Malování dámského přirození nezní jako zcela běžný koníček. Jak jste se k tomu dostal?
Zhruba před 11 lety jsem hledal nějaký svůj rukopis a témata, která bych mohl zkoušet. Tehdy jsem chtěl malovat portréty, různé hlavy a obličeje lidí, co by mi poslali svou fotku. Říkal jsem to své kamarádce a ona mi řekla, že je to nuda kreslit obličeje, ať prý kreslím radši vulvy. Řekla to tedy více explicitně. Tehdy se ještě hodně používalo Lidé.cz a jedno z fór na něm bylo o kreslení a malování. Tam jsem lidem popsal svůj koncept - že bych od lidí přijal fotku jejich pohlaví a překreslil ho. Ti lidé mě na tom fóru ale hrozně zdrbali, začali mi nadávat a urážet mě, kolikrát i dost osobně.
Jan Gruml - Slakinglizard
Jan Gruml je analogovým ilustrátorem narozeným v Brně. Kromě volné tvorby, kterou jeho pohlavní projekt je, kreslí také komiksy, ilustruje knihy nebo ručně malované plakáty.
Právě skrze svoji volnou tvorbu a portréty vulv se snaží bourat předsudky o tom, jak by mělo ženské přirození "ideálně" vypadat. Během projektu zjistil, že se portréty vulv a příběhy jejich majitelek, staly dobrým nástrojem pro léčení špatného seběvědomí ostatním ženám. "Podle reakcí, pomáhá ženám vědomí, že v tom nejsou samy," říká umělec. Nyní plánuje Jan z pohlavních ilustrací a jejich příběhů vydat knihu.
Co vám řekli?
Říkali třeba, že jsem úchyl a že mi jde pouze o to, abych ty fotky vyloudil od mladých holek. Potom mi ale dvě ženy poslaly své fotky na protest těchto soudů, s kterými nesouhlasily. Na začátku nebyly ambice pomáhat ženám se sebevědomím, spíš mě zajímalo, jestli si dokážu vybudovat důvěru u cizích lidí. I když je pravda, že spouštěčem série byla také jiná kamarádka, které vulvy přišly ošklivé úplně všechny. Také jsem například na škole slýchal blbé narážky na větší pysky, které jsem vůbec nechápal.
Takže po těchto připomínkách jste o kreslení vulv začal více přemýšlet?
Po prvních dvou kresbách se začaly ozývat další modelky a tak to pokračovalo s každou další kresbou, kterou jsem zveřejnil. Začaly přicházet zprávy, že divačkám kresby změnily pohled na vulvu jako takovou a už na ně nepůsobila tak nevzhledně. Bylo o tohle téma zájem, tak jsem pokračoval dalších deset let.
Vydal jsem knihu 69 vagín vlastním nákladem, každý rok kreslím pohlavní kalendář nebo vyrobím jiný tematický produkt.
Vy jste na začátku nevěděl o tom, že se některé ženy na své tělo takto dívají?
To jsem věděl, a právě mi vadilo, že spousta lidí kolem mě například říká, že jsou vulvy ošklivé. Tyhle názory se mi vůbec nelíbily a vlastně i tahle nespokojenost byla jedním z důvodů, proč jsem s projektem začal. Štvalo mě také, že se slečny nechají ovlivnit médii a "trendy".
Jaké negativní představy, z vaší zkušenosti, ženy o své vulvě nejčastěji mají?
Nejčastěji mají problém s tvarem, velikostí nebo barvou pysků. Například že jsou větší nebo že je tam více kůže, než by chtěly. Zároveň ale, když některá žena má menší pysky, tak by si třeba zase přála větší. Lidé většinou chtějí, co nemají.
Jaké jsou z vyprávění modelek například důsledky, které nenávist k této části těla způsobuje?
Některé ženy měly například - podle toho, co mi řekly - problém s orálním sexem. Styděly se i před přítelem, kterému důvěřovaly a který je ujišťoval, že jsou krásné. Jedna žena z projektu je z toho například tak nešťastná, že se do projektu nakonec s fotografií nezapojila, protože by se na svou vulvu musela kvůli focení podívat. Sdílela tak pouze svůj příběh, ve kterém popisuje, že ani intimní život kvůli tomuto problému moc nevede.
Proč si myslíte, že tolik žen nemá svoje vulvy rádo?
Podle komentářů je jedním z důvodů pornografie. Spousta hereček vystupuje po labioplastikách a v očích divaček mají dokonalou vulvu s malými pysky. Myslím, že kvůli tomu vznikla taková nějaká falešná vize toho, jak má ženské přirození "správně" vypadat. Přitom tábor milovníků velkých pysků je stejně velký jako ten, který upřednostňuje malé. Ošklivá vulva neexistuje, můžou být jen subjektivní preference, protože "každé zboží má svého kupce". To, že muži preferují jeden nějaký typ vulvy, je z mého pozorování úplně smyšlená domněnka.
