Proč cesta Petra Artona do Velké Británie a k Royal Air Force byla tak složitá? Pozdější českoslovenští letci RAF se do Anglie dostali zpravidla přes západní Evropu, kdežto on z Československa utíkal přes Polsko, Litvu a Rusko do Japonska, odtud se dostal přes Šanghaj, Singapur a Jižní Afriku do Anglie…
Ano, byla složitá, také se připravovaná kniha o něm jmenuje Anabáze Petra Artona. Narodil se na předměstí Varšavy, pak se přestěhoval s rodinou do Teplic, kde od tří let vyrůstal v německém židovském prostředí. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 ho však rodiče dali do české školy.
Po záboru Sudet utekla rodina do Prahy a dále se snažila všemožně dostat před nacisty nejen z Československa, ale z Evropy. Měli už vyřízená víza do Brazílie, ale okupace zbytku republiky jim zabránila v odjezdu. Stejně jako většina tehdejších uprchlíků tak zvolili možnost útěku přes Ostravu do Polska.
Otci a sestře Artona se podařilo odjet do Británie, sedmnáctiletý Petr s bratrem Jindřichem a matkou však museli čekat na vízum. Po německém napadení Polska museli prchat před postupující armádou na východ, až se po dramatických peripetiích dostali do Litvy. Rok zůstali ve Vilniusu, kde kluci chodili do školy, matka se snažila vydělávat na živobytí a dostat je za manželem a dcerou do Británie. Petr Arton zde pod vlivem nejlepšího přítele přijal komunistické ideály.
Jak se dostal z Litvy do Japonska?
Japonský diplomat Čiune Sugihara, působící v té době v Kaunasu, vydal kolem pěti tisíc víz evropským Židům, kteří prchali před nacismem. Naštěstí se bratru Jindřichovi podařilo pro všechny tři víza obstarat. Zařídil i tranzitní víza přes Rusko a dostali se do Japonska. Tam zase chodil do školy, ale když se dozvěděli, že v Šanghaji pořádá československá armáda nábor dobrovolníků, chtěli se okamžitě přidat. Někdo jim poradil, aby se dali pokřtít a dostali se tam s pomocí křesťanských podpůrných organizací. To se jim skutečně podařilo a Petr Arton i se svým bratrem vstoupili do armády.
Historik Adam Hradilek
Adam Hradilek (1976) je český historik zabývající se novodobou historií a publicista. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Podílel se na dokumentárním seriálu Českého rozhlasu Příběhy 20. století, na dokumentárním cyklu České televize Čechoslováci v gulagu či na projektu Člověka v tísni Příběhy bezpráví. Od roku 2011 vede výzkum v ukrajinských a ruských archivech k tématu perzekuce českých občanů v SSSR.
S ním tedy odjel do Anglie?
S několika dalšími československými dobrovolníky se plavili do Anglie kolem Jižní Afriky, kde se jim porouchala loď, takže nějakou dobu bydlel v Kapském Městě a Durbanu, kde se již pod vlivem komunistických myšlenek zúčastnil demonstrací za práva lidí černé pleti. Nakonec úspěšně dopluli do Británie, kde prodělal letecký výcvik. Poslední operační výcvik se odehrál na Bahamách, kam se doplavil přes Kanadu a Floridu, a pak zase zpět k anglické RAF.
Co přesně v Royal Air Force u 311. bombardovací perutě dělal?
Byl navigátorem Liberatoru (americký bombardovací letoun - pozn. red.) a hlídkovali zejména v Biskajském zálivu, kde měli bránit činnosti německých ponorek. Koncem války se zúčastnil i dalších bombardovacích operací a těsně po válce převáželi v bombardérech české uprchlíky z Británie zpět do Československa. V jednom z Liberatorů málem zahynul při havárii, ale nakonec celá posádka šťastně přežila.
Hned v několika zdrojích se píše, že Petr Arton posloužil Janu a Zdeňkovi Svěrákovým jako předloha postavy Františka Slámy ve filmu Tmavomodrý svět. Říkalo se přitom, že hlavním předobrazem byl stíhací letec František Fajtl.
Já nevím, kdo byl hlavní inspirací při tvorbě postavy, ale Petr Arton předlohou k Františku Slámovi s největší pravděpodobností nebyl. Není jediný důvod, proč by to tak mělo být.
Jak časté či naopak výjimečné bylo, že v Královském letectvu létal přesvědčený komunista?
Bylo jich tam jen pár. Komunisty v RAF se mimo jiné zabýval můj kolega Ladislav Kudrna, který k tomu do připravované knihy o Artonovi napsal kapitolu. Arton je unikátní tím, že po válce velmi aktivně vystupoval ve prospěch komunistické strany, byl komunisty považován za jediného spolehlivého spolupracovníka z řad západních letců a hojně využíván k propagandě. Například vedl agitační průvod veteránů na podporu komunistické strany před volbami v roce 1946. Pro komunisty bylo velmi cenné, že v britské uniformě vykládal o mnichovské zradě Západu a podobně.
A nebyl nebezpečný pro spolubojovníky v RAF?
Za války ne, měli stejný zájem - porazit nacistické Německo. Byl to zapálený idealista. Po návratu do vlasti ale již aktivně pracoval ve prospěch KSČ a například podával bezpečnostním složkám pod kontrolou komunistů osobnostní charakteristiky jeho kolegů z RAF.
