Jak běžný a rozšířený podle vás je tzv. digitální či elektronický doping?
Osobně si myslím, že jde o zcela výjimečnou věc. Šachisté jsou v drtivé většině čestní lidé a ne nadarmo má Mezinárodní šachová federace ve znaku motto "Gens una sumus", tedy "Jsme jedna rodina". Ale i šachisté jsou jenom lidé a také se mezi nimi najdou nepoctiví, tak jako všude.
Jaké podoby může elektronický doping v šachu mít?
Dříve třeba nenápadně napovídali spoluhráči nebo někdo z publika, dnes tu máme dokonalé programy, které jsou lepší než sebelepší šachista. Tzv. elektronický doping může mít mnoho podob, od nápovědy prováděné člověkem, který si partii analyzuje na počítači nebo na mobilu, přes analýzu samotným hráčem pomocí mobilu někde mimo zraky lidí, například na toaletách, až po sofistikované elektronické nápovědní systémy napojené na nějakého pomocníka u počítače. S rozvojem výpočetní a komunikační techniky bude těch rizik samozřejmě přibývat.
Je těžké šachistu odhalit?
Záleží na šikovnosti podvádějícího. Je to stejné jako u každé nezákonné činnosti - je těžké chytit pachatele trestného činu, když si počíná šikovně, je těžké chytit chytře si počínajícího sportovce, který užívá doping. Vzpomeňme si jen, jak dlouho trvalo, než usvědčili z dopingu cyklistu Lance Armstronga.
Aféra velmistra Igora Rausise vypukla v momentě, kdy v Pardubicích začínal jubilejní 30. ročník mezinárodního festivalu šachu a her Czech Open. Organizátoři zesílili kontroly a přidali fotku, jak šachisty prověřují přístrojem na odhalování elektroniky. Přispěl Rausisův případ ke zvýšené obezřetnosti?
Zvýšená kontrolní opatření na Czech Open jsou podle mě spíše pro uklidnění ostatních hráčů. Vidí, že se to kontroluje, a tak jsou klidnější. Jak jsem říkal, drtivá většina hráčů nepodvádí a na ty ostatní se většinou přijde i bez podobné techniky.
Jak?
Jedná se o různé nepřímé indicie, tak jako v případě velmistra Rausise, jenž se nevysvětlitelně zlepšoval, ačkoliv byl již starší a měl by se spíše zhoršovat. Navíc v rychlých partiích, kde nápovědu nelze využít, se naopak zhoršoval, tak jak to s přibývajícím věkem bývá. A některé jeho tahy byly skutečně v duchu hry počítače. Zkušený hráč často pozná, že se nejedná o tah člověka, ale stroje.
JUDr. Jiří Navrátil
Advokát působící v Brně a Praze se specializací na závazkové právo a ochranu osobních údajů. Více jak 30 let působil jako podnikový právník převážně ve velkých nadnárodních společnostech. Má zkušenosti i jako člen tribunálu Mezinárodního arbitrážního soudu ICC v Paříži a je také zapsaným mediátorem. Je členem sekce pro IT a GDPR představenstva České advokátní komory.
Mohl byste vysvětlit, jaká existují pravidla ohledně volného pohybu hráčů během partie?
S ohledem na to, že v šachu se nikdy moc nepodvádělo, bývala omezení malá. Ale například na nedávné šachové olympiádě v Gruzii už šlo o sofistikovaná opatření. Hráči měli své vlastní prostory včetně toalet, kam nikdo cizí nesměl. Pohybovali se zde rozhodčí, kteří na ně dohlíželi. Turnaj se odehrával na hokejovém stadionu a diváci se nedostali dál než do páté řady hlediště. Už při vstupu na stadion se kontrolovalo, zda diváci nemají u sebe nějaký elektronický přístroj, vše museli u vchodu odevzdat.
Na toalety se tedy může volně chodit?
Partie trvají různou dobu. U bleskové hry, která trvá maximálně deset minut, s tím není problém. Ale u standardních partií, třeba i pětihodinových, si mnoho hráčů musí odskočit a někteří i opakovaně. Záleží na tom, co u toho pijí, a na jejich zdravotním stavu. Nelze je izolovat a na toaletu je nepustit. Nicméně podobných případů je opravdu naprosté minimum.
