Jaroslav Dušek v rozhovoru s Čestmírem Strakatým říká, že člověk, který umře na rakovinu, ve skutečnosti umírá, protože nemá rád život ani sebe. "Moje maminka umřela na rakovinu, byla to její volba," pronesl. Kdo tomu může věřit?
Budou to často lidé, kteří si z českého zdravotnictví odnáší negativní zkušenost. Mohli přitom získat i profesionální lékařské služby, ale nikdo se jim dostatečně nevěnoval po lidské stránce - jejich otázkám, nejistotám či obavám. Duška můžeme brát jako bumerang, který se k nám vrací jako varování, že se zdravotnictví dost nesoustředí na lidské potřeby. Pro mnoho lidí je zdravotnictví chladná, nepříjemná záležitost, do které nevidí a nechápou, proč se tam děje to, co se děje. Druhý důvod souvisí s obecnou nedůvěrou vůči systému a médiím.
Jaký dopad má, když podobná tvrzení hlásá populární herec, ke kterému hodně lidí důvěru mít může?
Určitě to má větší vliv. Ale nejde jen o Jaroslava Duška. Podobných postav alternativní scény je více. Já bych to nebral jen tím směrem, že ho očerníme a budeme hořekovat, že se něco takového nemělo stát. Protože problém je ve skutečnosti hlubší a jeho výrok můžeme brát jako signál, jak velké rezervy máme v popularizaci medicíny a v lidském přístupu ve zdravotnictví. Pokud s tím nezačneme něco dělat, tak Jaroslavů Dušků bude mnohem víc. Je nutné vysvětlovat lidem, aby zvážili, jakou relevanci má poznání, ke kterému došel Dušek ve své jurtě, ve srovnání s vědeckými výzkumy na deseti tisících lidech.
Co řekl Dušek o rakovině
- Na sociálních sítích se během úterý šířila část rozhovoru Čestmíra Strakatého s hercem Jaroslavem Duškem. Dušek v něm prohlašuje, že si smrt na rakovinu lidé sami vybírají. "Moje maminka umřela na rakovinu, byla to její volba. Vy si myslíte že ten člověk umře na rakovinu, jenže já si myslím, že umře na to, že nemá rád život, že nenávidí život, nemá rád sebe," uvedl.
- Dušek je známý svými názory, které jsou často v rozporu s vědeckými poznatky. Kriticky se stavěl například ke koronavirové pandemii, uvádí také, že neužívá léky. Odborná veřejnost jeho výroky pravidelně odmítá.
- Jeho tvrzení o rakovině odsoudil mimo jiné ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09. "Přiznám se, že se ve mně vaří krev, když slyším podobné pavědecké a hlavně vůči onkologicky nemocným i jejich blízkým necitlivé nesmysly! Onkologičtí pacienti a jejich nejbližší si zaslouží maximální míru podpory, nikoli takovéhle necitlivé útoky a obviňování," napsal na Twitter ministr, který se jako lékař zaměřuje na radiodiagnostiku a léčbu nádorů.
Samotný faktor, že je herec mimořádně výřečný, okouzlující a vtipný a že dovede nabízet historky ze života, představuje pro lidi chytlavou směs, daleko zajímavější, než je nudné povídání z akademické sféry.
Jaké je nebezpečí šíření názorů, které se týkají vážného, v mnoha případech smrtelného onemocnění?
Nedokážu teď vyhodnotit, kolik lidí ovlivní Duškovy nesmysly, které jsou v rozporu s lékařským poznáním. Každopádně hlásá slova, která mohou reálně ubližovat lidem.
Samotná konstrukce Duškova výroku o rakovině je zajímavá. Položil to tak, že koho netěší život, má onkologické onemocnění. Mluví tak rafinovaně, že s ním je hodně těžké polemizovat. Dušek vlastně říká onkologickým pacientům, že mají rakovinu kvůli své neschopnosti, a klade jim to za vinu, což je dost podpásový útok a plivnutí do tváře. Všichni totiž máme dny, kdy nám není dobře, Dušek by tak mohl ukázat na kohokoliv, ale stigmatizuje nemocné, kteří k běžným každodenním starostem mají ještě onkologické trápení. Je to bezcitné.
Jak se stane, že lidé přestanou věřit lékařům a odhodlají se k nevědeckým metodám?
