Kdo má osobní údaje, vládne, říká končící šéf ochránců dat

Marek Pokorný Marek Pokorný
25. 8. 2015 6:32
Ředitel Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec v srpnu odejde z funkce. V rozhovoru tvrdí, že osobní data jsou uhlím 21. století a že žijeme v době Velkého bratra.
Igor Němec, předseda ÚOOÚ
Igor Němec, předseda ÚOOÚ | Foto: Marek Pokorný

Praha - Po deseti letech opustí koncem srpna post předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec. Bývalý člen ODS a v minulosti například i ministr kontroly, vedoucí úřadu vlády, pražský primátor či také prezident šachového svazu uvolní funkci bývalé ústavní soudkyni Ivaně Janů.

Němcovo působení v čele instituce, která má chránit data občanů, je rozporuplné. Jeho rozhodnutí nezřídka končila před soudem, který je následně rušil.

Naposledy Němcův úřad prohrál, když soud zrušil pokutu, kterou ochránci dat udělili majiteli firmy Ekolo.cz. Podnikatel na Facebooku zveřejnil snímek zloděje, který mu ukradl elektrokolo za 30 tisíc korun. Podle úřadu tak živnostník porušil osobnostní práva zloděje.

Soud se podnikatele zastal a pokutu zrušil, přesto je ale Němec dodnes přesvědčen, že jeho úřad postupoval správně.

Aktuálně.cz: Jak se vám za těch deset let v úřadu změnila náplň práce?

Obrovsky. Když jsem nastupoval, slovo Facebook neexistovalo. A také nikdo nic nevěděl o ochraně osobních údajů. Podařilo se nám to téma zpopularizovat. Lidé za těch deset let začali cítit, že osobní data není jen tak něco ve vzduchu, ale že to může být obchodní artikl a že existují skupiny lidí, kteří o tento artikl mají velký zájem. A tak se začali ptát proč.

A.cz: Řešíte „fejsbuky“?

Víceméně jen na evropské úrovni, kde se snažíme dotlačit provozovatele, aby podmínky, které uvádějí, byly srozumitelné a aby lidi věděli, s čím souhlasí. Ale Facebook je dobrovolná věc, považuji ho sice za katastrofu pro mladé, ale je to jejich volba.

A.cz: Myslíte, že se vám podařilo bránit zmíněným skupinám, aby ta data zneužívaly?

Jsem stoprocentně přesvědčen, že hodně. Jenom proto, že se úřad dostal do povědomí jako nekompromisní, nezávislý orgán, který v těchto případech zasahuje. Už sama existence úřadu znamenala, že řada institucí sebereflexně ubrala na tempu sběru a zpracovávání osobních údajů.

Máme ale i jednu kauzu, která se dlouhodobě nedaří řešit. To je falešný centrální registr dlužníků – CERD, který se přesouvá po zahraničí a vede takzvané dlužníky a v podstatě se jedná o podvod.

A.cz: Můžete to popsat?

Vedou někoho jako dlužníka jen proto, že ho tam někdo nahlásí. A pak mu za úplatu dají výpis, že dlužníkem není. Přitom je to úplně bezcenné. Snažíme se proti tomu zasahovat ve spolupráci se zahraničními partnery, ale stále se to nedaří.

A.cz: Kdo za tím stojí, tušíte to?

Samozřejmě, známe to jméno (jak informoval online deník Aktuálně.cz minulý týden, hlavním hybatelem celého byznysu v Česku je údajně Jiří Jehlička, ačkoliv úředně se to zatím prokázat nepodařilo - pozn. red.).

Víte, osobní údaje, to je uhlí jednadvacátého století. A kdo tyto informace bude mít pod kontrolou, ten bude vládnout světu. Protože za dvacet let nebude moci nikdo kandidovat na prezidenta, aby nebyl buď koupitelný, nebo vydíratelný. To pokud bude nějaká skupina lidí, která bude mít přístup k informacím a bude je moci ovlivňovat.

