Jak jste reagoval na výzvu Andreje Babiše? Zvažujete, že byste se případných primárek účastnil?
Zvažuji to.
Je tedy možné, že byste kandidoval na prezidenta?
Mluvit o něčem takovém je předčasné.
Proč?
Protože nevíme, co udělá pan Zeman, jestli bude opět kandidovat, takže je nyní předčasné se o tom bavit.
A kdyby kandidoval, tak by to měnilo situaci v tom, jestli byste se rozhodl kandidovat vy?
Pokud by kandidoval, tak by to situaci do jisté míry definovalo.
Jak definovalo? To znamená, že pokud bude kandidovat, tak byste do volby šel?
Je vedlejší, co bych chtěl já, nebo o čem bych uvažoval. Vedení ANO, jehož jsem součástí, by si muselo sednout a říci si, co budeme dělat, pokud pan Zeman oznámí kandidaturu. Budeme někoho nasazovat? Nebo se s někým spojíme? Nebo to necháme být?
Bylo by pro naši zemi špatně, kdyby Miloš Zeman opět kandidoval?
Myslíte tuto otázku vážně?
Samozřejmě. Bylo by to špatně?
To není korektní otázka. Spolupráce prezidenta a ministra obrany je potřebná pro bezpečnost této země. S panem prezidentem mám korektní vztah.
Což znamená, že osobní názor na něj nemůžete říci...
Jsem rád, že jej obrana země zajímá a neříká, že armáda je zbytečný luxus. Jsme schopni spoustu důležitých věcí dohodnout.
Neohrožuje bezpečnost naší země například tím, že se chová prorusky, že vystupuje proti různým věcem, na kterých se shodne NATO nebo EU?
Čekáte, že řeknu, že ohrožuje? Neohrožuje.
Určitě ne?
Ne! On nedělá exekutivní, výkonnou politiku naší země.
Nevím, jestli chci v politice pokračovat
Jestliže zatím nejste rozhodnutý o kandidatuře na prezidenta, jste rozhodnutý vůbec pokračovat i po parlamentních volbách?
Já to nevím.
Nevíte?
To je velké osobní a lidské rozhodnutí, a já opravdu nevím. Letos mi bude šedesát, a i když se zdravotně cítím dobře, tak život není nekonečný a já nevím, co bude dál.
Babiš o Stropnického kandidatuře
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš potvrdil, že souhlasí s tím, aby jeho hnutí vybralo svého prezidentského kandidáta pomocí primárek. "Já jsem panu Stropnickému říkal, ať se rozhodne, jestli chce kandidovat. Je to na něm. Hnutí ANO může nominovat i další kandidáty, ale neznám nikoho lepšího, než je on," řekl Babiš Aktuálně.cz.
I kdyby hnutí ANO dosáhlo výrazného úspěchu, tak nevíte?
Opravdu nevím. Sám sebe se ptám, jaká je má úloha, co od života ještě
čekám. V životě lze zažít spoustu jiného než politiku. Já jsem prožil mnoho zajímavých a pestrých věcí a nevím, jestli chci politikou strávit další desetiletí svého života.
No ale vzhledem k tomu, že jste kromě ministra obrany také předsedou hnutí ANO v Praze, tak se zdá, že vás politika baví a věnujete se jí naplno.
Ale já se vždycky naplno věnuji tomu, co dělám.
Takže ještě nejste rozhodnutý, že budete kandidovat ve volbách příští rok?
Tak to spíš ano. Zaskočili jste mě. Ale když se podíváte na můj životopis, uvidíte, že u mě plánovat více jak tři měsíce dopředu nemá smysl. Třeba se přede mnou objeví zajímavé pracovní úkoly. Vždycky tomu tak v minulosti bylo, vždycky něco přišlo.
Pokud přežiji Vánoce, budu nejdéle sloužící ministr obrany
Od ledna 2014 jste ministrem obrany. Co pro vás bylo nejobtížnější, když jste na toto "horké" křeslo přišel? A co považujete za nejzásadnější stihnout ještě do konce volebního období?
Resort jsem přebíral ve stavu, kdy se rozpočet na obranu řadu let jenom škrtal, a vojáci si chodili maskáče kupovat do army shopů. Pověst ministerstva vzhledem k mnoha kauzám z minulosti byla mizerná. Rozpočet nám teď roste o deset procent ročně, do skladů jsme nakoupili výstroj za půl miliardy a žádnou kauzu za ty necelé tři roky za sebou nemáme.
Takže máte splněno?
Rozhodně to neznamená, že je hotovo. Bude trvat několik dalších let, než se dotáhnou velké modernizační projekty nebo třeba doplní početní stavy vojáků a aktivních záložáků. To nejde stihnout ze dne na den. Do konce volebního období mě čeká ještě hodně práce.
Kdyby byla možnost pokračovat na postu ministra obrany, je to něco, čemu byste chtěl věnovat další roky života?
