Z jeho očí je zřejmé, že toho za poslední noci moc nenaspal. Jak by také mohl, když jeho práce se mění v prakticky nepřetržitý kolotoč. Zejména tehdy, když Česko postihnou velké výkyvy počasí, jako byly nynější povodně, které doprovázel silný vítr.
"Začal jsem v pátek a jedu až dodnes," říká Pavel Koníček, jehož přechodným domovem je dodávka a pracovním prostředkem elektrocentrála, kterou táhne za svým vozem. Nikdy neví, kde ho kdy budou potřebovat. "Jedu tam, kde jsem zrovna potřeba," vypráví.
V pátek začal v Nejdku na Karlovarsku a jeho okolí, v sobotu se přesunul do jihomoravských Hustopečí, v neděli pomáhal v zatopených Hanušovicích na Šumpersku a od pondělí je v Bílině v Ústeckém kraji. "Tady, stejně jako v Nejdku a Hustopečích, řádil velký vichr. Bylo potřeba připojit k elektrice místní supermarket," říká.
Koníček jezdí za prací všude možně včetně festivalů. Nejvíce ho ale naplňuje, když může pomáhat jako nyní. Třeba v Hanušovicích brzy ráno zapojoval elektriku do tamního supermarketu, protože kvůli povodním nešel v městě proud.
"Když přijedete někam, kde je kalamita, snažíte se pro lidi pracovat do poslední možné chvíle. Dává mi to pocit užitku a naplnění. Bez elektriky jsou lidé ztracení, nemohou nic. A nejde jen o samotné zákazníky, ale i obchodníky. Když se jim zkazí například maso nebo mléčné výrobky, utrpí obrovské škody," říká Koníček, který vyzdvihuje práci hanušovických prodavaček.
"Naprosto jsem je obdivoval. Do jejich baráků se blížila voda a ony šly přesto ještě ráno do obchodu, aby si mohli lidé nakoupit. Mluví se o hasičích či policistech, což je v pořádku. Ale už nikdo nevidí práci lidí v obchodech, ale i v dalších službách. Třeba pracovníků vodáren, kteří mají vytopené čističky, nebo klucích z ČEZ, kteří řeší mnoho havárek," vysvětluje.
Přestože jeho klíčovým úkolem je zapojovat v takových situacích především obchody, snaží se lidem v poškozených místech pomáhat i jinak. "Jakmile vidí moji elektrocentrálu, hned přichází s prosbou o nabití mobilů. Nebo jim také vařím vodu a dělám kávu," říká. Svou práci elektrikáře by neměnil, i když přiznává, že není bez rizika.
"Blbě si šáhnete a je po vás. Člověk si musí věřit, musí být při práci absolutně klidný a vyrovnaný. Není možné spěchat. Na všechno si beru měřák napětí, protože každé připojování elektriky je specifické, vždycky mohou přijít nečekané situace. Nikdy nemám jistotu, že se vrátím domů," říká Koníček.