A.cz: Co se podle vás za těch vašich deset let podařilo?

Že jsme naučili lidi, že se osobní údaje můžou zpracovávat na základě souhlasu nebo zákona a ti lidi už to umí.

Tím, že už to vše mají zažité, tak se můžeme věnovat jiným věcem. Typický příklad jsou kamery ve školách, měli jsme na ně desítky stížností. Před třemi lety to byl obrovský boom, řešili jsme tři případy týdně, nyní za dva roky ani jeden. Už je vyřešené, kde a jak můžou být a nikdo o tom nepochybuje.

Prosadili jsme třeba i to, že nejsou podpisové vzory ve sbírce listin či že nejsou rodná čísla v rejstříku. Nebo že nelze vyhledávat v katastru nemovitostí podle jména. Tedy že když někdo vidí nějaký pozemek, může se podívat na to, kdo jej vlastní, ale už ne vyhledávat pozemky podle jména.

Také jsme zastavili nelegální sběr dat Státním ústavem pro kontrolu léčiv, kterému jsme dali druhou největší pokutu v naší historii – 2,3 milionu korun. A v případě S-karet, kde jsme dali pokutu dokonce 2,5 milionu, jsme přispěli k tomu, že se prokázalo, že ten systém je nedomyšlený.

Století Velkého bratra

A.cz: Před časem jste říkal, že toto století je stoletím Velkého bratra…

To se vůbec nezměnilo, je to naopak ještě horší. Jsou čím dál častější krádeže identity, množí se stížnosti na ně. Objeví se tak, že někdo spáchá nějaký trestný čin na cizí jméno. Třeba si na ukradený doklad koupí mobil. I když to řeší policie, k nám se to dostane proto, že ten člověk, když už vše s policií vyřeší, tak zjistí, že je neoprávněně veden v databázi dlužníků.

A.cz: Jak takovým lidem můžete pomoci?

V tom okamžiku porušuje zákon ten, kdo zpracovává databázi dlužníků. Porušil zákon tím, že zpracovává nepřesné údaje. Můžeme mu dát pokutu a přikázat, aby ten záznam odstranil.

A.cz: Ale je řada případů, kdy jste prohráli nebo vedete spor o vámi uložené pokuty.

Nemáte úplně pravdu. Koukal jsem do statistiky a měli jsme 88 věcí, které skončily u soudu. Z toho jen třináct jsme prohráli.

A.cz: Ale o některých se mluví více. Například o případu třebíčského novináře Františka Ryneše, který natočil útočníky na svůj dům – a vy jste mu dali pokutu, protože v záběru byl i kus ulice.

U Městského soudu v Praze jsme vyhráli, ale pan Ryneš se odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten sice dospěl k tomu, že to bylo zpracování osobních údajů, ale přesto naše rozhodnutí zrušil. Toto je typický případ, kdy nejde o vítěze ani poraženého.

Ochrana osobních údajů je strašně dynamické téma. Jeden zákon, který vznikl v roce 2000, byl pětadvacetkrát novelizován. Stále se vede diskuse, jak se věci mají posuzovat. V případu se dospělo k nějakému závěru, který náš úřad respektuje. Tím se ustaluje judikatura.

Zloděj nad poškozeným

A.cz: A co případ ukradeného elektrokola, kdy ho majitel našel díky zveřejněné fotografii zloděje? Vy jste mu za to zveřejnění dali pokutu, ale Městský soud v Praze ji zrušil s argumentem, že nelze stavět zájmy zlodějů nad zájmy poškozených.

To je případ, který je velmi na hraně. Máme tu řadu stížností typu, že lidé vyvěsí fotku na obchod s textem: dejte si pozor na toho člověka, to je zloděj. Ale co když to nejsou zloději? Lidé, kteří jsou takto poškozeni, si stěžují.