Je potřeba oddělit psychologickou a sociologickou linku nedůvěry. Psychologická dává lidem falešný pocit kontroly nad svým životem. Duškova slova v nich pak spouští signály, které říkají: "Pokud budu jíst zdravě a cvičit, něco tak strašného jako onkologické onemocnění se mi nemůže stát."
Do psychologické perspektivy se také promítá falešný pocit výlučnosti, jak jsme mohli vidět i za covidu v přesvědčení antirouškařů, že zbytek společnosti jsou ovce, kteří se bojí, zatímco oni se vydali hledat skrytou "pravdu".
V čem se liší přemýšlení člověka, který na dezinformační tvrzení naskočí, od toho, kdo si je kriticky zhodnotí a bude vůči němu imunní?
Jistě tam hrají roli hlubší psychologické důvody. Každý máme nějaké zakořeněné představy vedoucí k tomu, že si postup, kterým si vybíráme a interpretujeme informace, přizpůsobujeme tomu, jak svět chceme vidět.
Lidé, kteří inklinují k alternativním až dezinformačním vysvětlením, nemusí být hloupí. Za covidu mohlo jít o ty, kteří utíkali před strachem a úzkostí z pandemie. Bylo pro ně nepříjemné si představit, co by se jim mohlo stát, a rozhodli se stres hodit za hlavu a představovat si, že jsou nezranitelní.
Takže lidem náchylnějším k dezinformacím nechybí schopnosti k vyhodnocení, o jakou informaci jde?
Spíš je jim bližší prostředí nedůvěry než důvěry. Nedůvěry v média, k elitám nebo třeba k vládě. Lidé, kteří jsou schopni si informace divoce pospojovat v medicíně, hodně divoce postupují třeba i v souvislosti s politikou.
Máte dojem, že pandemie covidu-19 tyto jevy posílila a změnila společnost trvale?
Skupiny, které staví na konspiračních výkladech naší reality, posílily. Pro ně byl covid jako velký teambuilding, do postcovidové éry vstupují daleko silnější.
Pracují dezinformace o zdraví s lidskou psychikou jinak než třeba ty, které přináší falešná tvrzení o válce na Ukrajině nebo o politice?
Pracují jinak, protože jsou více propojeny s osobní zkušeností a tělesností lidí. Více zdůrazňují iluzi mít pod kontrolou vlastní život, objevit tajný recept na to, jak zůstat zdravý, jak se dožít vysokého věku. To vám politické konspirace nenabídnou.
Jan Krajhanzl
Sociální a environmentální psycholog působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Založil Institut 2050, který se zaměřuje na to, jak informovat o otázkách životního prostředí. Podílel se na tvorbě několika strategických dokumentů Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství.
Alternativní medicína a různí léčitelé mají v Česku tradici a popularitu, proč?
Ezoterické hnutí je v Česku silnější než v jiných státech Evropské unie. Jednak to opět souvisí s nedůvěrou, kterou máme společnou s postkomunistickým blokem. Ale konkrétně ve zdravotnictví hraje roli větší setrvačnost, služby nejsou úplně dobře přizpůsobené potřebám lidí.
Na popularitu ezoteriky dopadají i stíny české kultury. Ta je hodně inženýrská, klade důraz na technokratická řešení. Ezoterický přístup nabízí opak. Jsme také jedna z nejateističtějších zemí na světě a alternativní hnutí tuto mezeru vyplňují nabídkou pseudospirituality.
Celkově tak v české společnosti funguje koktejl nedůvěry, problémů ve zdravotnictví, inženýrské kultury a pseudospirituálního podhoubí. Během uplynulých dvou dekád z toho vyrostlo docela široké hnutí, které zahrnuje čtení tarotových karet, ale i kloktání sava a nepravdivé zprávy.
Kde se to hnutí ale vzalo, kde jsou jeho základy?
Dlouhé roky se rozvíjelo bez oponentury. Nedotýkalo se ale politických záležitostí, bylo mimo hledáček velkých médií i politické reprezentace. A rostlo. Troufl bych si říct, že ezoterické hnutí je jedním z nejsilnějších v Česku.
Navíc je rozprostřeno po republice, má zapuštěné kořínky v řadě regionů, ať už jde o místní vykladačky karet či léčitele. Dnes ale postupně prorůstá do politiky, pocítili jsme to za covidu nebo v souvislosti s válkou na Ukrajině. Vlivem krizí i sociálních médií tento fenomén získal pozornost, přestože funguje už zhruba 25 let.
