Praha - Je to ideál, ke kterému mají české železnice zatím daleko. Přijít na nádraží, koupit si jízdenku a nastoupit do prvního vlaku, který odjíždí správným směrem. Bez ohledu na to, jestli je to souprava Českých drah (ČD), RegioJetu, Leo Expressu, či jiné dopravní společnosti.
V mnoha evropských zemích se byli dopravci schopni na vzájemném uznávání jízdenek dohodnout sami. V Česku však veškeré pokusy selhaly. Na ministerstvu dopravy tak až nyní vzniká první konkrétní plán na sjednocení a uznávání jízdenek.
"Původně jsme mysleli, že dopravci se domluví i bez naší tvrdé ingerence, ale už je jasné, že ne, takže by bylo vhodné, aby stát zasáhl,” uvedl ředitel Odboru veřejné dopravy ministerstva Ondřej Michalčík.
Plány ministerstva se opírají o dva klíčové prvky. Prvním je státní clearingové centrum, které by sloužilo jako finanční most mezi dopravci. Každá společnost by si v něm mohla vést účet, na který by oboustranně proudily peníze mezi firmami.
Druhým stěžejním prvkem je vytvoření jakési státní jízdenky, kterou budou muset všichni dopravci uznávat. Podle Michalčíka se plánuje i existence zpátečních, měsíčních, ročních a síťových jízdenek, obdoby In 50 či 100, které mají ČD. Chystají se i slevy pro děti a výhledově možná i pro důchodce.
Systém ale zároveň nebude žádnému dopravci bránit, aby si mimo vytvořený státní tarif, stanovený buď jako kilometrický, nebo podle zón, nabídl svůj vlastní. Na trati Ústí–Praha by tak cestující za přenositelnou jízdenku zaplatil například 90 korun při cestě jakýmkoli vlakem, zatímco akční jízdenka od jedné z firem, které by tam vlaky vypravovaly, by mohla být o něco levnější. Třeba za osmdesát korun.
Zatímco jednotlivé univerzální jízdné by tak nejspíš bylo o něco dražší než akční nabídky jednotlivých firem, u slevových karet to podle Michalčíka tak jasné není. “Chceme samozřejmě systém vymyslet tak, aby se cena nevzdalovala od nabídky jednotlivých dopravců, aby byl pro lidi atraktivní, aby ho nevyužívalo například jen osm procent cestujících a zbytek si dál kupoval mnohem levnější jízdenky a karty od jednotlivých společností,” řekl.
Jednotná jízdenka by měla začít platit za dva roky. “Ideální termín je prosinec 2019, v té době končí desetileté smlouvy Českých drah a v nových už bychom chtěli mít i podmínku o uznávání jízdních dokladů i ostatních dopravců,” dodal Michalčík.
Vypracování systému ministerstvo zadalo státnímu podniku Cendis (Centrum dopravních informačních systémů), který úřad založil před dvěma lety zejména kvůli správě silničního mýtného. “Jsme nyní v přípravné fázi, diskutujeme, jak by systém mohl vypadat, nejpozději do léta ministerstvu navrhneme jeho podobu. Pak na něm začneme pracovat tak, aby byl funkční v roce 2019,” uvedl Jan Paroubek, který v podniku vede tým, který na projektu pracuje.
Myšlenku sjednocení jízdenek dlouhodobě vítají soukromí dopravci RegioJet, Leo Express i další. České dráhy dosud vzájemné uznávání jízdenek odmítaly a zdůvodňovaly to hrozbou vytvoření kartelové dohody. Zřízení státního clearingového centra a jednotného státního drážního tarifu však vítají. “České dráhy dlouhodobě upozorňují na nutnost organizace uznávání jízdenek, resp. tarifní integrace na železnici ze strany objednavatele dálkové dopravy,” uvedl tiskový mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský.
Podle stanoviska drah je to však jen část problematiky. “Pro skutečně dobře fungující systém integrace, jako mají například ve Švýcarsku, je nutné také nastavení mnoha pravidel a splnění řady dalších podmínek, například pravidla pro rozúčtování tržeb, problematika souběhu státního tarifu a komerčních nabídek jednotlivých dopravců, především na souběžných linkách, uznávání mezistátních jízdenek či pravidla pro odškodnění cestujících,” doplnil Šťáhlavský.
Ministerstvo říká, že na vše myslí. “O problémech víme. O každé z těchto oblastí budeme s jednotlivými dopravci o formě řešení jednat,” reagoval Michalčík.