Případ Ekolo.cz je jiný v tom, že ten člověk skutečně zloděj byl. Což se prokázalo. My zastávali právní názor, že když někdo má kamerový systém, může zpracovávat osobní údaje, může filmovat ty lidi – ale je to kvůli tomu, aby to případně předal policii. Tady to on vyvěsil na internet a napsal "to je zloděj".

Kdyby ten člověk zveřejnil na internetu, že hledá toho a toho svědka, a neoznačil ho za zloděje, tak by se tím náš úřad nezabýval. Proto říkám, že je to na hraně, ať rozhodne Nejvyšší správní soud.

A.cz: Podali jste tedy kasační stížnost?

Ano. Aby se řeklo, kde je ta hranice. To bude velký precedent. Protože pak lidi budou moci na internetu označovat kdekoho, o kom se domnívají, že je zloděj.

A.cz: Kritiku jste si vyslechli i v případě zveřejňování platů úředníků. Že ignorujete rozsudek soudu a radíte něco, co je v rozporu s jeho verdiktem.

V rozporu s názorem soud to nebylo – soud rozhodl v jednom konkrétním případě, že nějaká místostarostka má zveřejnit svůj plat. Ale každý případ je jiný, tam se má dělat test proporcionality. Když se jedná o plat starosty, ředitele školy, který má na starosti majetek, nebo hradního kancléře, tak by se měl zveřejnit. Ale pokud jde o kuchařku v jídelně, ne, to je samozřejmé.

A.cz: Spory se vedly i o záznamy z jednání zastupitelstev. Hrozili jste obcím pokutami za to, že je zveřejňují na internetu.

Tady se bavíme o osobních údajích třetích osob, které tam zazní. Tady jsou zákony poměrně dobře skloubeny. Na tyto informace má právo člen obce. To říká zákon o obcích. Z toho je jasné, že zveřejnění na internetu není jen pro členy obce.

A.cz: Ale každý člověk může přijít na jednání zastupitelstva, které je veřejné… Já můžu jet do Ostravy, Hodonína…

Ano, můžete. Ve společnosti ale panuje mylná představa, že zveřejnění a zpřístupnění je to samé. A zveřejnění na internetu je ten nejbrutálnější způsob zpřístupnění. To nejsou ty samé pojmy. Je nekonečný rozdíl mezí tím, že já můžu přijet na zastupitelstvo a poslouchat tam, anebo jestli to je na internetu.

Často se třeba projednávají narozeniny lidí v obci. Jsem hluboce přesvědčen, že jestli přijde někdo a vykrade stařečka na kraji obce, protože se dozví, že má devadesátiny a jde mu popřát jako starosta, za kterého se vydává, to je jen díky tomu, že jsou věci zpřístupněné na internetu. Existují počítačové programy, které pro gangy tyto údaje vyhledávají.

Ty kamery budou níž

A.cz: Před časem jste taky vedli spor se společností Google, která natáčela ulice pro funkci Street View. Spor byl na první pohled paradoxní kvůli výšce jejich kamer a oni museli načas natáčení přerušit.

Ano, nařídili jsme, aby snížili kamery, protože záběry pořizovali v rozporu s účelem, který sami deklarovali. Nebyl to pohled turisty z ulice. Měli jsme řadu stížností, kdy si lidi stěžovali, že ty kamery zabírají to, co je za plotem. Nyní už mají níž kamery.

A.cz: A s tím jste spokojeni?

Osobně s tím spokojen nejsem, protože to je sběr dat, který je na hraně evropské legislativy.

A.cz: Ale lidé mají přece možnost požádat, aby ten jejich dům v záběru rozmazali, jak už to dělají automaticky s obličeji lidí. Nedávno jsem byl v Drážďanech, a když jsem si tam plánoval trasu, narazil jsem na celé takto rozmazané ulice.  U nás na Street View to není.

Asi jsou na to Němci víc hákliví. I když z naší republiky údajně přišlo na 40 tisíc takových žádostí na takové vymazání.

