O kněžně Mladě, dceři v 10. století vládnoucího knížete Boleslava I. a sestře Boleslava II., nevíme mnoho. Neznáme přesné datum jejího narození ani smrti a donedávna ani místo jejího pohřbu. Přesto jde o důležitou historickou postavu.
Právě mladá kněžna Mlada se pravděpodobně v letech 965 až 967 z pověření svého otce vydala na křesťansko-diplomatickou cestu do Říma. U papeže Jana XIII. zde vyjednala církevní osamostatnění Čech a s tím související zřízení biskupství v Praze. Do té doby patřily Čechy pod biskupství v německém Řezně.
Ctihodná Mlada, později řeholním jménem Marie, tak před 1050 lety položila základy současné české státnosti. Založení pražského biskupství a kláštera sv. Jiří na Pražském hradě se datuje do roku 973. Přesné místo pohřbu ctihodné Mlady bylo až dosud neznámé, podobně jako je tomu v případě svaté Anežky České, jejíž místo posledního odpočinku také nebylo dosud objeveno.
Tajemství hrobů na Pražském hradě
Podle dochovaných pramenů byla kněžna Mlada pohřbena, stejně jako například otec svatého Václava, kníže Vratislav I., v bazilice svatého Jiří. Tým archeologů a historiků v čele se spoluautorem nové studie o přemyslovských ostatcích a vedoucím záchranných výzkumů Janem Frolíkem se v roce 2020 rozhodl znovu systematicky prozkoumat všechny hrobové nálezy. Že mezi nimi nakonec identifikují i ten Mladin, tehdy vědci vůbec netušili.
Pohřebiště pod bazilikou bylo odkryto v průběhu padesátých let minulého století a jednotlivé hroby byly postupně ztotožněny. Zatímco například u Vratislava I. se to podařilo s jistotou, u hrobů s označením JK-102 a JK-110 se hypotézy měnily s tím, jak pokračovaly jednotlivé výzkumy, a zejména podle toho, jak se postupně zdokonalovaly vědecké metody.
Čestné umístění hrobu JK-102 před apsidou, na svou dobu honosné provedení s kamennou krycí deskou, lehce stavěná kostra i její radiokarbonové datování do let 892 až 995 vedly k domněnce, že Mlada může ležet právě zde. Zkoumání kosterních pozůstatků soustředící se na určení nebo alespoň odhad pohlavní příslušnosti a věku dožití jedince však tuto hypotézu vyvrátil.
"V hrobě odpočívá nedospělý jedinec ve věku 16 až 18 let. O Mladě přitom víme, že s jistotou zemřela až v dospělosti. Navíc primární pohlavní diagnóza založená na vybraných rozměrech pánevních kostí ukazuje s 93procentní pravděpodobností na mužské pohlaví," vysvětluje výsledky nového zkoumání archeolog Frolík.
Možností, komu z Přemyslovců může hrob JK-102 patřit, vzhledem k asi jen dvacetiletému časovému intervalu příliš není. "Mezi Přemyslovci pokročilého 10. století, u nichž neznáme místo pohřbu, jsou synové knížete Boleslava II. Byli to Boleslav III., Jaromír, Oldřich a jen letmo v Kosmově kronice zmíněný Václav. Antropologické určení i datování hrobu JK-102 nejlépe odpovídají právě jemu," dodává Frolík.
Unikátní hrob téměř vše zničil
Hrob s označení JK-110 byl od počátků výzkumů v minulém století považován za místo odpočinku abatyše Anežky Přemyslovny, která zemřela v roce 1228. Právě zde však s velkou pravděpodobností odpočívá ctihodná Mlada.
Opuková hrobka překrytá deskami ze stejného materiálu je na první pohled zvláštní speciálně vytvarovaným kamenem pro hlavu mrtvého. "Hrob má naprosto mimořádné provedení. Podobné můžeme najít například v Německu. Způsob pohřbívání s vykrouženým otvorem pro hlavu však známe již z antiky. Je tedy možné, že někdo z Mladina doprovodu, případně ona sama, si tento styl posledního odpočinku při cestě do Říma vyhlédl," spekuluje Frolík.
Právě těsné objetí kamene kolem hlavy bohužel zřejmě způsobilo, že vlhkost byla v těchto místech vyšší než ve zbývající části hrobky, a lebka se proto takřka celá rozpadla. Zachovalo se jen několik malých kusů a část čelisti. Kosterní pozůstatky kompletně zdigitalizoval a do virtuálního 3D modelu převedl tým Jiřího Šindeláře a fotografa Martina Frouze.
