Devět z deseti kuřáků začíná pravidelně kouřit ještě dříve, než je jim osmnáct.
"Dospělý člověk dokáže posoudit, co by pro něj kouření znamenalo, jaké zdravotní důsledky přináší. Ale děti? Že by ve třiceti měly dostat infarkt, je pro ně velmi daleko," říká Kateřina Langrová, ředitelka sdružení Česká koalice proti tabáku.
A: Zaměřují se tabákové firmy více na děti?
Tabákové firmy velmi záhy zjistily, že jejich potenciálními zákazníky jsou jedině děti. Proto jsou reklamy zaměřené právě na ně. V době, kdy u nás tabáková reklama ještě nebyla zakázána, byly v kinech, na billboardech většinou témata, která oslovovala právě mladé. Tabákový průmysl sice tvrdí, že jim jde jenom o to, aby si kuřák vybral jejich značku. Jenže plyšoví velbloudi, kovbojové při západu slunce, to by u dospělých, myslím, moc nezabralo.
Ve Velké Británii vypočítali, že dítě, které začne kouřit, má pro tabákový průmysl cenu statisíce korun. To je jeden z důvodů, proč jsou marketingové aktivity zaměřeny na tuto věkovou skupinu, a zvláště na dívky a ženy. Tam je velký potenciál získat nové zákazníky. I když v současnosti už mezi patnácti- až osmnáctiletými kouří víc dívek než chlapců.
A: Jaké jsou kromě reklamy další impulsy, aby si děti zapálily?
Reklama ukazuje témata, která jsou pro mladé lidi přitažlivá. Je to součástí určitého společenského klimatu. Cigareta představuje určitou revoltu, svobodu, je to znak dospělosti, který jim pomůže i k tomu, aby je bralo jejich okolí. Vzpomeňte na slogan Petra a parta. Lidé, kteří se necítí příliš sebejistí ve společnosti svých vrstevníků, většinou kouří, protože se snaží zapadnout do kolektivu.
A: Ale tabáková reklama přece byla výrazně omezena. Například v kinech se nesmí promítat. Proč je tedy tolik kuřáků mezi dětmi?
Nevím, jestli nárůst dětských kuřáků je možné vysvětlit ještě dozvukem reklamy, která byla zakázána před třemi lety. Aktivity tabákového průmyslu zákazem reklamy v kinech a na billboardech samozřejmě neskončily.
Letos byl už druhý ročník koncertů, které pořádá Philip Morris. Kuřáci mohli na základě odeslání kódu z balení cigaret získat zdarma lístek. Chtěli se tam dostat i nekuřáci, a tak si kupovali balíčky cigaret. Tabákové firmě díky tomu vznikla slušná databáze lidí, na které se mohou obracet.
Philip Morris sponzoruje i další kulturní akce. Už nemůže být přímým sponzorem karlovarského filmového festivalu, ale podporuje projekty, které jsou s ním spjaty. Philip Morris tak byl například partnerem Kina bez bariér.
Sice máme reklamu zakázanou, ale není to úplně ideální stav. Reklama se smí objevovat v místech prodeje, takže ji najdete například v supermarketech. Soutěže tabákových firem také nadále fungují, jako výhry nabízejí mobily a další věci, populární mezi mladými.
A: Jak zabránit tomu, aby děti kouřily?
V programech nefunguje zdravotní hledisko. Nekuřte, protože dostanete rakovinu, infarkt, to na děti nezabírá. To, co na ně platí, je rozebrání dopadů, na které jsou citlivé. U holek, že budou mít špatnou pleť, že se jim udělají dříve vrásky, že smrdí. A kluci bývají většinou šokováni, že kouření způsobuje impotenci.
Druhé, silné téma je rozebrání ekonomického pozadí. Že budou doživotně sponzorovat někoho, kdo na nich vydělává těžké peníze. Pak je tu samozřejmě sociální prostředí. Pokud jsou rodiče nekuřáci, mají i jejich děti menší pravděpodobnost, že se stanou kuřáky. Když děti vidí, že to je normální, těžko se jim pak vysvětluje, aby si nezapalovaly.
A: Jenže pořád tu je to číslo: devět z deseti kuřáků začíná ještě dříve, než je jim osmnáct. Proč prevence nefunguje?
Úspěšnost preventivních programů, i když jsou dobře postavené, není příliš vysoká. Je velmi těžké oslovit tuto věkovou skupinu. A pak jsou některé programy sponzorované přímo tabákovým průmyslem. Philips Morris na svých stránkách říká, že nechce, aby děti začaly kouřit. Jenže když se pak podíváte, jak některé programy fungují v praxi...
Před prázdninami jsem byla v Chrudimi na konferenci pedagogů, kteří se zabývají tabákovou prevencí. Byli nadšení, bylo vidět, že mají dobrou vůli. Jenže programy, do nichž se pustili, byly naprosto kontraproduktivní. Děti si například hrály na trafikanta a měly se rozhodnout, jestli tomu, kdo přichází, je osmnáct a jestli mu mohou prodat cigarety. Co to má za význam? Děti si z toho akorát odnesou, že se musí chovat tak, aby vypadaly, že je jim víc než osmnáct. Součástí těchto programů jsou přitom i státní úřady, které by měly děti před kouřením chránit, například Česká školní inspekce nebo Česká obchodní inspekce
A: Má vůbec cenu zakazovat cigarety dětem? Nepůsobí to spíše opačně? Zakázané ovoce přece chutná nejlépe.
Obecně by se měla snížit dostupnost cigaret pro děti. Nejefektivnějším centrálním způsobem, jak snížit spotřebu cigaret, je zvýšit jejich cenu. Je to motivace pro kuřáky, aby přestali kouřit, i pro mladé, aby nezačínali, protože si to nemohou dovolit. Dalším opatřením by měl být zákaz prodejních automatů. To je dostupný a bezproblémový způsob, jak si opatřit svou první cigaretu. Když už cigarety prodávají, mělo by to být ve větších baleních, tedy zakázat kusovky, které si kupují většinou děti. Prodej do osmnácti let je také určitým omezením dostupnosti, je to v podstatě standardní opatřením ve všech státech.
A: V zahraničí také platí, že tam začínají s kouřením už mladí lidé, kterým ještě není osmnáct?
Obecně skutečně platí, že začínají hodně kouřit děti. Ano, je to celosvětový problém.
A: Nepomohly by podobné soudní procesy proti tabákovým firmám, jaké se odehrávají ve Spojených státech?
Možná to by také pomohlo. Hlavně bych ale jako vhodný příklad viděla to, aby se zakázalo kouřit ve veřejných prostorách. Ze Západu jde teď mohutná vlna zákazu kouření na veřejnosti. Začalo to před dvaceti lety v USA, teď to je v Evropě. Když dokázalo prosadit zákaz kouření v hospodách a v barech Irsko, tak proč bychom to nedokázali tady. Myslím, že je jenom otázka času, kdy to bude skutečně platit i u nás.
