Pouze velmi úzký okruh badatelů a vybraných novinářů se mohl v pátek 28. května 2021 zúčastnit znovuzapečetění ostatků z relikviáře svatého Maura. Za přísných bezpečnostních opatření proběhlo i opětovné sestavení této, po korunovačních klenotech, nejcennější tuzemské památky.
Relikviář byl během předchozích týdnů podrobně zkoumán restaurátory, kteří kontrolovali, v jakém je unikátní památka stavu. Experti pod vedením Jiřího Šindeláře a specializovaného fotografa Martina Frouze pak relikviář kompletně zdigitalizovali. Samotnou schránu i ostatky si budou moci návštěvníci, ale i budoucí badatelé nově prohlédnout v podobě nebývale podrobného 3D modelu, který dá vyniknout i neuvěřitelně propracovaným zdobeným detailům o rozměrech pouhých milimetrů.
Po dvaceti letech pod drobnohledem
Stav relikviáře svatého Maura kontrolují odborníci každý rok. Podrobná prohlídka, při které byl vyjmut z ochranné vitríny a částečně rozebrán, se však od roku 2002 odehrála poprvé a pravděpodobně i na dlouhou dobu naposledy. Jak vysvětluje hlavní restaurátor Andrej Šumbera: "V ochranném boxu je udržována stálá teplota i vlhkost. Speciální odlučovače také čistí vzduch od případných sirníků a dalších nežádoucích sloučenin a látek, které by mohly skvostně zdobené dílo poškodit. Proto je každá nadbytečná manipulace a pobyt relikviáře mimo tuto vitrínu nežádoucí."
Relikviář svatého Maura
Relikviář svatého Maura je jednou z nejcennějších klenotnických památek v Česku srovnatelný s českými korunovačními klenoty. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Vyroben byl na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes v první třetině 13. století. Když byl klášter zrušen, zakoupil relikviář za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort-Spontin, který jej v roce 1888 přemístil na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Nalezli jej kriminalisté roku 1985 pod podlahou kaple bečovského hradu.
Truhla je zdobena dekoracemi, které zahrnují velké množství reliéfů, smaltovaných štítků, sošky z pozlaceného stříbra, drahé kameny, filigrány a gemy z drahokamů a polodrahokamů. Je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality. Zdobená truhla s ostatky svatých je po korunovačních klenotech nejcennější památkou na území Česka s pojišťovací hodnotou 500 milionů korun.
Právě pod vedením Andreje Šumbery byl relikviář naposledy restaurován, a jak vědci mohli v těchto dnech zkonstatovat, stav památky je vynikající i po uplynutí téměř 20 let od posledních oprav. Restaurátoři přitom podrobně kontrolovali jednotlivé spoje, slepené části, stav vsazených kamenů a podobně.
Zejména z preventivních důvodů, byl relikviář vyčištěn od mikroskopického prachu, ale žádné větší restaurátorské zásahy nebyly třeba. "Každý kov má korozní potenciál. Zjednodušeně řečeno, má tendenci, aby se na něm usazovaly a chemicky vázaly nejrůznější částice. Tím, že jsme povrchy schrány během 14 dní precizně vyčistili, zabráníme tomu, aby ani časem nevznikly podmínky pro mírnou korozi," vysvětluje Šumbera důvod zásahu.
Téměř neviditelná krása
Bohatě zdobený relikviář je mimo jiné osázen 68 drahými kameny, takzvanými gemami. To jsou valounky přibližně o průměru 1 až 1,5 centimetru, na které neznámí mistři v antice s takřka neuvěřitelnou přesností vyryli nejrůznější motivy. V době svého vzniku mezi 1. stoletím před Kristem až 2. stoletím našeho letopočtu byly gemy právě díky své preciznosti zcela nenapodobitelné, a majitelé je tak používali jako pečetidla.
Na relikviář se však nejrůznější odrůdy chalcedonu (karneol, onyx, achát a jaspis) dostaly až druhotně "díky" největší loupeži v dějinách lidstva, kterou křižácká vojska ve jménu křesťanství provedla v Konstantinopoli (právě zde má možná svůj původ i jiná, nedávno objevená památka, část hřebu z Pravého kříže).