Je to muž, nebo žena?
U ostatků, jako jsou ty z hrobu JK-110, kde chybí jakékoliv písemné doklady, vždy nastupuje detektivní práce a postupné zpřesňování původních odhadů a hypotéz. Radiokarbonové datování kostí ukazuje na roky 897 až 1019. Na lebce se navíc zachovala kožená část pravděpodobné pokrývky hlavy a její datace je ještě přesnější: 991 až 1034.
Vzhledem k jistému datu založení kláštera pak můžeme i kosti umístit do rozpětí let 973 až 1019. Ke zpřesnění odhadu vědcům pomohly i zuhelnatělé larvy původně rozkládající pohřbené tělo. I ty se podařilo datovat do přibližně stejného období. Abatyše Anežka tedy v hrobě JK-110 ležet nemůže, protože zemřela až o 200 let později.
Na abatyši Mladu ukazuje i antropologické určení věku zemřelého jedince. V době cesty do Říma již musela být kněžna dospělá. Odhadované stáří nalezeného jedince v době smrti je 40 až 60 let, a tedy odpovídá. "Budeme-li odhadovat, že během cesty za papežem bylo Mladě minimálně 20 let, vychází nám období jejího úmrtí přibližně mezi roky 983 až 1005," upřesňuje archeolog Frolík.
Vlhkost v hrobě neponičila výrazně jen lebku, ale i části kostry, které jsou důležité pro jednoznačné určení pohlaví. Z osmnácti směrodatných pánevních znaků jsou čtyři mužské, čtyři ženské a deset se může vyskytovat u obou pohlaví. Nabízí se tedy hypotetická otázka, zda na čestném místě v kapli Panny Marie nakonec nemůže ležet nějaký zapomenutý, a přitom ve své době velmi uznávaný Přemyslovec.
Na konci desátého století existoval v českých zemích jediný ženský klášter u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Frolík vysvětluje, že to byla velmi exkluzivní instituce a v interiéru kostela se pohřbívali pouze členové vládnoucích Přemyslovců, případně vysoce postavení církevní hodnostáři řádu benediktinů. "Jiná šlechta tehdy na našem území nebyla a biskupové měli své místo odpočinku v rotundě svatého Víta," popisuje archeolog situaci v době smrti abatyše Mlady.
Pokud by v hrobě ležel muž, musel by to být významný Přemyslovec, o kterém však dobové prameny zcela mlčí. "To považuji za velmi nepravděpodobné. Naopak podobná úvaha nás nasměruje na Mladu. Její postavení odpovídá exkluzivnímu místu pohřbu a z ženské řady významných jmen po vyloučení abatyše Anežky se nám jako další objevuje až v roce 1055 abatyše Adéla," říká Frolík.
Navždy zničená DNA?
Přesnou identifikaci kosterních pozůstatků pomocí DNA zatím znemožňuje jejich výrazné poškození. Roli sehrál nejen čas, ale i dobový přístup, kdy v šedesátých letech minulého století byly kosti ošetřeny konzervačními látkami. Ty pochopitelně nukleovou kyselinu poškodily a z pohledu dnešního stupně vědeckého poznání analýzu DNA výrazně znesnadnily.
"V budoucnu se chceme pokusit na kostech najít taková místa, která nebyla konzervací příliš zasažena, a z nich pak odebrat vzorek pro novou analýzu," popisuje Frolík další současné možnosti, jak ostatky definitivně připsat abatyši Mladě jejich porovnáním s DNA rodu Přemyslovců.
Podobu Mlady, stejně jako obličeje jejích současníků, neznáme. Raně středověký portrét totiž zachycoval člověka jen symbolicky a jeho postavení či funkce znázorňovaly především dodatečné rekvizity a šaty. Výjimkou jsou v tomto ohledu miniaturní sošky apoštolů zdobící relikviář svatého Maura až z počátku 13. století.
Jediná dvě vyobrazení kněžny Mlady, která se dochovala do dnešních dnů, se nachází na svatojiřském románském tympanonu a tumbě Vratislava I. Oba artefakty byly opět nasnímány, zdigitalizovány a ze získaných dat byl týmem Jiřího Šindeláře vytvořen podrobný 3D model.
Kvůli tomu, že se nedochovala lebka, odborníci nemohou kněžně ani přibližně navrátit její obličej, jak se jim to podařilo například u nejstarších přemyslovských knížat.