V audiorozhovoru, který jste pro Paměť národa s panem Artonem vedl, opakovaně vychvaluje Bedřicha Reicina, po únoru 1948 náměstka ministra obrany, jenž byl známý drsnými čistkami v armádě, při nichž byl vyhozen i František Peřina, stíhací eso RAF, a mnoho dalších. Proslulý byl i zaváděním krutých výslechových metod či shromažďováním i vyráběním kompromitujících materiálů na vojáky a demokratickou opozici. Jak je to možné?
Znal ho v určité funkci a v určité době, protože z vlasti definitivně odešel v roce 1947, tedy před komunistickým pučem a nejhoršími zvěrstvy. Odmítal uvěřit, že byl Bedřich Reicin zločinec. Během jedné z návštěv Artona jsem mu ukázal knihu historika Františka Hanzlíka "Bez milosti a slitování - Bedřich Reicin, fanatik rudého teroru" a on mi překvapeně říkal: "Aha, tak on je Reicin v Čechách vnímán spíš negativně?" "Petře, on je u nás vnímán jako jeden z hlavních strůjců bezpráví a komunistického teroru," odpověděl jsem mu. A to byl opravdu hodně překvapen.
Jako agent komunistické rozvědky odjel Arton v roce 1947 zpět do Velké Británie. Jak aktivní v této roli byl?
V roce 1947 odjel studovat na London School of Economics již s neurčitým závazkem vůči svým nadřízeným, kteří jeho odjezd podpořili. K definitivnímu zaúkolování ze strany tehdejšího velitele Státní bezpečnosti Osvalda Závodského ale došlo až koncem roku 1948 při Artonově návštěvě Prahy. V Británii měl informovat o československých emigrantech, kontaktovat spolupracovníky a posílat zprávy do Československa. To skutečně několikrát udělal, spolupráce ale nebyla rozsáhlá a velmi záhy se z toho snažil vymanit.
Proč? Už vychladlo jeho nadšení pro komunistickou myšlenku?
V Anglii chodil na vysokou školu ekonomickou, pomáhal otci v jeho zdejším obchodě s látkami, a jak sám říká, když vydělal první milion, přestalo ho dění ve vlasti zajímat a snažil se od rozvědky distancovat. Rovněž začal mít z vývoje událostí strach. Když byl v roce 1948 naposledy v Praze na návštěvě, měl prohlídku pobytu, bál se, že ho sledují, a kolegové ho varovali, že mu hrozí nebezpečí. Přepadla jej panika, s nikým se nerozloučil, skočil na vlak a ujel za hranice.
Jak došlo v roce 1954 v Británii k jeho odhalení?
Arton se dostal do hledáčku britských tajných služeb záhy po příjezdu do Británie kvůli svým aktivitám v různých levicových a komunistických organizacích, které britské úřady monitorovaly. Jako agent v očích Britů postupně vykrystalizoval díky poznatkům různých služeb, ale i kvůli udání ze strany bývalých kolegů z 311. peruti, kteří opět uprchli do Británie. K definitivnímu odhalení došlo v roce 1954, kdy Britové zadrželi československou agentku Zdenku Schonovou. Ta při výslechu přiznala, že se s Artonem zpravodajsky stýkala a například od něj i převzala peníze a fotoaparát. Krátce nato ho zatkli a uvěznili.
Nakonec dopadl dobře, Britové ho vyhostili do Izraele. Proč byli tak shovívaví?
Jeho zpravodajskou činnost Britové vyhodnotili jako málo významnou, navíc zaměřenou zejména na českou komunitu. V době odhalení měl krátce před svatbou, která by mu umožnila získat britské občanství. Úřady se tak rozhodly rychle jednat a učinily Artonovi nabídku, kterou přijal. Umožnily mu svatbu s anglickou snoubenkou, ale okamžitě poté ho eskortovaly na letiště, odkud novomanželé odjeli do Izraele. V případě Petra Artona bez možnosti návratu.
Co víme o jeho životě v Izraeli v letech 1955-2021?
Nejdřív se ocitl pod drobnohledem izraelské tajné služby, mysleli, že jde o významného agenta, nedůvěřovali mu a zkoušeli ho vytěžovat. V roce 1955 se ho snažili získat, když chtěli zamezit Československu, aby dodávalo zbraně do Egypta. On ale odmítl, už nechtěl s žádnými tajnými službami spolupracovat. Dál se věnoval obchodu s látkami, šicími stroji a v podstatě vším možným.
Je vlastně Petr Arton kladná, či záporná postava československých dějin?
Já nechci Petra Artona soudit, zvláště nyní. Snažil jsem se pomocí řady rozhovorů zachytit jeho pozoruhodný příběh jako statečného člověka, který stál na straně dobra i zla, a doplnit jej o poznatky z archivů československých a britských služeb. Jen jeho spis britské kontrarozvědky má přes 1300 stran. Důležité je, že byl ochoten mluvit, podat svědectví o svém vlastním životě, o motivacích a postojích.
Došel pan Arton nějaké sebereflexe?
Dlouhá léta jsem čekal, zda někdy vyjádří lítost nad tím, že je spoluzodpovědný za osud svých spolubojovníků z RAF, které komunistický režim po roce 1948 krutě postihl, nebo vůbec za osud republiky, za jejíž svobodu bojoval. On samozřejmě ze všeho brzy vystřízlivěl a uznával, že byl stran komunismu přílišný idealista. Hlavní selhání ale viděl na straně jiných - zejména mocností, které Stalinovi umožnily ovládnout střední Evropu.
