Praha - První školní den již přes padesát let provází jedna tradice. Není to rozdávání rozvrhu, není to požární nácvik, není to ani zpívání státní hymny. K žákům a učitelům základních a středních škol každoročně promlouvá ministr školství.
Letos je situace výjimečná minimálně ve dvou věcech. Dalibor Štys je ministr v demisi a navíc je součástí vlády, která nevzešla z regulérních voleb.
To se projevuje nejen na jeho krocích, ale i všeobecném povědomí o tom, kdo současný ministr je. Skutečnost, že laická veřejnost odcházejícího ministra nezná, není tak zarážející jako to, že si na jméno svého nejvyššího šéfa nevzpomenou ani samotní učitelé.
Několik dní před začátkem školního roku proto Aktuálně.cz vyrazilo do terénu a učitelům na čtyřech pražských školách položilo jednoduchou otázku: "Kdo je současný ministr školství?" Na kameru i mimo ni učitelé až na výjimky odpovídali "Nevím" a "Neznám".
Neznalost přitom zdůvodňovali různými způsoby. Někteří přičítali vinu letním prázdninám. Jiní naopak mají dojem, že ministři školství se mění tak rychle, že už je ani nestačí sledovat. Našla by se ale i konkrétnější vysvětlení.
"Současný ministr je v demisi a zatím neudělal žádná zásadní rozhodnutí," řekla členka učitelského sboru na pražské ZŠ Drtinova.
Kdo není v médiích, jako by nebyl
Učitel z pražské ZŠ Vodičkova si myslí, že Dalibora Štyse ve funkci ministra nebylo příliš vidět. "Nepamatuji si, že bych v novinách zaznamenal jedinou zmínku o něm," řekl.
Svým způsobem měl pravdu. Jméno Dalibor Štys se od doby, co titulovaný profesor přijal nabídku od Jiřího Rusnoka, v médiích příliš neobjevovalo. Vyplývá to z analýzy, kterou deník Aktuálně.cz provedl na internetové mediální databázi Newton.
V období od jmenování Rusnoka ministerským předsedou do konce srpna se jméno ministra v demisi v celostátních médiích, včetně internetových, televize a rozhlasu, vyskytuje 273 krát. Pro srovnání, na bývalého ministra školství Petra Fialu ve stejném období odkazuje 1339 záznamů.
V článcích online deníku Aktuálně.cz se Dalibor Štys objevil celkem čtrnáctkrát. Pouze ve čtyřech případech se jednalo o text, který se zabýval počínáním Štyse v roli ministra školství: odvolání šéfky školské inspekce, plány ministrů, fondy EU a maturity.
Oficiální projev tak bude jednou z mála věcí, jíž se Dalibor Štys jakožto ministr školství připomene veřejnosti. Odcházející ministr totiž slibuje, že do doby, než ho vystřídá ministr nový, nebude podnikat žádné zásadní kroky a bude se věnovat především "přípravě nových programů evropských fondů a tvorbě koncepce ministerstva".
Projev ministra neladíme
Ne každá škola přitom 2. září v osm hodin ráno naladí Český rozhlas 2 a pustí ministrův hlas do školního amplionu.
"Projevy ministra nevysíláme, technické vybavení na to sice máme, ale není to na naší škole tradice. Žákům řeknu vždy pár slov já a potom je to již na třídních učitelích," vysvětluje Jiří Peroutka, ředitel znojemského gymnázia.
Podobně je to i na základní škole TGM v pražských Holešovicích. "Projev nevysíláme, ani jsme o tom neuvažovali," řekl ředitel Martin Šmíd.
Tradice s mnohaletou historií
Tradici "novoročních" projevů se pokusil zavést již prvorepublikový ministr Emil Franke. Poprvé k žákům a učitelům československých škol promluvil 3. září 1937 prostřednictvím Školského rozhlasu. Následující rok se úkolu chopil ministr národní obrany František Machník. Nastartovanou tradici ale přerušila druhá světová válka.
Pravidelnější projevy, tentokrát již od různých komunistických pohlavárů včetně ministrů a zasloužilých umělců, se do éteru vrátily v září roku 1948. Speciálním ustanovením tehdejšího ministerstva školství, věd a umění musely školy povinně naladit Školský rozhlas nejen u příležitosti prvního školního dne, ale i dalších výročí a svátků.
Pravidelné „novoroční" projevy ministra školství tak Československý rozhlas začal vysílat teprve v 70. letech minulého století v rámci normalizačních snah. Na tradici nezanevřeli ani novodobí ministři po listopadu 1989. Zkušenosti učitelů říkají, že 99 procent žáků při projevu nedává pozor. Ale tradice je holt tradice…