Změní případ Igora Rausise svět šachu?
Šachisté budou určitě podezřívavější, možná zejména ti, kteří mají s čestným chováním problém. To už tak bývá, že nejvíce křičí ti, kteří sami mají máslo na hlavě. A určitě se bude víc kontrolovat, přinese to zpřísnění. Hráči si budou také více všímat situací, kdy soupeř příliš často odbíhá od partie.
Vy jste nicméně zpochybnil způsob jeho usvědčení na turnaji ve Štrasburku pomocí špehování skrytou kamerou na toaletě. Je toto opatření napadnutelné?
Umístit kameru na toaletu nebo podobně specifické místo je nepřijatelné. Je-li nějaké důvodné podezření, měl by přístroj nainstalovat nějaký státní orgán, třeba policie. Jinak kamery na toaletu skutečně nepatří.
Je to protizákonné?
Dobrým příkladem zde může být například loňský judikát Evropského soudu pro lidská práva, jenž řešil případ pokladních ze španělského supermarketu, jež zaměstnavatel důvodně podezříval z krádeží. Ty si dávaly pozor na oficiálně instalované kamery, o nichž zaměstnanci dle práva věděli. Zaměstnavatel tudíž už z jistého zoufalství porušil zákon a v obchodě dal nezákonně nainstalovat další kamery, o nichž pracovníci nevěděli. Podle nich je chytil a usvědčil. Pokladní se soudily, všechny soudy prohrály, až se vše dostalo před Evropský soud pro lidská práva a ten konstatoval, že zaměstnavatel porušil zákon a musí pokladním vyplatit odškodné. Nicméně šlo o směšnou částku, kdy asi pět zaměstnanců dostalo dohromady 3500 eur. Zároveň ale soud uznal, že výpovědi jsou platné a pracovní poměr s nimi byl ukončen oprávněně.
Mimochodem, Evropský soud pro lidská práva sídlí ve Štrasburku, tedy právě ve městě, kde Igora Rausise usvědčily skryté kamery. Nemůže se i jeho případ ještě do Štrasburku vrátit v podobě soudu o odškodnění?
Nevěřím tomu, že by pan Rausis chtěl kauzu ještě oživovat. Přiznal se, svého chování dnes lituje a stahuje se z profesionálního šachového světa. Ostatně on už byl podezírán delší dobu a dávali si na něj pozor, takže se z něj stal tak trochu světoběžník, turnaje si pečlivě vybíral a reprezentoval třeba Bangladéš. Navíc do Štrasburku vede dlouhá cesta, případ by musel projít všemi soudními instancemi včetně ústavního soudu, pakliže daná země ústavní soud má. Teprve potom to může jít k Evropskému soudu pro lidská práva.
Jaký by byl tedy správný postup v případě snahy o usvědčení podezřelého šachisty?
V profesionálním šachu jde o peníze, existuje tam tedy obecný zájem tak jako v každém profesionálním sportu. Pokud by se objevilo důvodné podezření, že některý hráč podvádí, měli by se pořadatelé obrátit na policii. Myslím, že by jim vyhověla.
Říkáte, že na profesionálních turnajích jde také o nemalé peníze. Podvody v šachu mají na svědomí nejen zázračné skoky ve světových žebříčcích, ale také nemalé finanční ztráty mnohých neprávem poražených soupeřů. Může se stát, že by soupeři nyní vymáhali na panu Rausisovi škody?
Takováto věc se velmi těžko dokazuje zpětně. Musela by se udělat nějaká analýza, která by potvrdila, že jeho šachové partie se až příliš podobají tahům, které doporučují šachové programy. Jednalo by se o nepřímý důkaz. Ale nedomnívám se, že by se s ním hráči začali soudit.
V atletice nebo v klasickém lyžování občas po letech dorazí poraženým soupeřům medaile v obálce. To tady nehrozí?
Dost dobře to nejde. Není důkaz o tom, že by dotyčný podváděl na nějakém konkrétním turnaji. A kdyby se anulovaly všechny jeho výsledky, nadělalo by to pravděpodobně větší zmatek, než už to nyní nadělalo. S napravováním starých křivd to bývá vždy podobné - vznikají nové křivdy.