Podílí se na negativním vnímání vlastní vulvy podle vás i něco jiného než porno?
Druhým spouštěčem jsou nevhodné narážky. Stačí jeden "blbej" vtípek, řečený ve dvou sekundách, a způsobí šrám, který se léčí spoustu let.
Může na tomto problému nést nějaký podíl i nedostatečná sexuální výchova? Kdy se dospívající lidé nedozví, že není jen jedna možnost, jak má jejich vulva vypadat?
Je to možné, já tedy nevím, jak vypadá sexuální výchova dnes, ale nevybavuju si, že bychom někdy ve škole probírali různorodost genitálií. Děti dříve vidí porno, než se nějaká sexuální výchova začne vůbec učit, a tam už mohou vznikat vjemy, jak by mělo pohlaví "správně" vypadat.
Obecně tu chybí nějaká brožura, která by náctiletým pomohla projít obdobím, kdy se jejich tělo formuje a genitálie mění vizáž.
Nově malujete i prsa…
Ano, před koronakrizí mi napsala slečna, která sleduje můj Instagram, že většina žen také řeší svá prsa, tak jestli nemám v plánu kreslit i je. Dotaz jsem zveřejnil a ohlas byl tak velký, že jsem ho nemohl ignorovat.
Mají podle vás ženy více problémy s tím, jak vypadají jejich prsa, nebo vulva?
Řekl bych, že více řeší prsa. V drtivé většině velikost, pevnost, velikost dvorců, a co mě překvapilo, tak vpáčené bradavky. O těch jsem neměl doteď ani ponětí.
Kde by mohlo řešení tohoto problému začínat?
To je těžká otázka, na to recept úplně není. Podle reakcí pomáhá ženám vědomí, že v tom nejsou samy, když čtou textovou část od zapojených modelek. Série sama o sobě asi dlouhodobě nic nevyřeší, určitě ale může pomoci. Změnit myšlení musí hlavně samy ženy. Dokud se samy nebudou mít rády, tak jim
sebevědomí nikdo zcela nedodá. Velké množství slečen mi řeklo, že na to přišlo s věkem.
Setkáváte se i s negativními reakcemi na svoji tvorbu?
Ano, to je stále. Už jsem si zvyknul. Je to tím, že jsem heterosexuální muž a mnoho lidí mi to nevěří, že je v tom jiný záměr než ten sexuální. Je to problém v těch lidech. Myslím, že oni sami vnímají lidské tělo pouze jako sexuální symbol, a proto si myslí, že to tak mají i ostatní. Tím ale nepopírám, že se na ženské tělo rád nepodívám.
Jak jste zmínil, máte na kontě už jednu knihu. A teď chystáte druhou. V čem bude jiná?
První kniha byla převážné obrázková s autorskými texty, chyběly v ní komentáře modelek, protože jsem je ani nedostával. Ilustrace byly někdy dosti jinotajné, nebyly to vyloženě portrétovky jako maluju aktuálně. Na Instagramu se ale ukázalo, že právě komentáře aktérek jsou pro ztotožnění a pomoc ženám se špatným sebevědomím nejvíce důležité.
Druhá kniha tedy bude skrze zpovědi modelek intimnější a na své si přijdou i čtenáři než jen pozorovatelé obrázků. Bude se soustředit i na horní partie a hlavně bude lépe nakreslená.
Bude nová kniha vhodná třeba i jako ta brožura pro dospívající, o které jsme se bavili?
Myslím, že ano, ale musel bych to lehce upravit a okleštit. Některé zpovědi jsou trochu "sprostější" a některé modelky také posílaly eroticky laděné fotky, což bych žákům neukazoval. Kdyby byla ale nějaká odlehčená verze, tak bych řekl, že by to fungovat mohlo.
Tyhle věci bych řešil, až uvidím, jestli se podaří knihu opravdu vydat. Sám také přesně nevím, co by mohlo dospívajícím pomoci. Jaké obrázky by pro ně byly vhodné a jaké ne.
Řeší podobné problémy se svým přirozením i muži?
Ano, někteří možná ještě více než ženy, jen se o tom tolik nemluví. Velikost a šířka penisu je velké téma, které porno tlačí taky do nereálných představ. Přichází dotazy, zda budu malovat i penisy, ty ale malovat nebudu. Není to motiv, který by mě bavil nebo se mi líbil, a bylo by to vidět na výsledných ilustracích. Ty si vezme na starost určitě někdo jiný.
