Sochu sira Nicholase Wintona na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží zdobí ukrajinské barvy. Právě sem pod symbolickým dohledem muže, jenž zachránil za druhé světové války 669 československých dětí, přiváží denně humanitární vlaky stovky uprchlíků z Ukrajiny.
Ten od společnosti RegioJet, který přijel ve čtvrtek po poledni z Přemyšle na ukrajinsko-polských hranicích, měl na palubě 350 lidí. Jako první z něj vycházejí za pomoci stevardů staří lidé, které ihned vítají objetím jejich příbuzní. Za nimi z vlaku vyskakuje o poznání mladší osazenstvo. "Jely s námi většinou ženy s dětmi, včetně těch úplně malých," říká stevardka Maria, která se na službu ve vlaku přihlásila bez nároku na honorář.
Před par minutami přijel do Prahy další humanitární vlak. Podle stevardky jím přijelo asi 350 lidí z Ukrajiny. @Aktualnecz pic.twitter.com/tzEiG3DHsd
— Tomáš Klézl (@tomas_klezl) March 3, 2022
Rodinám, které s sebou často tahají velké kufry, kočárky a mnohdy i psy, ihned na nástupišti nabízejí pomoc humanitární pracovníci a tlumočníci. Zorientovat se po dlouhé cestě jim usnadňují cedule rozmístěné po celém nádraží, jednou za několik minut zazní speciální hlášení v ukrajinštině.
Několik transparentů s ukrajinskými vlajkami vítá přijíždějící také v hlavní hale. Jeden z nich drží třicátník Ivan, který přijíždějícím krajanům radí, kam se obrátit pro pomoc, kde si koupit lístky na navazující vlak nebo kde směnit peníze. Své služby nabízí na vlastní pěst. "Dva dny jsem tady byl sám, stál jsem tu místo práce od sedmi do čtyř. Ode dneška mi přišli na pomoc kamarádi," říká a ukazuje na několik dalších mužů v hale, kteří v rukou drží transparenty s modrožlutou vlajkou a hovoří s přijíždějícími Ukrajinci.
Ačkoli lidí ochotných pomoci v posledních dnech na nádraží přibývá, stále je to podle něj málo. "Je třeba, aby tady bylo více lidí, i v noci. Přijíždějící lidé potřebují informace, matky potřebují pomoc s kočárky, přenést je na nástupiště," pokračuje Ivan.
O radu jej požádali například Ukrajinka Vira a Argentinec Santiago, mladí manželé z Kyjeva, kteří dorazili nočním vlakem z Prešova. "Minulý čtvrtek nás v pět ráno vzbudil hluk. Mysleli jsme, že sousedi stěhují nábytek. Pak nám ale došlo, co se děje," popisují začátek invaze. Původně chtěli ze země ihned odletět, veškeré lety už ale byly zrušené.
Dostat se do Prahy jim trvalo téměř pět dní, nakonec se jim to ale přes ukrajinský Lvov, Užhorod a Prešov podařilo. Nyní směřují do Plzně. "Kamarád ze společnosti, kde Vira pracuje, nám nabídl, že k němu můžeme přijet. Zůstaneme tam asi měsíc a uvidíme, co se stane," říká Santiago.
"Lidé přicházejí zničení. Jsou ale šťastní, když vědí, že mají kde přespat"
Zdaleka ne každá přijíždějící rodina, kterých se v posledních dnech pohybují na hlavním nádraží neustále desítky, ovšem má to štěstí a ví, kam jít. Právě těm pomáhá stan zřízený pražským magistrátem a také několika neziskovými organizacemi ve vstupní hale nádraží.
"Nabízíme přijíždějícím lidem právní pomoc, informace o vízech nebo třeba o tom, že se musí nahlásit na cizineckou policii. Těm, co sem jedou naslepo, hledáme v databázi co nejvhodnější ubytování," říká Robert Netuka z Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Těchto vážnějších případů řeší dobrovolníci ve stanu zhruba dvě stovky denně. "Lidé sem opravdu přicházejí zcela zničení, jsou unavení z cesty, pláčou tady. Je ale skvělé sledovat to štěstí a úlevu, když zjistí, že mají kde složit hlavu," vypráví Netuka. Dodává, že centrum čerstvě funguje i v noci. Na místě jsou neustále k ruce lidé z neziskových organizací a také tlumočníci.
U stánku stojí také osmatřicetiletý Afghánec Mirwais Bakshi. Ten přijel na nádraží pomoct kamarádce svého bratrance, která do Prahy dorazila z Oděsy. Pomocnou ruku nabídl, protože má sám jen čerstvě za sebou podobnou zkušenost. Jako spolupracovník humanitárních organizací se stal jedním z Afghánců, které Češi v srpnu evakuovali po převzetí země Tálibánem.
"Před šesti měsíci jsem odjel ze své země kvůli změně režimu. Nyní mohu pomoci lidem s podobným osudem," říká plynulou češtinou muž, který dříve v Česku studoval a nyní pracuje v nemocnici v Táboře. Mladá žena vedle něj již má naplánováno, že se z Prahy přemístí do Madridu. Minimálně jednu noc ale v Česku stráví. "Je příliš unavená," vysvětluje Bakshi.
Ze stanu míří část Ukrajinců do odpočinkové zóny, která na nádraží vznikla v centru Správy železnic. Většinu umělecky zdobené haly v nadzemní části nádraží zabírají lůžka a židle, využívají je zejména matky s dětmi. Mohou se zde najíst, obléct se do čistého oblečení nebo i přespat. Odpočívárna je podle místního pracovníka otevřená nonstop, na její provoz dohlíží hasiči a cizinecká policie.
Právě příslušníkům této složky policie se musí lidé přijíždějící z Ukrajiny do tří dnů nahlásit. Od pátku začalo fungovat v pražském Kongresovém centru na Pankráci - jen tři stanice metra od Hlavního nádraží - velké Kontaktní asistenční centrum pomoci uprchlíkům, které denně odbaví až dva tisíce lidí.
Podle ministra vnitra Víta Rakušana dorazilo do Česka od začátku ruské invaze již přes 50 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, speciální dlouhodobé vízum doposud dostala asi polovina z nich, jen ve čtvrtek jich ministerstvo vnitra udělilo přes osm tisíc.
Dobrovolníci se ale shodují, že větší část Ukrajinců, kteří přijíždějí vlakem do Prahy, ve městě zůstat neplánuje. Hlavní nádraží je pro ně často jen přestupní, nikoli konečnou stanicí. "Asi sedmdesát procent jede dál, zejména do Německa. Často se mě ptají, jak se dostat do Hamburku nebo do Berlína," potvrzuje Ivan stojící s transparentem v hlavní hale.
"Mnoho členů rodiny a spousta přátel je ještě v Kyjevě. Pořád se díváme na zprávy. Je těžké nevědět, kdy se vrátíte domů," říká smutně Vira a s manželem odchází na vlak do Plzně.