Před mým nástupem do funkce byla průměrná životnost na tomto postu deset měsíců. Pokud přežiji Vánoce, budu nejdéle sloužící český ministr obrany. Neříkám to, abych se chlubil. Ale když chce člověk v tom úřadu něco udělat, musí na to mít čas. Od roku 1993 jsem šestnáctý ministr obrany.
Lidé cítí strach, musíme to brát v úvahu
Myslíte si jako ministr obrany, že jsme dostatečně aktivní při řešení uprchlické krize?
Jsem přesvědčený, že jsme dostatečně iniciativní, kromě jiného jsme šli například pomoci Maďarsku s ochranou hranic, přestože to po nás ani nikdo nechtěl. Vojenští zdravotníci pomáhali i v uprchlickém táboře ve Slovinsku.
Neměli bychom ale pomáhat víc? Vždyť například na rozdíl od řady jiných zemí se u nás nestaráme prakticky o žádné uprchlíky. Není naše pomoc nedostatečná?
Co byste si představovali?
Například kdybychom vzali určitou část uprchlíků do naší země...
Musíme ale brát v úvahu to, co chtějí lidé, neříkejme jim nutně voliči, ale občané téhle země. Ti legitimně cítí strach, jsou pod mediální masáží. Každou večeři si pustí televizi a k tomu dostanou dávku krve. Nedivte se jim, že mají obavy, které třeba přesahují reálné nebezpečí. Na to nějak reagovat musíme. To není žádná líbivá politika, to je reálná politika.
Vy ale jako zkušený diplomat a politik víte, že politik občas musí jít proti veřejnému mínění....
Já ale přece nejsem někdo, kdo si odplivne, když uvidí syrskou rodinu na útěku.
To netvrdíme, jen se ptáme, zda je pomoc naší země uprchlíkům dostatečná...
Když je u něj ověřitelnost původu, když je to uprchlík z válečné zóny, když přišel o střechu nad hlavou, když drží nějaké dítě za ruku, tak pomáháme. Zároveň ale vím od našich vojáků, kteří byli ve Slovinsku, že během rutinních zdravotních prohlídek migrantů uviděli u některých na předloktí tetování, které znali z Afghánistánu. Věděli, že takto se tetují lidé z Tálibánu.
Když bychom se podívali na celkové působení našich vojáků za hranicemi, netlačí nás NATO k tomu, abychom více vysílali vojáky do zahraničí?
Ne. Například v Afghánistánu jsme kolem šestého místa co do počtu vojáků. Máme na starosti ochranu letiště v Bagrámu, což je čím dál těžší úkol. Česká republika nemá v Alianci pověst někoho, kdo se málo angažuje. To my jsme navrhli zemím V4, aby se do pobaltských zemí poslalo 150 lidí na 3 měsíce. Sami tam v lednu jdeme jako první. Jsme prostě docela iniciativní včetně toho, že posíláme lékařský tým do Iráku, kde se opravdu nudit nebude.
Co dalšího plánujete?
V rámci misí OSN byla naše země v minulých letech poměrně pasivní, v tomto chceme být aktivnější. Jak rychle se nám tenhle záměr podaří realizovat, nedokáži teď říci, ale náš trend je v rámci mírových sil OSN posílit.
O kolik půjde lidí?
To se nedá takto říci. V rámci české armády budeme vždycky mluvit o desítkách nebo málo stovkách vojáků. Při vší angažovanosti venku je nutné vždy myslet na to, že musíme hlavně zajistit ochranu našeho vlastního území.
Před pár dny jste byl v Makedonii. Tam se o naší pomoci také jednalo?
Ano, domluvili jsme se, že bychom na jaře českou pomoc této zemi mohli rozšířit. Mají zájem o materiální pomoc, například solidní čtyřkolky, které by mohly jezdit po polních cestách. A i další techniku, která může nahradit nasazení fyzické síly.
Pokud jde celkově o armádu, co v této chvíli považujete a nejdůležitější?
Chceme pokračovat v modernizaci armády, u čehož je nejdůležitější mít na ni peníze.
Což máte, alespoň se zdá z návrhu zvýšeného rozpočtu na armádu...
To není úplně samozřejmé, tak jednoduché to není, jestliže jste ve vládě se sociální demokracií, která je poměrně rozhazovačná. Před volbami byl na každé vládě týden co týden nějaký materiál ČSSD, který vždycky znamenal miliony i desítky milionů ze státního rozpočtu. V tomto kontextu považuji desetiprocentní růst na roky 2018 a 2019 jako velmi podstatný. To nemá skoro žádná jiná země.
Jak velkou armádu země jako Česká republika potřebuje k obraně? A jak dlouho bychom byli schopni se bránit?
Měli bychom se dostat alespoň na počet 27 tisíc lidí. Kromě toho potřebujeme mít solidní rezervu v aktivních zálohách. Potřebujeme také dozbrojit pozemní síly a musíme snižovat závislost na technice ještě z dob SSSR. Je toho hodně, co je třeba dál dělat.
