Vzhledem k počtu dní, které strávil v obcích postižených tornádem, by už dávno mohl odjet a jen v klidu vzpomínat, co tady zažil. Jenže místo toho zůstává dál a je na něm při povídání s redaktorem Aktuálně.cz znát nervozita, spěchá, potřebuje rychle zastřešit další dům.
"Slíbili jsme už před měsícem některým lidem, že jim pomůžeme hned, jak jim přivezou materiál. Oni už materiál mají, ale my nemáme čas přijet, protože pracujeme jinde," říká ve spěchu Vítězslav Wejmelka. Když mluví v množném čísle, myslí ještě dva kamarády, Miroslava Ryšavého a Jana Stejskala, s nimiž tvoří trojici dobrovolníků, kteří zůstávají v postižených obcích i čtyři měsíce po tornádu.
Zatímco jeho kamarádi občas odjíždějí, on pomáhá místním lidem téměř nepřetržitě. Když už odjel, bylo to buď na pohřeb babičky, nebo třeba na otočku do rodné Prahy a zase zpět. Redakce on-line deníku Aktuálně.cz s ním mluvila hned po tornádu, následně v polovině srpna a nyní na podzim, kdy v neděli zrovna pracoval na jedné ze střech. Přestože už bylo pozdní odpoledne a měl by určitě nárok na odpočinek, Vítězslav Wejmelka měl jiné plány.
"Zatím jsem ještě tady v Lužicích, ale za chvíli to zabalím a jedu do Moravské Nové Vsi, protože jsem jednomu pánovi slíbil, že už začnu pracovat u něj. Budeme u něj dělat kompletně střechu. Musíme vytrhat latě, dát střechu do folie, přelaťovat ji a dělat další věci," vysvětluje osmatřicetiletý dobrovolník, kterého lidé v tomto regionu znají jako Víťu nebo pod jeho přezdívkou Ježíš.
Ta souvisí s jeho vizáží, která se ale pořádně proměnila. Zatímco v prvních týdnech byl stále zarostlejší, nyní už má kratší vlasy a pečlivě střižené vousy. "Na vlasy ani vousy nemám čas," říkal, když s ním redaktor v srpnu mluvil. Přestože si později čas našel, přezdívka Ježíš mu už zůstala.
Mimochodem, při srpnovém setkání, byl zrovna páteční podvečer 14. srpna, už většina lidí po náročném horkém dni slezla ze střech, zatímco on zůstával na té největší a nejvyšší. Patřila místní sokolovně a pohybovat se po ní nebylo nic snadného.
Však také další dobrovolníci čekali na to, jak Víťa zatluče na střechu širší desky, protože měli obavu se pohybovat po úzkých latích. "Ta střecha nám tehdy dala pořádně zabrat. Zdrželi jsme se tam čtrnáct dní, protože pokrýt takové místo bylo opravdu náročné," vzpomíná teď na konci října.
Na otázku, proč sem vlastně přijel a především proč tady zůstává tak dlouho, se jen zasměje a začne mluvit o tom, že v jeho životě to patrně tak mělo být, protože největší smysl a nejlepší přátele našel tady na jihu Moravy.
"Dívali jsme se tehdy s kamarády na fotbal," vrací se do chvíle, kdy se o tornádu dozvěděl. "A po fotbale byly v televizi nějaké zprávy, ve kterých jsem viděl, co se tady stalo. Hned jsem se prostě sebral a odjel sem. Všichni mi v Praze tvrdili, že to nebude tak hrozné, ale ono to hrozné bylo," vrací se na konec června. Podle svých slov se tehdy věnoval na živnostenský list rekonstrukci domů a dalším podobným činnostem, a mohl tedy kdykoliv do postižených obcí vyrazit.
Když tehdy přijel, ocitl se uprostřed spouště, všude byla spousta lidí i práce, ale nebylo jednoduché zjistit, jak se do této práce zapojit. "Nejdříve jsem se šel zeptat na obec. Odtud mě poslali do školy, která byla hodně tornádem zasažená. Ve škole mně říkali, ať jdu na sokolovnu. Jenže z ní mě poslali zase na obec. No a tam mi sdělili, ať jdu prostě projít baráky. U jednoho rozebírali stodolu, tak jsem jim začal pomáhat. Potom přijeli tesaři a já s nimi začal pokrývat střechy," líčí své začátky.
Od té doby dělá ze všeho nejvíce střechy. Kdo se podívá na jeho facebookovou stránku, může se přesvědčit, že fakticky chodí z jedné střechy na druhou. Už by těžko počítal, kolik jich postavil či opravil. Poměrně často pak musí opravovat střechy po jiných. "Zrovna dnes jsem jednu takovou střechu musel upravovat. Ono se to nezdá, vypadá to, že je to práce na chvilku, ale ve skutečnosti opravování práce po jiných zabere až moc času. Přitom já fakt potřebuji spěchat pomoci jiným," konstatuje.
Tolik dobrých lidí jsem jinde nepotkal
Zatímco na začátku mu chvíli trvalo, než našel první dům, ve kterém pomáhal, dnes má perfektní přehled. V Moravské Nové Vsi, kde má základnu, ví dost přesně, kdo s čím potřebuje pomoci. Mnohdy už sami lidé za ním chodí a svěřují se. Podobně zástupci neziskové organizace Adra, kteří tady ještě působí, přeposílají některé dobrovolníky právě za Vítězslavem Wejmelkou.
