Modrava - Před pátou ráno je šumavská Modrava ještě "mrtvou" obcí utopenou v končící noci.
Do kopců podél Modravského potoka se už ale vydává skupinka lidí s velkými batohy na zádech. Spěchají. Po hodině ostré chůze doráží na křižovatku turistických cest u Černohorské nádrže, kam postupně přicházejí další skupinky mladých i postarších mužů a žen.
Začíná další den blokády divokého lesa v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava před dřevorubci, kteří by tady měli porazit tisíce smrků napadených kůrovcem.
Aktivisté jsou odhodláni jim v tom vlastními těly zabránit. Vede je k tomu přesvědčení, že na tomto místě je kácení zbytečné a pro místní přírodu i škodlivé, že ředitel parku Jan Stráský nemá k zásahu na tomto území ani patřičná povolení. V této oblasti žijí i vzácní tetřevi, datlíci nebo kulíšek, nejmenší česká sova.
Každý blokádník musí na školení
"Když nevíte, proč jste tady, běžte raději domů," říká asi patnáctičlenné skupině Mojmír Vlašín, brněnský doktor přírodních věd a mluvčí blokády. "Bráníte nelegálnímu kácení," dodává.
Každý z lidí, kteří se chtějí zapojit do blokády, dostane od Vlašína nejprve rady a instrukce, jak se má v chráněném území chovat a co dělat, pokud do lesa přijdou dřevorubci nebo proti aktivistům zasáhne policie.
"Vyvarujte se byť i náznaků agresivního chování," žádá Vlašín a několikrát zdůrazňuje, že blokáda musí být v každém ohledu nenásilná. "Nedovolíme, aby se někdo choval agresivně. Sami proti němu zasáhneme," říká přírodovědec.
Vzala jsem si dovolenou
Drobné černovlasé Vendy Balabánové je sedmapadesát. Přesto patří k nejdelším účastníkům blokády. V úterý tu byla už třetím dnem. Aby tady mohla být, vzala si dovolenou.
Kůrovec a les
Na křižovatce turistických cest u Černohorské nádrže, kde je jedno ze stanovišť aktivistů, stojí informační tabule Národního parku Šumava s názvem "Proměna horského lesa". Píše se na ní:
- "V národních parcích se příroda může volně rozvíjet podle svých odvěkých zákonů. Chráněny jsou zde přírodní ekosystémy ve všech vývojových stádiích. Je zde uchován věčný koloběh života - zrození, bytí a zánik."
- "Vítr a kůrovec jsou přírodní faktory, které opakovaně, jak víme z dochovaných historických pramenů, způsobily odumření dospělých stromů na menších či větších plochách. Smrtí desítek či stovek stromů život lesa nekončí. Staré stromy svojí smrtí uvolní místo pro mladou generaci, která čeká na svou příležitost."
- Z knihy "Ze světa lesních samot" od šumavského spisovatele Karla Klostermanna (1848 - 1923): "... věčně státi také nebudou, uschne ten a zetlí i onen, jeden po druhém a padne, na jeho místo druhý postoupí a zmohutní, třebas i za dlouho. Dokud celou věc člověk lesu samému ponechá, nic se lesu nestane. Co les ztratí, sám si zase vynahradí."
"Dneska jsem vstávala ve čtvrt na pět," říká paní Balabánová. Má chalupu relativně nedaleko, nad Čeňkovou Pilou. "Je mi líto těch stromů, co už tady byly pokácené. Je třeba tomu zabránit," vysvětluje svoji motivaci.
Kdyby do lesa dorazili dělníci s motorovými pilami, ke stromům by se nepřivazovala. "Já bych s nimi spíše vyjednávala, vysvětlovala," říká paní Balabánová.
Aktivisté chrání území, které připomíná trojúhelník o velikosti zhruba 3 krát 2 krát 2 kilometry. Každé brzké ráno se blokádníci rozmístí na vytipovaná místa, kudy by dřevorubci mohli vniknout do chráněné zóny.
Na paní Balabánovou vyšlo místo u lávky přes Modravský potok. Když se u tamní turistické mapy zastaví rodina na kole, paní Balabánová k ní přistupuje a hovoří s ní o smyslu blokády. "Agitace je potřebná. Pracuju s dětmi, budu to předávat dál," říká.
Dvaašedesátiletý Jaroslav Krajíček je z Vysočiny a před lety pracoval pro Hnutí Duha. Stejně jako ostatní blokádníci spí ve stanu v kempu Antýgl. S úsměvem vypráví, jak jeho manželka s jeho "výletem" na Šumavu nesouhlasí. "Je v silné opozici," konstatuje.
Studenti i profesionální aktivisté
Podle Jaromíra Bláhy z ekologického Hnutí Duha, hlavního organizátora šumavské blokády, je Vendy Balabánová důkazem toho, že jde čistě o ekologickou akci.
"Je to spíše občanský protest," říká Bláha, který se blokády aktivně účastní. Kromě členů a příznivců Hnutí Duha, Greenpeace a dalších organizací přijíždí na Šumavu třeba i studenti nebo lidé, kteří mají k Šumavě vztah. V úterý se například mezi demonstranty objevil postarší muž ze šumavské průvodcovské služby nebo dva muži z Vimperka.
