Proč jste kandidoval do Poslanecké sněmovny, když jste měl mandát v Senátu?
Kandidoval jsem proto, abych podpořil hnutí ANO. Měl jsem nabídku na to, abych se stal lídrem kandidátky v Královéhradeckém kraji. To jsem odmítl, protože jsem jednak v Senátu, ale také proto, že Poslanecká sněmovna je časově nesrovnatelně náročnější.
Na kandidátku jsem šel bez ambicí. Řekl jsem ale, že pokud chtějí, aby Hlavatý na kandidátce byl, tak ať mě napíšou někam dozadu. Nekontroloval jsem si ani, na kterém místě jsem napsán. Vyznění mělo být takové, že Hlavatý stále stojí za hnutím ANO, nic jiného jsem tím nemyslel. Bylo to čisté a transparentní rozhodnutí.
Takže jste prostě cítil, že byste měl nějakým způsobem vyjádřit podporu hnutí ANO Andreje Babiše?
Ano. Když se neustále do pana Babiše kope, tak ať někdo z podnikatelské oblasti poukáže na to, že stále stojíme za panem Babišem. Byl jsem však naivní, pokud jde o zvolení. Jsem obecně emoční a naivní člověk. I v podnikání se setkávám čas od času s tím, že jsem překvapený, protože se všichni nechovají jako já. Kariéru poslance jsem ani neplánoval. Nikdo tomu ani pomalu nemohl uvěřit, že nemám možnost volby.
Vy jste tedy nepočítal vůbec s tím, že vás lidi zvolí?
Já jsem s tím nepočítal. Kdybych chtěl být poslancem, tak bych byl napsaný na prvním či druhém místě. Ale protože jsem tušil, co to přibližně obnáší a jak je to časově náročné, tak jsem to odmítl. Zvládat časově práci poslance a ředitele firmy, která má tisíce lidí, by nešlo. Ta práce mě baví.
Podle vás by měla existovat možnost volby, jestli zůstanete senátorem, nebo se nově stanete poslancem?
Myslím si, že zákony by měly dovolit lidem si v tomto směru vybrat. Vidím tam nedemokratičnost. Jsem emoční člověk, proto nějaká dřívější vyjádření byla trochu přestřelená, ale mé pocity byly takové, že proč bych neměl mít nakonec možnost volby… Co tomu brání?
Ústava České republiky.
Už to vím, ale už to dál nechci pitvat. Jedna volba byla, že bych z politiky odešel úplně. Nejsem už senátor a někdo by mě mohl nahradit. Zvažoval jsem, zda v politice vůbec zůstanu. Ale rozhodl jsem se být poslancem.
Připouštíte, že byste ještě své rozhodnutí změnil a vzdal se mandátu?
Ne, počítám s tím, že jsem byl zvolen poslancem a budu jím. S tím jsem se vypořádal. Někteří to připodobňují k dřívějším případům, ale můj případ je první takový. Judikatura na to reagovala a zobecnila, že se stáváte poslancem zvolením, a ne jmenováním.
A to jste nevěděl, že poslancem se stáváte zvolením, ne jmenováním?
Nevěděl. Samozřejmě že jsem to nevěděl. Můžu vám říct, že i mé okolí a třeba právníci ve firmě tomu nemohli věřit. Teď nemluvím o ústavních právnících, ale obecně. Museli se podívat, jak je to s tím zvolením. Tohle nečekal nikdo, natož abych to čekal já.
Ústava nedovoluje lidem vybrat si. Dnes za mnou přišli lidi s tím, že se dozvěděli, že už nebudu senátor. Takže jsem jim odpověděl, že to nevěděl nikdo, že mi ten mandát automaticky hned zanikne. Kroužkovali mě, protože mě mají rádi, respektují mě a podle jejich slov mi ty hlasy nedali, abych se stal poslancem. Tímto způsobem mi vyslovili důvěru.
Tu možnost vybrat si, jak říkáte, jste ale měl hned na začátku, když jste se rozhodoval kandidovat do sněmovny.
Ano, to je demokracie, měl jsem možnost volby a rozhodl jsem se. Ale zase jsem zpět u toho, že jsem nevěděl, že když tuto možnost volby mám, tak pak už nemám tu druhou šanci zvolit si Senát. V tomto případě jsem selhal já. Můžu se zlobit jen sám na sebe a nemůžu z toho obviňovat nikoho jiného.
Věděl jste vůbec předem, že volené funkce senátora a poslance jsou neslučitelné, tudíž některá z nich zanikne?
Neslučitelnost mandátů je naprosto jasná. Dívám se na to selským rozumem, samozřejmě že to je jasné. Ale stále jsem předpokládal, že v období, než budu jmenovaný a složím slib, tak mám stále možnost té svobodné volby a že mi demokracie tu svobodnou volbu umožní.
Nebylo by namístě, vzhledem k tomu, že se v politice pohybujete už nějakou dobu, znát ústavu?
To asi ano. Po bitvě je každý generál. Kolik takových situací nastane i v osobním životě a člověk si řekne: "Já blbec, proč jsem si to nezjistil." Mám tu právní oddělení, všichni věděli, že kandiduji do Poslanecké sněmovny, ale nikdo mi neřekl, že když mě zvolí, tak končím v Senátu. Nikoho to nenapadlo.
Ale teď tu judikaturu, která tu je a o níž jsem nevěděl, respektuji a nemám s tím žádný problém. Ze začátku mě to zaskočilo, proto jsem se o demokracii a svobodě vyjadřoval víc emocionálně. A funkci poslance budu vykonávat řádně a současně dál zůstanu ředitelem firmy. Stále se cítím v takové kondici, že obě funkce zvládnu. Nedokážu však říci, zda to zvládnu na celé funkční období, protože je mi devětašedesát let a člověk nikdy neví, co se stane.
Nemohou mít někteří voliči pocit, že si z nich děláte legraci, když jste kandidoval a nechtěl jste být poslancem?
Určitě jsem si z voličů legraci nedělal. Nemám to v povaze. Celý svůj život nikoho nepodceňuji a nedělám si z nikoho legraci. Naopak jsem vstřícný, otevřený člověk a dbám na své chování a vystupování. Takže netuším, proč bych si z nich měl dělat legraci.
Protože jste se nechal napsat na kandidátku, i když jste vůbec neměl zájem být poslancem.
Kdybych o to usiloval, abych se stal poslancem, tak jsem byl v čele kandidátky. Hlavní důvod je stále stejný. Vyjádřit podporu hnutí ANO a panu Babišovi. Na všech kandidátkách jsou přece lidé, kteří ukazují své sympatie vůči té straně, ale neusilují o to, aby se dostali do sněmovny.