Napůl s úsměvem, napůl vážně říká, že si tady postaví dům a udělá si živnost na pokrývání střech. "Zatím ale pořád pracuji především jako dobrovolník. Byť občas mi lidé dají nějaké peníze, protože jsou fakt rádi, že jim pomůžu. Zejména když se blíží zima a všichni by měli rádi střechu nad hlavou a byli v teple a suchu," vysvětluje.
Kdo ho více pozná, tomu je jasné, že peníze pro něj nejsou v této fázi života podstatné. Bydlí v provizorních podmínkách v jedné místnosti v sokolovně, jídlo většinou dostane tam, kde pomáhá, a jinak ke svému životu podle svých slov nyní nic nepotřebuje. "Když jsem sem jel, říkal jsem kamarádům, že odtud neodjedu, dokud tady nebude hotovo. A ono tady není hotovo ani náhodou," směje se, a vzápětí jeho hlas zvážní.
"Tolik dobrých lidí jsem nepotkal za celý svůj dosavadní život jako tady za těch několik měsíců. Ať už to byli lidé mladí, starší. Všichni, kteří přijeli pomoci, jsou dobří. Já jsem tady ještě nepotkal špatného člověka," řekne a zase se zasměje. "No, možná dva. Ale těch dobrých bylo neskutečně moc. To se jen tak nevidí. I proto mě to tady baví. Znáte ty lidi třeba jen čtrnáct dní, ale připadá vám, že je znáte hrozně dlouho, protože jsou úplně stejní jako vy sám," svěřuje se Wejmelka.
A když má říci nějaké přání, opět se týká samotné práce. "Moc bych si přál, aby sem dál jezdili dobrovolníci. Poslední dobou je jich tady hodně málo. Ale práce je opravdu pořád dost. Když se mi ozvou, tak jim určitě řeknu, kde by byli užiteční," říká a hned dodává, že nejvíce jsou potřeba lidé, kteří se vyznají ve střechách, umí pracovat se sádrokartonem nebo prostě mají zkušenost se stavbou domů. "Ale přijet mohou i lidé, kteří nejsou odborníci. Pro každého se najde práce," ujišťuje.
"Bohužel hodně lidí, kteří odtud nejsou nebo se jen dívají na televizi, mají pocit, že už je skoro hotovo. Nedávno jsem se o tom dohadoval s kamarádem. Ten tudy projížděl a ptal se mě, co tady pořád dělám. Argumentoval tím, že skoro všichni tady mají už střechy. Ale ono to tak není," zdůrazňuje Wejmelka.
Kdyby podle něj lidé projeli postižená místa poctivě, zjistili by, že nemálo domů pořádné zastřešení nemá. Jen provizorní. Navíc není na první pohled poznat, že některé střechy budou potřebovat opravu, jak upozorňuje Vítězslav. "A co teprve, kdyby lidé viděli, co je pod střechou, v jakých podmínkách řada lidí žije. Často toho moc nemají, nešlo jen o to, že jim tornádo vzalo střechu, ale zasáhlo i vnitřky domů. Kromě toho mnoha lidem zatekla do domů voda, když přišly deště. A ještě musím vzpomenout ty, kteří staví úplně nový dům," vysvětluje a dodává, že mu vadí, jak někteří řemeslníci zneužívají těžké situace starousedlíků. "Některé firmy nabízí předraženou práci, účtují si za práci příliš vysoké ceny. Nebo neodvedou kvalitní práci. Dokonce se čas od času objeví šmejdi, kteří lidi přímo okrádají," upozorňuje.
Už z toho, co říká, je zřejmé, jak odpoví na otázku, jestli přece jen před zimou neodjede, ostatně už tady udělal práce víc než drtivá většina jiných. "Já opravdu nemůžu odjet. Mě vždycky bavilo pomáhat lidem. Pro mě je to jasné od začátku. Věděl jsem, že sem pojedu, a dokud to nebude hotové, tak neodjedu. A na tom se nic nemění," prohlašuje odhodlaně a při loučení trvá na tom, že když už se místo práce na chvíli rozmluvil, tak prosí o anonci na prosincovou dobročinnou akci, kterou chce on a další dobrovolníci pomoci místním.
Půjde o akci s názvem BeneFičák pro Moravu a uskuteční se 4. prosince v Městském divadle Zlín. Spolek Pár kapek ve spolupráci s dalšími nadšenci v divadle uspořádá benefiční výstavu fotografií z oblastí zasažených tornádem, která bude spojená s dobročinnou sbírkou. "Všechny peníze půjdou těm, kteří je potřebují," ujišťuje Vítězslav Wejmelka.
Neodejdu, budu dál pomáhat, tvrdil mi Víťa po 50 dnech práce v obcích postižených tornádem. Neodejdu, trvá na svém i po více jak 100 dnech. Tady je jeho příběh i povídání. Natočil jsem ho poté, co jsem se za ním vydal hned po skončení volebního psaní.https://t.co/dDqeZzVdwk pic.twitter.com/jyHijQldWc
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) November 1, 2021
