Soud v Písku podle Müllera jednal pod silným protižidovským tlakem. "Navzdory tomu, že od událostí uplynulo 120 let, vzbuzuje stále kauza nejen mezi polenskými obyvateli silné emoce. Shodně tvrdí, že Hilsner to neudělal," připomíná v MF Dnes Müller.
Advokát odkazuje na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podle níž má každý právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. A také na to, že rozsudek se stále osobně dotýká ještě dnes žijících lidí. K českobudějovickému krajskému státnímu zastupitelství dal advokát podnět k přezkumu v červenci.
"Jako nástupci po bývalém píseckém krajském soudu se podnětem budeme zabývat. Požádali jsme proto o pomoc se sháněním dokumentů k procesu Oblastní státní archiv v Třeboni," potvrdil státní zástupce Josef Český, který dostal případ přidělen. Konečná revize a případná rehabilitace je pak věcí českobudějovického krajského soudu.
I přes nyní podaný podnět není jisté, zda se vraždou Anežky Hrůzové skutečně budou soudy opět zabývat. "Celou věc samozřejmě prostuduji a na základě toho rozhodnu. Ale určitě se záležitosti nebudu věnovat na úkor aktuálních věcí," řekl Český.
Fakta o Hilsnerově aféře
- Hilsnerova aféra začala v březnu 1899 u městečka Polná na Vysočině, kde byla nalezena zavražděná mladá dívka z nedaleké obce Věžnička Anežka Hrůzová. Z brutálního činu, který byl bez příčiny označen za židovskou "rituální vraždu", byl obviněn mladík židovského původu jménem Leopold Hilsner. Mezi Čechy případ vyvolal bouřlivé antisemitské nálady.
- Do procesu se rozhodl vstoupit profesor Tomáš Masaryk. Polenský proces označil za "atentát na rozum a lidskost", vydal brožuru Nutnost revidovati proces polenský. Odpovědí mu byly útoky tisku i demonstrace.
- Polenský případ s odsouzením Leopolda Hilsnera ve společnosti postupně vyšuměl. Hilsner dostal původně trest smrti, ten mu byl zmírněn na doživotí. Po 18 letech mu byla udělena milost a dožil jako neznámý muž ve Vídni. Jeho případ nebyl nikdy revidován.
(Zdroj: masarykovaspolecnost.cz)
Müllerovi se podle jeho slov ozvali už čtyři lidé, kterých se případ osobně dotýká. Jde například o vnuka Hilsnerova opatrovníka, potomky známých Anežky Hrůzové a další lidi, kteří se případem dlouhodobě zabývají.
Pokusů o přezkum bylo v minulosti podáno několik. Naposledy se případem vloni zabývala ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Rozhodla se ale nepodat stížnost k Nejvyššímu soudu, a to kvůli nedostatečnému reálnému dopadu případu na přítomnost.
Případ spustil vlnu antisemitismu
Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy Anežky Hrůzové koncem března 1899. Zatčen byl dvaadvacetiletý Hilsner, který se živil žebrotou. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy.
V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, při němž by Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Hilsner po mnoha letech ve vězení dostal císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.
