Praha - Pamatují si tlustý telefonní seznam, zavolat cizímu člověku se ale bojí. Spočítají odmocninu z jakéhokoliv čísla, odlišit letní oblečení od zimního ale nedokážou. Složité je s lidmi s autismem i pracovat.
"Třeba tuhle jsem chtěl po naší překladatelce přeložit text. Namítla, že nemá čas, protože musí sbírat jablka," popisuje ředitel Martin Mařík chod nakladatelství Pasparta, ve kterém autisté vydávají knihy pro autisty.
Sociální podnik založila před dvěma lety asociace pro autisty Apla, pomohla s tím nadace Via a dotace z Bruselu. Dnes už je firma soběstačná.
Pohádky s piktogramy
Sedíme v řadovém domku se zahrádkou – diagnostickém středisku asociace Apla. Část budovy slouží dětem – pracují tu s nimi psychologové a terapeuti. Ve zbylých místnostech se vyrábějí knihy.
"Většinou jsou to pohádky pro děti se speciálními potřebami, hlavně s autismem," ukazuje na obrázkové publikace Mařík. Krátké texty v knihách zdobí piktogramy, dětem prý pomáhají se čtením.
V edičním plánu jsou ale i jiné publikace - příběhy o autistech či odborná literatura. "Většina z nich je určena pro rodiče, učitele či pedagogické asistenty, kteří s autistickými dětmi pracují," přidává Mařík.
Knihy jsou k dostání v obyčejných knihkupectvích, další lze koupit v e-shopu Pasparty. Působí zde i malé grafické studio. Většinu práce zastanou čtyři zaměstnanci na částečný úvazek.
Rodiče volali co čtvrt hodiny
Například pětatřicetiletá Lenka Lionová. "Tabulky a přehledy, to je moje," přiznává mladá žena. Ve firmě prý pracuje rok, na starosti má hlavně administrativu a faktury. Do budoucna by ale chtěla i publikovat. "Píšu totiž krátké fantasy příběhy. Na jednom internetovém fóru jsem vyhrála dokonce cenu," vysvětluje.
Před Paspartou už pracovala ve dvou jiných firmách, spokojená ale nikdy nebyla. "Nevyhovovalo mi prostředí - velké sály, hodně lidí, recyklovanej vzduch, blikající zářivky," popisuje. Každému prý bylo jedno, jestli svou práci zvládá, nebo ne. Na diagnózu od psychologa nikdo nehleděl.
"Tady je to ale jiné," pochvaluje si asistentka. Do firmy jezdí jednou týdně, zbytek času může pracovat z domu. Kolektiv je podle ní příjemný a práce zajímavá. "Měla jsem štěstí, že mě Apla doporučila," hodnotí Lenka.
Spokojení jsou i kolegové z grafického studia či distribuce. "Většinou to funguje. I když se nám stalo i to, že pár lidí odešlo. Většinou to bylo kvůli negativnímu vlivu rodičů, kteří jim tu práci rozmlouvali. Jeden rodič třeba co čtvrt hodiny volal, aby svého potomka kontroloval," popisuje Mařík.
Kavárny, zahradnictví i prádelny
Podobných sociálních podniků, které zaměstnávají lidi s postižením, působí v Česku kolem dvou stovek. A další přibývají. Nejaktivnější jsou v tom podnikatelé z Prahy, pozadu nejsou ani lidé ze severu Moravy a Ústecka.
"Největší počet firem podniká v oblasti pohostinství a ubytování, jde o hlavně o sociální kavárny," uvádí ve svém průzkumu obecně prospěšná společnost P3 – People, Planet, Profit. Úspěšné jsou ale také prádelny, zahrádkáři nebo třeba výrobci kočárků.
Zaměstnávají hlavně lidi se zdravotním hendikepem, jen některé se zaměřují na Romy či jinak sociálně vyloučené. V průměru dají práci patnácti zaměstnancům, z toho 10 je znevýhodněných.
Na začátku firmy většinou podpoří stát či Brusel – třeba ministerstvo práce a sociálních věcí rozdalo v posledních pěti letech necelých 400 milionů korun na 122 sociálních podniků. "Z evropských peněz k tomu bylo podpořeno 54 investičních projektů za necelých 130 milionů korun," doplňuje mluvčí ministerstva Petr Sulek.
O charitu nejde
"O charitu ale nejde. Sociální podnik musí být stejně úspěšný, jako kterákoliv jiná firma. Nakonec musí obstát v tvrdé konkurenci," podotýká Martin Mařík z Pasparty.
Podnikání by se mělo lišit jenom v tom, jak firma nakládá se svým ziskem. "Třeba my ho investujeme zpátky do vytváření pracovních míst pro osoby se zdravotním hendikepem a do osvěty a rozvoje sociálního podnikání v České republice," říká obchodní ředitel družstva invalidů Ergotep Petr Herynek.
