalších podniků, třeba na Žižkově nebo v Holešovicích, se zase proměnily z nonstopů na běžné bary nebo restaurace.
V posledních letech dostávaly tyto podniky ránu za ránou. Omezování hazardu, zákaz kouření a s tím související porušování nočního klidu, povinná elektronická evidence tržeb, epidemie covidu, zdražování. "Nonstop bary prakticky přestaly existovat," potvrzuje Luboš Kastner, expert na gastronomii a člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
Odpovídají tomu i data, která organizace zveřejňuje každé čtvrtletí. "Minulý rok tržby podniků v kategorii nightlife, kam by patřily i nonstopy, meziročně klesly o 13 procent. To je masakr," doplňuje Kastner.
Stůl smíšené inteligence
To v pivnici U Sadu kousek od Žižkovské věže to pořádně žije i ve čtvrtek po půlnoci. Jde o klasickou českou hospodu se vším všudy. Vzduchem se nese smích a vůně tučných jídel, otřískaným hospodským v rukou cinkají nálože půllitrů.
V tomto případě nejde úplně o nonstop, hospoda má ale celkově zavřeno jen pár hodin v týdnu. I v tomto v okolí těžko hledá konkurenci. "V neděli a v pondělí máme do dvou v noci, zbytek týdne do čtyř. Ale když je tady partička lidí, co mají žízeň, tak je nevyháníme a jsme tady klidně do půl šesté," říká rázný hospodský a provozní Michal Winter. A každý den v osm ráno už je zdejších deset píp znovu nastartováno pro ty, kdo rádi pivo i k snídani.
Podnik na první pohled vypadá jako malá útulná pivnice, ve svém sklepě ale skrývá spletité katakomby s desítkami dalších stolů i barem. "Typický návštěvník vrchního lokálu je čtyřicátník, co má solidní zaměstnání, doma ženu a děti. Dole je to zase ideál pro vysokoškoláky. Fotbálek, jukebox, holky, sranda," říká Winter u stolu v malém salonku s akváriem, který využívá jako kancelář.
Zatímco u některých stolů už zábava utichá a komunikace vázne, jinde teprve začíná. "Sranda je to lámání světů, kdy o půlnoci jsou tady jak lidi, co sedí u piva už od šesti od večera, tak i ti, co teprve skončili v práci. Jsou úplně fresh, sedávají na bar a chtějí si hlavně povídat," popisuje hospodský.
Jako v každé tradiční hospodě mají i U Sadu štamgasti vlastní místečko. Jde o stůl nejblíže vstupním dveřím, nad kterým visí cedulka "stůl smíšené inteligence". "To je úplně vypovídající. Sem chodili taxikáři, doktoři, právníci, kdokoli. A všichni si sedli k jednomu stolu," říká hospodský. Zdůrazňuje, že ač ne štamgastem, ale častým hostem hospody je i bývalý prezident Václav Klaus.
Jenže i tento stůl bývá stále častěji prázdný. Tento večer funguje spíše jako odkladiště prázdných půllitrů. Sedí u něj jediný muž, který se představuje jako Lukáš, ačkoli vzápětí přiznává, že to není jeho skutečné jméno. Mladík už dnes vypil osm piv. "Já jsem poslední z večerní směny," prohlašuje. Tak se říkalo skupině štamgastů, kteří si sem šli sednout vždy večer. "Chodil jsem sem s dědkama, ale ti už odpadli," dodává.
Winter přiznává, že stůl štamgastů drží hospoda spíše z nostalgie pro pár kamarádů, kteří sem ještě chodí. "Lidi se odstěhovali, oženili se. Někteří už bohužel odešli," říká. Na tváři se mu náhle objevuje smutek, když vzpomíná na štamgasta, kterému se říkávalo Pepíček. "Vždycky opakoval, že sem chodí na pivo už 56 let. Ať se v rámci společnosti dělo cokoli, on tady byl," vzpomíná Winter.
Kromě zmíněného "Lukáše" na tradiční pijany mladší generace příliš nenavazuje. "Za komunistů nebylo moc co dělat. Chodilo se na pivko, na karty. Postěžovat si, kde koho štve tchyně a jak stará špatně vaří. Teď je daleko víc možností," vysvětluje hospodský.
