Kvůli přístupu k testům se na soud obrátila žena z Brna. Podle soudu skutečně šlo o nerovné zacházení, které "ve svých důsledcích postrádalo racionální vztah k účelu mimořádného opatření" a nemohlo naplnit primární cíl, tedy omezit šíření covidu-19.
Druhotným cílem byla motivace dosud neočkovaných k vakcinaci. Ministerstvo zdravotnictví argumentovalo tím, že i neočkovaní měli nárok na hrazené testování, pokud vykazovali příznaky nebo měli rizikový kontakt.
V ostatních případech však preventivní testy představovaly pouze "vstupenku k volnočasovým aktivitám", tehdy podmiňovaným vakcínou, prodělanou nemocí nebo negativním testem.
Lázeňskou péčí se soud zabýval z podnětu pacientského Klubu bechtěreviků. Nejprve podnět odmítl, po zásahu Ústavního soudu rozhodl znovu a klubu částečně vyhověl. Mimořádné opatření označil za "nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů". Ministerstvo podle soudu dostatečně jasně nevysvětlilo, proč právě samoplátci znamenají tak velké riziko.
Lázně mohli v době platnosti mimořádného opatření využívat pouze lidé s pobytem hrazeným ze zdravotního pojištění jednou za 12 měsíců. Lidem s Bechtěrevovou chorobou však prospívá častější pobyt v lázních. Nemoc se projevuje bolestmi a ztuhlostí páteře, která se postupně stává méně ohebnou.
Opatření, která v mezičase pozbyla platnost, soud už nemohl zrušit. Proto pouze uvedl, že ve sporných bodech byla v rozporu se zákonem. Podobně už upozornil na nedostatky v desítkách dalších opatření. Nejčastějším problémem bylo chybějící nebo kusé odůvodnění.