Vyjádření místopředsedy šachového svazu Martina Petra
Proč Igora Rausise neusvědčili z nekalých praktik už pořadatelé v České republice?
On je velmi silný šachista i bez nápovědy. Na turnajích, kde mohl cítit, že by mohl být podroben kontrole, u sebe pravděpodobně mobil vůbec neměl a rozhodně nemusel podvádět u každé partie. Na druhou stranu ten výkonnostní vzestup nám byl podezřelý, upozorňovali jsme na něj, ale v posledních letech nehrál vůbec turnaje v České republice. Hrál jen extraligu a v ní bychom kontroly měli určitě zpřísnit. Vybavení k tomu máme. Stejně jako jiné sporty bojují s dopingem, spíše toho chemického charakteru, my musíme bojovat s dopingem elektronickým.
Zdroj: czechopen.net
Někteří říkají, že tento mezinárodní skandál znamená velkou ostudu pro české šachisty, jiní jsou naopak za tento případ vděční, neboť se konečně začne s "antidopingovými" opatřeními něco dělat. Jaký je váš názor?
Jedná se vždy o exces jednotlivého hráče. Něco jiného by bylo, kdyby podvody organizoval konkrétní stát nebo jeho šachová federace. Jenže v tomto případě naopak Šachový svaz České republiky zaslouží uznání za to, že pana Rausise z elektronického dopingu důvodně podezříval, a když se mu ho nepodařilo usvědčit, neumožňoval mu Českou republiku reprezentovat. Papírově šlo u nás o druhého nejlepšího šachistu, přesto se do reprezentace nedostal. Jednoduše mu nevěřili.
O svých obavách pravděpodobně také informovali Mezinárodní šachovou federaci a na turnajích si na něj dávali pozor. Dopaden byl tedy díky opatrnosti českého svazu. Renomé českých zástupců v mezinárodní federaci je velké, těší se zde značnému respektu. Čili nejde o ostudu pro Českou republiku, kde se navíc pan Rausis nenarodil a pobýval zde relativně krátce.
Mohou zvýšená kontrolní opatření teď naopak poškodit poctivé šachisty?
Mezi hráči jsou lidé, kteří mají pohotovost, neboť se jedná o zdravotníky, lékaře, hasiče a podobně. A ti měli možnost mít při sobě mobil, aby věděli, kdyby se něco dělo. Nahlásili se rozhodčím a byli pod určitou kontrolou. Existují také nedoslýchaví šachisté s naslouchátky, kteří si je poslední dobou raději vyndávají, aby se vyhnuli podezření z podvodu.
Diskvalifikováni jsou někdy i lidé, kteří se ničeho nekalého nedopustili, pouze si náležitě neohlídali mobil. Je znám případ šachisty, jenž hrál turnaj na Znojemsku a ke konci vítězné partie mu zazvonil budík na vypnutém mobilním telefonu. Všechny partie hrál totiž odpoledne a měl nastavený budík, aby ho před obědem vzbudil. Jenže poslední partie se konala dopoledne, což si neuvědomil, a nechal budík nařízený. Partie mu byla zkontumována a přišel o první místo.
Dá se doping v šachu zcela vymýtit?
Doping se nedá v žádném sportovním odvětví zcela vymýtit, může se pouze omezit na minimum. V šachu je to ještě složitější, nicméně šachista má hlavně zájem si zahrát, navíc když ho chytí, tak přijde o živobytí. Pro mnoho z nich je to navíc jediný zdroj výdělku. A případná ostuda v šachovém světě je skutečně veliká.
Zůstávají tedy šachy královskou hrou gentlemanů?
Šachy jsou zřejmě jediným sportem, kde se spolu mohou utkat mladí, staří, muži, ženy, dospělí, děti, zdraví, postižení, politici, topmanažeři, akademici, podivíni i mentálně handicapovaní. Jenom na internetu odehraje denně alespoň jednu šachovou partii přes milion hráčů. Partie svádí dohromady lidi z opačných koutů zeměkoule a přitom si povídají a seznamují se. Tím jsou šachy zcela unikátní. Pro většinu lidí nemá partie vyhraná podvodem žádný smysl. Gentlemanské chování zde stále dominuje.