Navíc vnímá, že se lidé vlivem zdražování drží v hospodě víc zkrátka. Popisuje to na příkladu skupiny padesátníků, kteří k Sadu chodívají hrát karty. "Dříve každý dával sedm osm piv. Do toho přišlo pár koleček kořalek. A taky jídlo. Někdo si dal utopence, ten zase žebra, další koleno. Podle toho vypadala i útrata. Teď tady sedí stejnou dobu, ale piva dají tři, panáky proběhnou jen jednou na rozloučenou. A co je hlavní, nejedí," popisuje.
Ani oblíbená žižkovská hospoda už prý tolik nevydělává. "Je to trochu na krev. Když v létě funguje zahrádka, tak vyděláváme na provoz v době, kdy ta zahrádka není. Člověk musí mít vyrovnanou finanční politiku," dodává.
Trend potvrzuje i expert na gastronomii Luboš Kastner. "Spotřeba alkoholu po jedenácté hodině večer se v posledních letech velmi propadla, zejména přes týden. Lidé si dají ty svoje piva, ale na tvrdé už trochu kašlou. Lidé chtějí ušetřit, ale také být trochu čerstvější v práci a celkově chodí do gastra méně," komentuje.
Pizzerie nezavřela už třicet let
A co když zavřou i U Sadu? Další zastávka je jasná. Jen pár minut odsud funguje pizzerie Roma Uno. Člověk by těžko našel místo, ve kterém pojem nonstop berou tak vážně. Otevřeno mají posledních třicet let. Doslova. "V roce 1993 se první klíče hodily do kanálu. Od té doby máme otevřeno," říká místní provozní, který nechce sdělit své jméno.
Na unikátní otevírací dobu restaurace je náležitě hrdý. "Jsme jediní, kde vás v noci takto nonstop obslouží. Vánoce, Silvestr, Nový rok, pořád jedeme. Jedinou naší konkurencí jsou fastfoody. Ale i ty na hodinu zavřou. My ne," pronáší hrdě.
Přicházíme sem ve chvíli, kdy se pomalu nachyluje nejvýdělečnější čas. Blíží se třetí hodina, pomalu končí i poslední bary po celé Praze, kde ještě zůstalo otevřeno. A kdo si chce dát na dobrou noc dobré jídlo, často zavítá právě sem. "O víkendech je tady nejvíc lidí kolem páté šesté ráno. To se sem stahuje celá Dlouhá. V ranních hodinách je to největší byznys. Den tvoří třetinu příjmů, zbytek je noc," dodává provozní.
Ačkoli je to především pizzerie, i tady čepují pivo. A kde je pivo, tam jsou i štamgasti. Jeden z nich právě přichází. Muž středního věku ve žlutém reflexním kompletu, který si okamžitě objednává kávu. Ukazuje, že si k ní s sebou přinesl ještě dvě plechovky energetického nápoje. "To mě postaví na nohy. Plánuju tady vydržet do rána," říká.
Představuje se jako Michal Kulišan, pro známé Míša nebo Myšák. Ačkoli nepatří k policii, sám o sobě říká, že dobrovolně pomáhá a chrání. "Jezdím v nočních tramvajích, dávám pozor na to, aby narkomani a podnapilí neobtěžovali cestující," pyšní se. "Nejlepší člověk, ten je u nás furt," potvrzuje provozní.
Mužů, kteří kteří sedí sami u svého stolku, je v hospodě víc. Někdo si čte noviny, další se dívá do mobilu. A k tomu si vychutnává jedno pivo za druhým. Takto zde podle provozního vydrží sedět klidně od setmění do úsvitu. "Jednou tady dva hosté spolu za osm hodin zbouchali jeden sud. Což je sto piv. Každý dal padesát. Viděl jsem to na vlastní oči," říká.
Někteří místní pijani už působí, že se pomalu nachýlil čas jít spát. Dokud jim ale nepadne hlava na stůl, z hospody je nikdo nevyhání. Jak to ale v nonstopech bývá, zatímco jedni odchází, další jsou připravení to teprve rozjet. Nebo dojet. "Lidem, kteří mají už nadmíru, nenaléváme. Naopak se snažíme, ať trochu přijdou k sobě. Říct jim, ať si dají vodu, pizzu, gulášovku. Fakt to pomůže. A proto tady jsme. Nonstop," říká provozní.