Nejrůznější dekory, figurální a zvířecí motivy, které do kamenů vyryli dávní umělci, však novodobějším zlatníkům v první třetině 13. století nic neříkaly. Kameny použili podle Šumbery zejména kvůli jejich přírodní kráse a ceně. I proto byly některé gemy před restaurováním vsazeny do filigránových prvků relikviáře pohledovou stranou dovnitř, takže pracně vyryté výjevy vůbec nebyly vidět.
Jen pro představu, rytec zcela jistě potřeboval pro svou práci na výzdobě gem lupu. Tu mohl ve své době získat pouze jejím vybroušením z čirého křišťálu. Obrábění kamene pak podle nalezených stop probíhalo pomocí miniaturního brusu rotujícího na hřídelce, který měl v některých případech i dnes neuvěřitelně malý rozměr dosahující pouhé jedné desetiny milimetru.
"Erotická" scéna
Kromě toho, že řada gem zachycuje boha lásky Eróse, na jednom z kamenů je vyobrazena takřka erotická scéna, kdy satyr (prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky) strhává nymfě (něco jako naše pohádková víla) plášť. Vyobrazení na valounku namodralého achátu jde do takových detailů, že na vznikajícím 3D modelu zájemci uvidí i satyrův jednomilimetrový falický symbol.
Fotogrammetrie - 3D model z fotek
Fotogrammetrie je metoda pro rekonstrukci tvarů, měření rozměrů a určování polohy předmětů, které jsou zobrazeny na fotografiích. Obecně řečeno, je to vědní obor, zabývající se zpracováním informací na fotografických snímcích. Měření se tak neprovádí na samotném objektu zájmu, ale na fotografiích onoho předmětu.
Právě k tomuto kameni se váže historka, že poprvé jej mohli obdivovatelé relikviáře spatřit až po restaurování v 19. století. Do té doby byl totiž otočen pohledovou stranou dovnitř, aby věřící křesťany nepohoršoval. Jak však dodává hlavní restaurátor Šumbera: "Můžeme tuto legendu s určitostí vyvrátit. Tehdejším zlatníkům šlo pravděpodobně opravdu především o krásu samotného kamene, a pokud jej vsadili obráceně, bylo to právě jen z těchto důvodů, jak je patrné i u ostatních gem."
Detaily poprvé na vlastní oči
Zároveň s restaurátorskou kontrolou probíhalo podrobné snímkování relikviáře a pomocí fotogrammetrie vznikal virtuální 3D model schrány i samotných ostatků (stejnou metodou byl vytvořen i model lebek nejstarších Přemyslovců).
Fotogrammetrie je zcela neinvazivní metoda, při níž se předměty pouze fotografují. Princip zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že se požadovaný objekt podrobně nafotí ze všech úhlů a z pořízených snímků se ve specializovaném programu složí výsledný 3D model.
Vzhledem k tomu, že rozměrný relikviář (140×42 cm a výška 65 cm) a jeho jednotlivé i velmi drobné části bylo potřeba nasnímat s makro přesností, musel si kvůli urychlení práce tým Jiřího Šindeláře a fotografa Martina Frouze svůj vlastní, již mnohokrát použitý postup, ještě poupravit. Pro snímání na Bečově připravil Josef Vandělík speciální automatickou točnu spojenou se spouští fotoaparátu, která po prvotním zaostření fotografem již vše ostatní během několika minut obstarala sama.
Digitální model historických skvostů
Díky makro rozlišení modelu mohou badatelé podrobně zkoumat i takové detaily, jako jsou nepatrné stopy po pracovních nástrojích dávných klenotníků a šperkařů. Budoucí restaurátoři se mohou přímo z modelu poučit o tehdy používaných metodách a postupech.
"Vznikající 3D model mi jako restaurátorovi výrazně pomáhá například při podrobném zkoumání techniky zhotovení filigránového drátku nebo způsobu leštění povrchu relikviáře. Tahy hladítka na zlatém povrchu jsou totiž na virtuálním modelu velmi dobře patrné. Díky podrobnosti modelu vyniknou i jinak lidskému oku skryté detaily miniaturních, a přitom monumentálně pojatých sošek, které mají na svou dobu zcela netypické živé výrazy v obličejích a správná přirozená gesta. V románské době, do které výroba relikviáře spadá, byla přitom obvyklá v gestech i výraze spíše strnulost. Všechny tyto a další mimořádné kvality budou moci znalci umění obdivovat právě díky 3D modelu," zdůrazňuje důležitost zdigitalizování památky pro studijní, popularizační a vědecké účely Šumbera.