A.cz: A jak to funguje s vymazáváním odkazů na články, na které mají také lidé právo, když se jimi cítí poškozeni?

Čekali jsme, že se náš úřad zhroutí v této souvislosti z návalu práce, ale nepřišla nám jediná stížnost. Tedy na to, že jim vyhledávač nevyšel vstříc.

A.cz: Co byste měli zvládat a nezvládáte?

Velký problém je – a bude i pro moji nástupkyni ve funkci – otázka nevyžádaných obchodních sdělení, tedy spamů. My to pokutujeme, ale pořád těch stížností chodí obrovské množství a těžko to zvládáme.

A.cz: V těch spamech je často uvedeno, že byl zaslán proto, že jsem někde poskytl souhlas. Jak ale prokázat, že ten souhlas jsem neposkytl?

Ano, u většiny stížnosti se ukáže, že ti lidé ten souhlas poskytli.

Ach, ty povodně

A.cz: Když člověk zadá do vyhledávačů jméno Igor Němec, nejčastěji vyskočí citace: „Situace je nadmíru výtečná,“ z července 2002, kdy jste jako primátor komentoval povodeň v Praze krátce předtím, než voda zaplavila metro. Jak na to vzpomínáte?

Ale dopadlo to výtečně, nikdo se neutopil, na rozdíl od jiných měst.

A.cz: Ale provází vás to celých 13 let…

Protože novináři na mě nic nemají. Musejí dát něco negativního. To je jediná věta, kterou proti mně mají za 25 let, co jsem v politice a veřejné správě, a ještě ji takto vytrhli v kontextu. Smrsknout deset let fungování úřadu na kauzu Ekolo.cz a povodně, to je trapné, ne? Ale to proto, že na mě nikdo nic nemá.

To, co tady řekne za bláboly Zeman – ale on jich řekne deset denně, tak už to nikdo nebere vážně…

A.cz: Neuznáváte, že jste to řekl nešťastně? Že situace nebyla tak výtečná?

Věta byla vytržená z kontextu. Situace se měnila vteřinu za vteřinou, navíc vodohospodáři říkali, že by se už neměla hladina zvedat…

A.cz: Tehdy to ale nejspíš zmařilo vaši kandidaturu na primátora při volbách v říjnu 2002…

Tak samozřejmě, to nebylo náhodou. Volby byly za dva měsíce a v ODS se připravoval Bém s Janouškem. Politický boj byl ostrý. Já byl primátor při povodních a nebyl jsem ani v jedné televizní debatě, přitom ve všech se o mně hovořilo. Pozvala mně i Nova do nedělní debaty a pak mi zavolali, ať se nezlobím, že tam místo mě půjde Pavel Bém. Já byl primátorem a ta debata byla o povodních.

A.cz: To si opravdu myslíte, že obsah novin ovlivňují zákulisní hráči?

To jsem si jistý. Stačí, aby "situace je výtečná" napsaly troje noviny za sebou, a už to píší všichni.

Druhou část rozhovoru s Igorem Němcem, kde reaguje na kritiku své nástupkyně Ivany Janů, přineseme na Aktuálně.cz v příštích dnech.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Před pěti lety z bankomatu v Mělníku zmizelo šest milionů korun, policie nyní obvinila dva muže

Policie zadržela dva muže, kteří jsou podezřelí z toho, že před pěti lety vykradli bankomat v Mělníku. Podle kriminalistů z něho odnesli šest milionů korun. Hrozí jim pět až 12 let vězení.

"Pracovali v bezpečnostní agentuře, která poskytuje služby v převozu peněz a provozuje bezpečnostní systémy. Měli tak detailní znalosti o chodu společnosti, znali způsob manipulace s kazetami na bankovky a jejich doplňování do bankomatů," uvedla mluvčí.

Policisté oba, čtyřicetiletého a čtyřiačtyřicetiletého muže, zadrželi 4. prosince. Obvinili je z vloupání.

Zdroj: ČTK
Další zprávy