V pátek, první den blokády, dorazil na Šumavu předseda Strany zelených Ondřej Liška, byli zde i další členové strany.
Objevil se tady i jihočeský poslanec Věcí veřejných Viktor Paggio a v úterý přijel "zelený" herec Petr Vacek.
Aktivně se do blokády zapojila mykoložka Anna Lepšová, podle níž by bylo ideální, kdyby se sešlo co nejvíce odpůrců kácení, chytili se za ruce a vytvořili ohromný lidský řetěz okolo lesa.
Na Šumavu přijel pomáhat s organizací blokády i Jan Piňos, který prošel několika ekologickými organizacemi a jednu dobu byl šéfem Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Piňos je zkušený blokádník, už na počátku 90. let bránil vlastním tělem bourání severočeských Libkovic.
Za celé úterý nakonec do oblasti Ptačího potoka dorazí něco přes 30 lidí, kteří se zapojí aspoň na pár hodin do blokády. Je to dosavadní rekord.
Kyrill s motorovou pilou
Uprostřed blokovaného území, kousek od Ptačího potoka leží čerstvě pokácené vzrostlé smrky. Bez ladu a skladu. Přes sebe, různými směry.
Právě tady se minulý týden zakously motorové pily do prvních stromů, což bylo impulsem k zahájení blokády. A mezi pokácenými smrky je od pátku zároveň hlavní tábor blokády.
"To je jako Kyrill s motorovou pilou," podivuje se nad podťatými stromy Petr Ješátko, původní profesí lesník, v tuto chvíli ovšem aktivní člen blokády.
Vykládá, jak byl zděšený inspektor bezpečnosti práce, kterého sem blokádníci přivolali. Podle řezů na pařezech je totiž patrné, jak se stromy kácely neodborně, jak se do kmenů řezalo z různých stran.
Zavolejte policii!
Od minulého týdne se ovšem dřevorubci v "zakázaném" lese neobjevili. Pouze vedle něj, za cestou, kde aktivisté neoperují. Najatí dělníci z Rumunska tady v úterý zbavovali kůry poražené smrky. A postarali se i o první policejní výjezd.
Po osmé ráno hlásí hlídka, že viděla dva dřevorubce, jak vstoupili do "zakázaného" lesa. Okamžitě se rozpoutá pátrací akce. Aktivisté pročesávají les. Zároveň volají policii, dva uniformovaní muži přijíždějí brzy, ale dva dřevorubce nikdo nenajde.
Lidé z firmy, kteří organizují odkorňování smrků na druhé, "povolené" straně silnice, ubezpečují, že v blokovaném lese nikdo nekácí a v nejbližší době ani kácet nebude.
Policie odjíždí. Ne na dlouho. Okolo třetí odpoledne přijíždí znovu. Tentokrát aktivisté uvnitř lesa objevili stromy zbavené kůry. Je to jedna z metod zásahu proti kůrovci, odkorňování na stojato. Strom se zbaví kůry, ale nepokácí se.
Pod velkým balvanem jsou schovaná horolezecká lasa, sekyrka, speciální nástroj na loupání kůry a batoh. Policisté sepíší hlášení, všechno vyfotografují a slíbí, že záležitost předají České inspekci životního prostředí.
Druhý den, ve středu, se na místě objeví čtyři loupači, kteří pokračují v odstraňování kůry z označených stromů. "Nebráníme jim v práci," říká mluvčí blokády Mojmír Vlašín. Tvrdí, že loupání na stojato je šetrnější zásah, i když v této oblasti zbytečný.
Čekání na dřevorubce
Ve čtvrtek dopoledne začalo na Šumavě mžít a ani další předpověď není příliš příznivá. Má pršet a foukat silný vítr, ochladí se.
Blokádníci jsou vybavení teplým oblečením, pláštěnkami, plachtami. Odejít nechtějí. Ředitel parku Jan Stráský už několikrát řekl, že v oblasti Ptačího potoka proti kůrovci zasáhne v nejbližších dnech. Tvrdí, že musí, aby zachránil Šumavu před dalším šířením kůrovce.
Aktivisté jsou i šestý den po zahájení blokády připraveni se motorovým pilám postavit.
"Budeme tady tak dlouho, dokud to bude potřeba," říká jeden z aktivistů. V roce 1999 se stejná blokáda odehrála na jiné části Šumavy, v trojmezném pralese. Ačkoli tam zasahovala policie a pod motorovými pilami padaly stromy, nakonec byla blokáda úspěšná, kácení bylo nakonec zastaveno.
"Po dvanácti letech od blokády kácení na Trojmezné je zřejmé, že zde úspěšně probíhá přirozený cyklus obnovy horského pralesa. Staré smrky napadené kůrovcem odumírají a postupně uvolňují místo mladému podrostu smrku a jeřábu. Pod suchými stromy vyrůstá průměrně více než pět tisíc mladých stromků na hektar. K obnově horského lesa by přitom postačovala desetina," říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha.
"Naopak tam, kde se proti kůrovci zasahovalo motorovou pilou, zůstávají nadále vyprahlé holiny, které se nedaří zalesnit," dodává Bláha.
