Výzkum odhalil v nádobě látku miliacin, kterou vědci považují za indikátor prosa. Paleobotanikovi Liborovi Petrovi se navíc podařilo objevit pozůstatky přidaných bylin a archeobotanik Jaromír Kovárník zase doložil vaření škrobových zrn. Dvojice archeologů Martin Golec a Zuzana Golec Mírová pak na základě těchto objevů interpretovali obsah nádoby jako pivo.
„Právě tato rostlinná směs nás vedla k úvahám o pivu dochuceném hořkými bylinami,“ uvedl Martin Golec. „Kriticky nelze vyloučit použití směsi na přípravu hořkého kašovitého pokrmu, který by však byl nejspíše nepoživatelný,“ dodala Golec Mírová.
Na analýzách se podílel tým specialistů z Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedle výzkumu univerzitních vědců, prošla bronzová nádoba také více než tříletou konzervací, kterou vedli restaurátoři Východočeského muzea v Pardubicích.
„Vědro z Kladiny na Pardubicku patří bezesporu k nejvzácnějším exponátům sbírek pardubického muzea, proto mu také odborníci věnují pozornost již od roku 2017,“ uvedl ředitel muzea Tomáš Libánek. Za dva roky by nádobu mohla spatřit i veřejnost. „Po náročné konzervaci, která skončila teprve v létě, chystáme v roce 2023 speciální stálou expozici věnovanou tomuto unikátnímu nálezu,“ přislíbil Libánek.
Chemik a zároveň zkušený domácí pivovarník Lukáš Kučera se pokusil podle nalezených pozůstatků látek takový nápoj vytvořit. „V minulosti byla piva kvašena takzvanými divokými kvasinkami, u nichž je výsledek vždy neznámý. Obecně jsou takováto piva poté velmi kyselá a více připomínají víno nebo zkvašený mošt. Můžeme tedy říct, že se pivo blížilo dnešnímu stylu lambik, ale hořčené bylinami. Pivo se nám podařilo také uvařit,“ popsal Kučera.
Kladinská nádoba je významným unikátem
Kladinskou nádobu archeologové považují za přechodný typ, který vznikl v pozdní době bronzové. Výzdoba se pak plně hlásí k tradici závěru doby bronzové, což ve střední Evropě odpovídá zhruba době 800 let před naším letopočtem. Četné paralely odborníci našli především na území Karpatské kotliny (dnešní Maďarsko). Šlo především o vědra typu Hajdúböszörmény, pojmenované podle maďarské lokality nedaleko Debrecínu.
Nicméně i zde jsou rozdíly, a to v nápadné výšce kónického těla nádoby, v uspořádání zdobných motivů a také v pečlivosti provedení, kterým český exemplář ostatní výrazně předčí.
„Lokalizace v krajině, exkluzivita nálezu v rámci východního Polabí a zejména obsah luxusní nádoby dovolují výzkumnému týmu představit hypotézu o rituálním významu nálezu,“ poznamenal iniciátor výzkumu archeolog Jan Jílek. „Na základě těchto indicií můžeme uvažovat, že nádoba byla uložena do země jako obětina věnovaná blíže neidentifikovanému božstvu, pantheonu lidu popelnicových polí. Jednalo se jistě o významnou událost pro místní elitní komunitu slezskoplatěnické kultury, která mohla být spojena se slavností k uctění božstva,“ dodal.
