Jednotka vojenské policie KAMBA se za normálních okolností stará o bezpečí českého velvyslance v Kábulu. Při probíhajícím převratu v Afghánistánu ale měla zcela jiný úkol - dostat afghánské zaměstnance ambasády a spolupracovníky české armády do letadla a poslat je pryč ze země.
První den evakuací proběhl bez větších komplikací, v relativním klidu se podařilo vypravit letadlo se všemi šedesáti pasažéry. Druhý den se však letiště začalo hemžit lidmi a Tálibán si vytvořil na přístupové komunikaci kontrolní stanoviště. "Pak už nebylo možné, aby se lidé dostali k bráně na letiště," popisuje kapitán jednotky pro Radiožurnál.
Aby mohla česká jednotka dostat do letadla dalších sedmdesát zaměstnanců ambasády a spolupracovníků české armády určených pro evakuaci, musela podniknout těžký úkol - jít s Tálibánem vyjednávat. "Necháte všechny zbraně na základně a jeden odvážlivec se vydá do království Tálibánu a zkusí tam najít někoho, s kým by se dalo vyjednávat," popisuje situaci šéf jednotky.
Kapitán se tedy vydal s rukama nad hlavou a českou vlajkou na kilometr vzdálené kontrolní stanoviště. Aby ochránil svůj tým, šel sám - u stanovišť v tu dobu panovala vřava, Tálibánci téměř neustále stříleli do vzduchu, aby zahnali obyvatele, kteří se snažili dostat na letiště. Jednu zbraň si tedy s sebou přeci jen vzal - pečlivě uschovanou pistoli.
Nezastírá, že měl v tu chvíli strach. "Stříleli tak, že tam se to všude odráželo, takže to lítalo všude kolem. Největší strach jsem ale měl z toho, že tam někdo přijde a odpálí se," vzpomíná.
Na check-pointu našel tři lidi v turbanech, o kterých usoudil, že jsou velitelé. "Přišel jsem za nimi, ukázal jsem jim diplomatický pas a českou vlajku. Oni si to prohlídli. Mluvil jsem na ně anglicky, nereagovali, což mě nepřekvapilo. Ale mávli na člověka, který přišel a měl výbornou angličtinu, britskou," říká.
Tento muž se ujal role tlumočníka a vyjednávání mohla začít. Nakonec byla úspěšná. Kapitánovi se podařilo tálibánce přesvědčit, že je vysoce postavený diplomat s úkolem evakuovat své lidi. Aby mu povolili převést spolupracovníky české armády, tvrdil o nich, že jsou to zaměstnanci ambasády.
Tálibánci mu uvěřili. Kapitán tedy mohl přejít k další části úkolu - najít před check-pointem všechny lidi, které měl pro daný den na seznamu. Jejich počet přesně seděl na volná místa v letadle.
Někteří se mu u kontroly hlásili sami, když viděli, že má na hrudi připevněnou českou vlajku. Jiné mu paradoxně pomáhali hledat sami tálibánci. "Po několika hodinách jsem si s nimi začal rozumět tak, že když jsem ukázal na seznamu, že potřebuju tuto rodinu, tak přišli k druhému check-pointu a rodinu prostě vyvolali," popisuje.
"Za čtyři dny jsme naspali čtyři hodiny"
Nakonec se mu i v tento den podařilo najít všechny rodiny ze seznamu. Převést 70 lidí trvalo asi šest hodin.
Akci se nezdráhá označit za nejnáročnější moment své dosavadní kariéry. "Za poslední čtyři dny jsme naspali asi čtyři hodiny. Každý, kdo měl chvilku, třeba seděl v autě, tak spočinul, zavřel oči. V padesátistupňovém vedru to bylo ale po psychické i fyzické stránce nadlimitně těžké," svěřuje se.
Před svým úkolem neprošel kapitán žádným diplomatickým výcvikem, na podobné situace se ale podle něj stejně připravit nedá žádným kurzem ani školou. "Buď to člověk v sobě má, troufne si na to s někým mluvit a jednat pod tlakem, nebo na to nemá a pak na misi tohoto charakteru nemá co dělat," dodává.
